Hlavní obsah

Exguvernér ČNB: Žádné utahování šroubů, ekonomiku je třeba stabilizovat

Miroslav Singer.

12. 3. 11:31

Někdejší guvernér centrální banky Miroslav Singer soudí, že české ekonomice, která se potýká s důsledky koronavirové nákazy, pomůže jen uvolnění rozpočtové i měnové politiky. Recese se zatím ještě nebojí. „Fůra toho, co se nyní nevyrobí, se vyrobí později,“ říká muž, který je nyní hlavním ekonomem středoevropské pojišťovací skupiny Generali CEE Holding.

Článek

Patříte také k těm, kteří usuzují, že celosvětová pandemie koronaviru může Česku a celé Evropě způsobit závažné ekonomické potíže?

Do doby, kdy to byl v zásadě jen čínský a asijský problém, jsem se domníval, že stopa zanechaná na dalším vývoji světové a evropské ekonomiky nebude nijak výrazná. Když se něco nevyrobí teď, tak se to holt vyrobí později. A Čína to teď navíc zjevně už dostává pod kontrolu. Nejen mě ale asi zneklidňují aktuální problémy v Itálii nebo třeba ve Francii. To není vůbec povzbudivé. Pro Evropu je to každopádně další šok, zejména pro její slabší ekonomiky.

Může koronavirus znamenat šok i pro českou ekonomiku?

Myslím, že hlavně zastavením vyučování ve školách – což se dotýká fungování většiny českých rodin – se celý problém dostává na úplně jinou úroveň. I psychologicky. Fungování ekonomiky to zasahuje daleko více. Bude problematičtější ekonomické činnosti organizovat, z toho mám obavy. A jestli ta situace bude trvat nejméně měsíc, jak říká náměstek ministra zdravotnictví, pan Prymula, tak se to ekonomiky rozhodně dotkne.

Myslíte, že Česko skončí v recesi?

Sleduji zatím výpočty některých kolegů, které doposud předpokládají pokles v řádu desetin procenta HDP. I u Itálie by to ve výsledku nemuselo znamenat úplnou katastrofu. Jak už jsem řekl, fůra toho, co se nyní nevyrobí, se vyrobí později. Ale dobré to určitě není.

Zděšení z kolegů

Měla by vláda už v této situaci přemýšlet o nějakých úpravách rozpočtu?

Rozhodně by neměla přemýšlet, jak činit úspory. Ekonomika dostala klasický nepředvídatelný šok a teď je třeba, aby makroekonomická politika státu – fiskální i monetární – usilovala o stabilizaci. Jinými slovy by ta politika měla směřovat k většímu uvolnění. To je naprosto jasné. Se zděšením čtu názory některých svých kolegů a kolegyň, kteří doporučují „přitáhnout šrouby“.

Myslíte tedy, že by případné škrty v rozpočtu problém ještě prohloubily?

Samozřejmě. A kdo tvrdí něco jiného, popírá známé skutečnosti na úrovni skutečně elementárních poznatků. Ekonomie na tyto otázky zná odpovědi minimálně 80 let.

Byl jste guvernérem ČNB. Měla by centrální banka uvolnit měnovou politiku a snížit základní úrokové sazby, jak se nyní spekuluje?

Není zdvořilé dávat kolegům rady na dálku. Ale podle toho, co čtu, už o tom mnozí lidé v bankovní radě přemýšlejí. My jsme exportní ekonomika a ta dostala krátkodobý negativní impulz v podobě výpadku poptávky. A to je impulz, který určitě volá po uvolnění. Naše ekonomika navíc dostává i negativní nabídkový impulz v podobě možného výpadku výroby. To ale není nic, co by měla řešit právě ČNB. Je tu ovšem ještě další impulz – dramatické snížení ceny ropy – a ten už by u podobně druhotných efektů banka řešit měla. Tento impulz totiž nepochybně působí proti inflaci. Když všechny tyto impulzy sečtu, prostor pro uvolněnější měnovou politiku určitě vidím. Ale to musí rozhodnout kolegové z bankovní rady.

Primárně jsou ohroženy sektory související s cestovním ruchem – cestovky, letecké společnosti, hotely, restaurace. Souhlasíte?

Já si hlavně všímám toho, že my v Praze to celé pořád bereme s jistou rezervou, trochu na lehkou váhu, ale mimo hlavní město to lidé už vnímají s daleko většími obavami. Mají větší strach i proto, že tam mají třeba jen jedinou nemocnici. Bojí se, aby pro ně zbylo lůžko, kdyby nastal nějaký vážnější problém. Ta nervozita je tam větší.

Jak záležitosti s koronavirem řešíte u vás v Generali?

Jsem v koordinačním týmu, který se teď schází několikrát týdně. Ještě než o tom rozhodla vláda, tak jsme například do karantény posílali ty zaměstnance, kteří byli na dovolené v Itálii nebo Asii. Snažíme se fungování firmy upravit tak, aby mohli lidé v maximální možné míře pracovat z domova.

Vývoj jako v Číně

Je namístě nynější ekonomický vývoj nějak srovnávat s krizovým rokem 2008?

Upřímně řečeno, moc ne. Rok 2008 byl problém vyvolaný především špatným stavem regulace finančního sektoru. Teď tu máme koronavirus, který se stavem finančního sektoru nic společného nemá.

Ale „zadními vrátky“ může i stabilitu finančního sektoru ohrozit, nebo ne?

Samozřejmě to představuje něco, s čím se i finanční sektor bude muset vypořádat. Mimochodem i toto je další důvod k uvolněnější makroekonomické politice.

Pracujete teď jako manažer pro pojišťovací holding s vlastníky v Itálii, tudíž tamní situaci sledujete asi více než jiní. Nemůže pandemie koronaviru dát této zemi, která už dříve měla vážné potíže, poslední „ránu z milosti“?

Počkejte, je to pořád strašně bohatá země a poslední rány vypadají trochu jinak. Samozřejmě že pro celé italské hospodářství je to velmi nepříznivá zpráva, ale nemyslím si, že by to ta země nedokázala ustát.

Co vás v Itálii zneklidňuje nejvíce?

Dostal jsem i graf, který ukazuje vývoj počtu nemocných v čase, srovnání jednotlivých zemí, od prvního významného výskytu do dnešních dnů. A na něm je vidět, že Itálie má teď podobně explozivní vývoj, možná i explozivnější, jako měla nejpostiženější čínská provincie Chu-pej, původní ohnisko nákazy. A velmi podobný průběh má nákaza i ve Francii.

Všímáte si třeba rozdílů ve zvládání té situace mezi Itálií a Německem? Němci počet případů a hlavně zemřelých zdaleka tak vysoký zatím nemají.

Rozhodně z toho nechci vyvozovat nějaké závěry s poukazem na národnostní psychiku nebo něco podobného. Je to strašně nefér. Jsou tam i jiné faktory – v Itálii je turistická sezona, velký pohyb lidí z místa na místo. Mimochodem, i my jsme podobně jako Itálie turistická ekonomika, i u nás je asi čtvrtina HDP nějakým způsobem odvozena od turistiky. A z tohoto pohledu jsou relativně drastická vládní opatření české vlády v pořádku. Je to sice pro mnoho lidí bolestivé, ale jisté je, že země, jako je ta naše, je daleko více náchylná k rychlému rozšíření nákazy. Náchylnější než země, kam nikdo nejezdí.

Schengen není zadarmo

Je epidemie koronaviru ranou pro globalizaci?

Hlavně si myslím, že je to určitá rána pro Evropu a její integraci. Najednou hranice mezi státy zase existují, najednou jsme docela rádi, že někdo kontroluje, kdo k nám přichází. Vidíme, že Schengen není zadarmo. Ono je krásné přejíždět hranice bez pasů, ale znovu zjišťujeme, že to má své náklady. A v tuto chvíli více pociťujeme ony náklady než přínosy. Už jednou jsme to zjistili v době migrační krize před pěti lety, tam ještě nikdo z tvůrců Schengenu nebyl ochoten náklady připustit. Myslím ale, že ten pohled je teď jiný.

Jak hodnotíte spolupráci v rámci Evropské unie?

Je evidentní, že tíha odpovědnosti leží na jednotlivých státech. Členské země EU – zóny volného trhu zboží – si dokonce blokují obchody s rouškami. Každý v nouzi hraje jen sám na sebe. Nevidím, že by zde existovala nějaká zodpovědnost na celoevropské úrovni a také celoevropská solidarita, po níž volá třeba Salvini v Itálii. Slyšel jste, že by Evropská komise v posledním týdnu vykonala něco užitečného? Já ne. Koneckonců, co by byla reakce? Návrh na kvóty na přerozdělení nakažených mezi zeměmi EU? A toto všechno může předznamenat další politický vývoj v Evropské unii. Ta debata určitě přijde.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené