Hlavní obsah

Fámy za časů voleb: Tajemství černé fixy, co zničila Trumpa

Petr Janeček
Etnolog a folklorista, autor knižní série Černá sanitka
Foto: Profimedia.cz

Známý konspirační teoretik Alex Jones mluví na shromáždění Trumpových příznivců před sídlem volební komise ve Phoenixu, snímek z 5. listopadu 2020.

Reklama

29. 11. 2020 9:00

Sharpiegate se objevila jako jeden z deseti nejrozšířenějších dezinformačních textů amerického volebního týdne. Její příznivce nezarazila na první pohled evidentní nelogičnost.

Článek

Moderní folklor často parazituje na aktuálních, společensky atraktivních tématech, kterým se masová média věnují po celé dlouhé týdny či dokonce měsíce. Tato témata představují pomyslného hostitele, na kterém vyrůstá folklorní parazit, popřípadě informační spršku, po které – stejně jako houby v lese – vyrůstají nové hoaxy, fámy, městské legendy a konspirační teorie.

Téměř celý tento rok byla takovým tématem globální pandemie covidu-19. V intenzitě produkce moderního folkloru v lecčems překonala svého předchůdce z let 2015–2016, tedy evropskou migrační krizi. Před několika týdny se ale objevilo téma nové, které koronavirus na nějakou dobu téměř úplně vytlačilo, a to jak z masových komunikačních médií, tak soudobého folkloru. Prezidentské volby ve Spojených státech.

Hoaxů, fám, městských legend a konspiračních teorií se v souvislosti s nimi objevilo několik desítek. Jen málo z nich ale výrazněji proniklo do českého prostředí. Mezi folklorní texty, kterým se to podařilo, patří takzvaná Sharpiegate, tedy konspirační teorie spojená s černými popisovači či fixami značky Sharpie. Otázku, zda její tuzemská popularita nějak souvisela s kolektivní vzpomínkou na legendární „chilské pero“ Václava Klause z roku 2011, ponechme zatím stranou. Zaměřme se spíš na to, o čem tato konspirační teorie vlastně pojednávala.

Sharpiegate se objevila jako jeden z deseti nejrozšířenějších dezinformačních textů amerického volebního týdne. Podle něj byly ve volebních místnostech v americkém státě Arizona republikánským voličům Donalda Trumpa k označování hlasovacích lístků záměrně rozdávány černé popisovače značky Sharpie. To celé byl údajně zákeřný podvod stoupenců Demokratické strany: lístky označené tímto popisovačem byly totiž prý poté započítány jako neplatné.

Spiklenecká teorie tak zpětně vysvětlovala, proč v Arizoně nakonec volby vyhrál – nečekaně a s poměrně malým náskokem – demokratický kandidát Joe Biden. Příznivce konspirace nezarazila její již na první pohled evidentní nelogičnost: Jak by vlastně lidé ve volebních místnostech bezpečně rozeznali Trumpovy příznivce od těch Bidenových, když byla volba jako ve většině demokratických států tajná? Černé fixy Sharpie, které vzbudily tolik podezření, byly u voleb ve skutečnosti samozřejmě rozdávány úplně všem voličům (voliči volící korespondenčně měli ve výběru psacích potřeb volnou ruku).

Konspirační teorii, účelově a mohutně rozdmýchávanou především na elektronických sociálních sítích, se již deset dní před volbami snažily usvědčit z nepravdivosti četné státní i místní úřady. Ve všech možných médiích – spíše marně – vysvětlovaly, že černé fixy jsou rozdávány všem voličům proto, aby se zamezilo případnému znečištění sčítacích strojů. To by mohlo nastat, pokud by byly hlasovací lístky místo popisovače označeny běžným propisovacím či inkoustovým perem. Účelem použití černých fixů, které z čistě technických příčin doporučil výrobce sčítacích strojů, bylo tedy naopak ochránit regulérnost a správný průběh voleb.

Jak už to ale u moderního folkloru bývá, vysvětlování a dementování konspirační teorie mělo za následek pravý opak: její obrovskou popularitu.

Stejně jako drtivá většina podobných konspiračních teorií i Sharpiegate vlastně žádnou teorií nebyla. Spíše než o propracovanou „teorii“ vědecké nebo filozofické povahy se jednalo o pouhou spekulativní „hypotézu“, zaměřenou na alternativní výklad dílčích faktů aktuálního dění. Tento výklad bývá většinou založen na víře v určité nezpochybnitelné předpoklady toho, jak svět údajně ve skutečnosti funguje.

Odborníci na moderní folklor proto preferují označování těchto textů za „soudobé mytologie“. Konspirační teorie totiž skutečně fungují obdobně jako archaické mýty tradičních kultur. Jejich primárním účelem je snaha udělat pořádek ve změti často protichůdných informací zprostředkovávaných masovými komunikačními médii, vysvětlit chaotický sled faktů společenského života; a především učinit svět znovu přehledným, vysvětlitelným nebo alespoň srozumitelným.

Ve světě konspiračních teorií se tak téměř nesetkáváme s náhodou, omylem či selháním lidského faktoru. Ani s prostými technickými či praktickými příčinami a následky. Vše má svůj skrytý účel, smysl a význam, a to často nám nepřátelský – včetně nebohých černých popisovačů Sharpie.

Konspirační teorie jsou tak ve své podstatě ryze racionálním a hluboce lidským aktem. Rétorika jejich odpůrců, poukazující na údajnou nesmyslnost konspiračních teorií, vlastně vyjevuje jen část pravdy. Často přehnané konstrukce údajného spikleneckého pozadí světového dění v podání příznivců konspiračních teorií mohou být a často jsou nesmyslné. V jejich jádru ale stojí autenticky lidská snaha o porozumění chaotickému světu kolem nás pomocí jeho zpřehlednění. Bohužel v drtivé většině případů až příliš paranoidního, nelogického a především radikálního.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované