Filip Renč: Vyznamenání od Zemana mi nic nepřineslo, jen zbytečnou nevraživost

Nedávno se o vás hodně mluvilo v souvislosti s klipem dnes už neexistující volební koalice KDU-ČSL a Starostové a nezávislí. Jaký je to pocit, když teď víte, že jste podpořil svým malým filmem něco, co zhaslo po dvou měsících? 

Upřímně řečeno, toho jejich rozchodu je mi docela líto, protože jsem si na tom spotu dal se svým týmem hodně záležet: Aby byl emotivní, aby vystihoval ducha toho spojení, nějaké křesťanské hodnoty a tradice a tak dále, které ty dvě strany chtějí spojit. Velice mě zamrzelo, že to po tak krátké době a po pár předvolebních odhadech zabalily. Je škoda, že nevydržely.

Jak jste se k tomu vlastně dostal? Předtím jste natočil volební klip Miloše Zemana, před deseti lety volební klipy pro ODS… 

…před čtyřmi roky pro KDU-ČSL a tak. Je to filmová práce, je to podobné jako práce v reklamě. Dělám krátké formáty, dlouhé filmy, televizní filmy, dělal jsem i reklamy, za mlada jsem dělal videoklipy. Takže je to jedna z disciplín, které se také věnuji. Je to celkem pracná věc, které se věnuju několik měsíců, aby ten spot vystihnul podstatu té strany nebo osobnosti, o níž točím. Je to docela hodně práce.

Točíte klipy pouze těm, koho volíte? 

Tuhle otázku jsem čekal a mám na ni připravenou odpověď: Když točíte spot třeba o čokoládě, tak to neznamená, že se doma tou čokoládou cpete. Je to prostě práce, kterou chcete odevzdat na nejlepší úrovni. To neznamená, že když pracuju pro nějakou politickou stranu, když pro ni dělám propagační spot, tak že ji musím automaticky volit.

Ale asi máte hranice, komu byste volební klip netočil. 

Určitě. Určitě bych netočil komunistům. Je ale samozřejmě velice příjemné, když pracujete s lidmi nebo pro lidi, se kterými třeba sympatizujete, nebo jsou vám jejich názory blízké. To KDU-ČSL a Starostové určitě jsou.

Celý rozhovor s Filipem Renčem si můžete pustit ZDE:

Co musí volební klip obsahovat, aby byl úderný, aby zasáhl publikum?  

Ty volební nebo politické spoty jsou vlastně reklama. Je to zvýraznění nebo zobrazení toho politika nebo strany, že existuje a jak chce fungovat. Pak je samozřejmě otázka, jak ta strana funguje dál, jestli plní to, co naslibovala na billboardech a v heslech, nebo neplní. To už já nemůžu ovlivnit. Podstata ale je mít hodně informací, pak vymyslet vizuální stránku, hudební stránku. Protože by to mělo zapůsobit i emotivně a já hrozně rád točím příběhové věci. Ty moje spoty jsou vlastně takové malé filmečky, vždycky s nějakým mikropříběhem.

U té ODS to byl odkaz na Indiana Jonese, jestli se nepletu. 

Ano, tam to bylo brané trošku s humorem.

Tady u KDU-ČSL a u Starostů to někdo připodobňoval k parodii na Obecnou školu. Asi jste zachytil i spoustu posměšků, vzhledem k tomu, jak ten klip vypadal. Dovolil bych si ocitovat kolegu Luďka Staňka, který ve svém Pořadu na Streamu řekl: „Neudělat po téhle parodii na Obecnou školu vtip o homosexualitě, pedofilii a dalších věcech, to dá fakt spoustu práce.“ Jak to snášíte? 

Tohle jsem nečetl, ale jestli to panu Staňkovi přijde homosexuální, tak asi sám má s tou homosexualitou problém. Je to prostě spot o dvou kamarádech, klucích, a kdo v tom vidí něco homosexuálního, tak by měl zajít k lékaři.

To je právě to, na co jsem se vás ptal – co ten klip musí obsahovat. Protože vy tam zpomalujete záběry, je to podpořené bombastickou, symfonickou hudbou, jsou tam obrovské titulky. A když tam pak ti dva kluci na sebe vrhají ty dva zpomalené pohledy, tak to může vyvolávat úsměv… 

Tak já nevím… Dělám to podle svého pocitu. Vždycky, když chcete udělat emotivní záběr, je dobré ho zpomalit, aby vynikla určitá atmosféra. Když je tam hezká muzika, tak to ty emoce podpoří. Dělám emotivní věci, které zasáhnou podprahově, nebo se snažím, aby lidi zasáhly emocionálně, podprahově.

Budete chtít před volbami natočit klip ještě někomu jinému, když to s koalicí KDU a Starostů nedopadlo? 

Myslím si, že ne, protože dokončuju svůj poslední celovečerní film a tomu se teď musím do konce roku věnovat na sto procent.

Samozřejmě - jste především filmový režisér, filmů jste natočil celou řadu, naposledy Lídu Baarovou a teď pracujete na filmu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, podle knížek Haliny Pawlowské. Je tento námět pro vás sázkou na jistotu? Tedy že by to mohlo mít velký divácký úspěch? 

Na jistotu určitě ne, protože já jsem mistr nejistoty. To, jak výsledný film dopadne, se už vůbec nedá odhadnout. Jestli na to budou chodit lidi? Jak ten film bude úspěšný? To vám neřekne nikdo na světě.

Je to ale především komedie a cílí zejména na ženské publikum.  

Určitě. Po různých dramatických látkách, které jsem točil, je to pro mě takový filmový odpočinek. Je to velice příjemný, vtipný scénář od Haliny Pawlowské. I nálada na place je daleko příjemnější, než když točíte nějaké drama.

Je to tedy úplně jiný žánr, než byl váš poslední flm Lída Baarová. Čistokrevná komedie, předpokládám. 

Je to taková trošku absurdní komedie, takový živočichopis single lady, single ženský, která hledá životní cestu, životní lásku a která přitom dělá spoustu přešlapů. Ten film visí hodně na hereckém výkonu Kláry Issové.

A do kin půjde... 

...18. ledna 2018.

Takže to bude zhruba dva roky po té Lídě Baarové. 

Dva roky, což je velice brzo, protože filmy se chystají několik let - pět, šest, sedm, deset let. Lídu Baarovou jsem chystal patnáct let, takže je to celkem rekord.

Když jste Lídu Baarovou chystal patnáct let, bylo to kvůli tomu, že jste po celou tu dobu sháněl na ten film peníze? Co vás brzdilo v natočení filmu? 

To je dlouhá historie. Nebyl jsem producentem toho filmu, peníze sháněli různí producenti, kteří se u toho střídali. A na takhle náročnou historickou a výpravnou látku je potřeba sehnat víc peněz. To já ale neumím, na to jsou specialisti.

Film nakonec vznikl, dostal i velký podíl ze Státního fondu na podporu kinematografie a ve výsledku, po tom mnohaletém úsilí, patřil loni k nejnavštěvovanějším filmům v kinech. Je to tak? 

Ano.

Zároveň měla Lída Baarová velice negativní ohlas u kritiků. Jak jste se s tím nakonec srovnal? 

Víte co, oni jsou odborní recenzenti a pak jsou lidé, kteří na vás jenom osobně útočí a už dopředu vědí, co o vás napíšou, aniž byste cokoliv natočil nebo aniž by od vás cokoliv viděli. Takže jedna věc je osobní útok a druhá věc je odborná kritika, kterou rád přijmu, když není osobně zaujatá. A jak jste říkal o té dotaci od Státního fondu pro rozvoj kinematografie: Mnoho filmů, které přišly po Lídě Baarové, dostalo podobnou dotaci, třeba kolem dvanácti, třinácti, čtrnácti, patnácti milionů, loni to bylo snad pět filmů - a nikdo o tom nehovoří, proč ty filmy dostaly grant. Tyhle vášně vzbudil film Lída Baarová a já nevím proč.

Tu pozornost jste k filmu připoutal možná právě tou výší příspěvku, kterou Lída Baarová dostala. To očekávání od filmu bylo obrovské. 

Ale tuhle výši dotace dostalo loni pět českých filmů. A nikdo o tom nemluví.

Možná až ty filmy vzniknou, tak budou podrobeny také nějakému většímu zkoumání. 

Samozřejmě já jsem rád, že jsem nezklamal. Nezklamal lidi, kteří nám dali peníze z fondu a podpořili nás.

Jak se to měří? Jak se pozná, že jste je nezklamal? 

Nevím. Myslím, že ne, protože film se točí pro lidi a jsem rád, že i na takhle těžkou látku diváci přišli a náklady se mohly vrátit, nebo se srovnaly. Mám také radost z kameramana Petra Hojdy, který dostal cenu za nejlepší kameru v San Franciscu. Ten film mi udělal radost a diváci rovněž. I když do kina šli proti nedoporučení kritiků.

Vím, že kritiku hodně těžko snášíte. Recenzenta Kamila Filu jste tehdy obvinil, že poškozuje vaše výdělky. On se pak zmínil, že jste mu po telefonu dokonce vyhrožoval. Je to tak? Berete výhrady takto osobně? 

Každý bere výhrady osobně. Když o vás někdo prohlašuje, že byste neměl už nikdy točit a tak… Ale Kamil Fila je profesionál. Měli jsme takové drobné neshody a doufám, že se Kamil Fila těší na můj další film. Já se těším na jeho kritiku. Je to spíš takové špičkování, on je profík a já se snažím být také profík.

Když trochu poodstoupíme od těch kritik, které mohou být - jak vy říkáte - osobními útoky, vy byste na filmu Lída Baarová nic nezměnil? Stojíte si za vším, jak to bylo? 

Ale to víte, že změnil, na každém filmu, když to vidím zpětně, bych změnil spoustu věcí. Protože jste pod časovým tlakem, herec vám odjíždí na představení, na zkoušku, musíte to zrychlit, zjednodušit scénu… Určitě je tam spousta věcí, které bych natočil jinak, znovu a lépe, kdyby na to bylo víc času.

Ten film jsem viděl v kině, a když si na něj vzpomenu, vybaví se mi moment, kdy se kino opravdu začalo smát, a myslím, že to bylo v momentu, kdy byste to asi nechtěl: Byla to scéna soulože Baarové a Goebbelse, kdy se tam objevily plameny z krbu, v nich se začal zjevovat Goebbels s různými grimasami. O tom se hodně mluvilo jako o nejnepovedenější erotické scéně ve filmu. 

Já tady ale nechci rozebírat film, který jsem natočil před dvěma lety. Ten film už proběhl a každý si na něj může udělat názor. Film je film, ten se odpromítá a jde se točit nový. Nemá cenu se na to ptát.

Ale můžete třeba říct, že pro vás tahle pasáž není zásadní… 

Tahle pasáž byla symbolická, protože ona tomu Goebbelsovi podlehla v tom jeho hnízdu, a tím ji vlastně symbolicky stáhnul do pekel. Ta scéna měla vyjadřovat, že ji stahuje do svých pekelných myšlenek a do svého pekelného vědomí.

Takže to bylo dopovězení té symboliky? 

Nemám rád, když jsou samoúčelné erotické scény, kde se ukazuje jenom sex. Je dobré ukázat erotickou scénu, která má nějaký podtext nebo ještě nadstavbu. A tu nadstavbu do toho jejich vztahu jsem se snažil dát tím symbolickým ohněm, že ona propadá peklu.

Tehdy jste zdůrazňoval, že jste nechtěl soudit Lídu Baarovou: Jestli byla kolaborantka, jestli šla přes mrtvoly, jestli byla prospěchářkou. Zaujal mě dokonce váš výrok, že „všichni odsoudili Lídu za to, jak se chovala, ale když si to vezmete, tak v dnešní době dělají herečky snad i horší věci pro roli i slávu“. Co dělají dnešní herečky a co jsou ty horší věci, než dělala Lída Baarová?  

Já nevím, co dělají dnešní herečky.

Tak je to váš citát. 

Je to výrok, citát k tomu filmu, který - jak říkám - už je dávno za mnou. A teď se věnuju jinému filmu a na tu podstatu toho scénáře nebo té myšlenky filmu by rovněž měl odpovídat autor scénáře pan Hubač.

Já jsem se teď spíš ptal na ty herečky. Jestli opravdu dělají tak hrozné věci, aby mohly točit, aby byly slavné. 

Já myslím, že ne.

To byla nadsázka? 

To byla asi nějaká nadsázka. Znám spoustu výborných českých hereček, o které je dračka, o které se perou režiséři a jsou to výborní lidé. Jako třeba Simona Stašová nebo teď Klára Issová. To jsou vynikající herečky, které nemusejí dělat nic speciálního, jenom jsou a roli udělají perfektně.

Je pro vás satisfakcí i po kritických ohlasech, že se film Lída Baarová pod názvem Ďáblova milenka stal jediným českým filmem zařazeným do celosvětové databáze Netflixu? Jak se vám to povedlo?

To jsou nějaké kontakty producentů. Ale jsem rád, že je to na Netflixu vlastně první východoevropský film. Promítá se to tedy po celém světě na tomto placeném kanále. To je paráda.

Znamená to, že k němu má přístup asi sto milionů lidí, kdyby ho chtěli vidět. 

Ano.

Nevíte zatím, jaký to má ohlas? Jak to jede? 

Nevím, kolik to vidělo lidí. Říkám, bylo to těžké období, protože jsem natočil celkem těžký film, těžké téma a pak abych se ve všech rozhovorech obhajoval, proč jsem to natočil a tak… Nevím. Točí se lehká témata, jako točím teď, točí se těžká témata. Člověk točí film s nejlepším vědomím a svědomím, aby udělal dobrou práci. Po tomhle filmu jsem musel čelit spoustě útoků, jako kdybych někomu něco provedl. Což není pravda, já jsem chtěl natočit hezký film.

To vycházelo z toho velkého příspěvku státního fondu? Nebo – co jste komu provedl? Vzal jste někomu námět na ten film? 

Ne, ne, nevím. Je to souhra okolností.

Občas zmiňujete, že vás umělecká obec nesnáší. Řekl jste to například loni v říjnu v Parlamentních listech, že vás „nesnáší za to, že jste podporoval a podporujete Miloše Zemana“. Platí to pořád? Není to jenom nějaká vaše momentální nálada?

Je to třeba momentální věc. Ta politika vždycky hrozně rozděluje umělce a celý národ, i rodiny. Většina umělců prostě volila pana Schwarzenberga nebo pro něj přímo pracovali, já jsem pracoval pro pana Zemana. Nevidím na tom nic špatného. Byly to prostě dvě osobnosti, jedna nebo druhá mohla ty volby vyhrát. Ale lidi to hrozně rozděluje. Úplně zbytečně. Taková politická hysterie je to. Český národ je přepolitizovaný, myslím si. A přitom skoro ani nejsme vidět na mapě.

Stalo se vám někdy, že s vámi někdo kvůli tomu odmítl točit? 

To nevím.

Nikdo vám to neřekl? 

Nevím, co se děje v zákulisí, co se o vás povídá, kdo s vámi chce dělat, nebo ne, ale důležité je, s kým chci dělat já.

V minulých prezidentských volbách jste natočil klip pro Miloše Zemana, i s těmi zpomalenými záběry jeho chůze směrem na Pražský hrad. Chystáte něco podobného před dalšími prezidentskými volbami? 

Ne, nejsem osloven na žádnou práci před prezidentskými volbami. A říkám: Já teď musím pracovat na svých věcech, na své práci. Ještě bych chtěl dodat, že spousta režisérů, nejen já, ale všichni režiséři pracují na volebních kampaních. Každý štáb, každá politická strana, každý politik má nějakého svého oblíbeného režiséra nebo produkci, kteří pro ně pracují. Takže nejsem ojedinělý člověk z filmových a divadelních kruhů, který pracuje na politických kampaních.

Miloše Zemana jste podporoval, za to se nestydíte, nebyl to jenom klip, ale poskytoval jste i rozhovory na jeho podporu. Proto se ptám – když teď nebudete točit další klip, jestli mu chcete vyjádřit znovu podporu. Chcete, aby byl dál prezidentem? 

Já se k politickým věcem nebudu teď, v těchto dnech a měsících, vůbec vyjadřovat.

A proč? Co se změnilo? 

Já prostě hodím svůj hlas do hlasovacího boxu, rozhodnu se sám, svobodně a tajně, koho budu volit, jak do Sněmovny, tak za prezidenta republiky.

Samozřejmě na to máte nárok, jenom se zeptám, co se změnilo od toho roku 2013? 

V jakém smyslu změnilo?

Že už nechcete být tím viditelným a slyšitelným podporovatelem.  

Ale ta podpora stačila jednou, si myslím. Snášet ten atak od různých médií a tak, je pro mě velice nepříjemné, nemám to zapotřebí. Politiku budu řešit soukromě a ne na veřejnosti. Protože, jak říkám, to vzbuzuje úplně nesmyslné nevraživosti.

Zavazuje vás k něčemu státní vyznamenání, které jste od Miloše Zemana dostal před třemi lety? 

Nezavazuje k ničemu, ne. Vyznamenání dostanete a prostě ho máte. Vzbuzuje to zase jenom nevoli a myslím si, že by se ani žijícím umělcům státní vyznamenání neměla udělovat. Vzbuzuje to úplně nesmyslnou nevoli a závist. Ta vyznamenání by se měla dávat lidem, kteří zachránili životy nebo se významně podíleli třeba na vzniku republiky nebo ochraně republiky, vojákům a tak. Vždycky je to subjektivní názor prezidenta, komu to dá. Většinou to samozřejmě prezidenti dávají svým oblíbencům, blízkým spolupracovníkům nebo umělcům, které mají rádi.

Cítil jste to tak, že to dostáváte jako oblíbenec? 

Myslím, že určitě z velké části. A říkám, nic to tomu člověku nepřinese, jenom zbytečnou nevraživost.

Ta medaile se jmenuje Za zásluhy. Jak byste vy jako režisér Filip Renč definoval svoje zásluhy? Co byste vypíchl mezi svými zásluhami? 

Co bych vypíchl? Říkám, já jsem si to ocenění nedal, tak se zeptejte pana prezidenta, v čem vidí zásluhy. Já si myslím, že jsem na to ocenění příliš mlád a mám příliš málo zásluh, abych si ho na sto procent zasloužil.