Hlavní obsah

Glosa: Český jazyk bloudí mezi uličkou láska a uličkou hanba

23. 10. 2019

Jazyk je náš přítel a spojenec.

Tak nějak se poslední dobou traduje, že pátou kolonou českého jazyka se stává nepřechylování. Nemyslím si. Ještě je tu vyšší stadium zla: neskloňování.

Článek

Strategický cíl: Hibernovat český jazyk v prvním pádě jednotného čísla. Říkat „paní Novák“ je proti tomu úplně přirozené, jak nám zobák narostl.

Průkopníkem neskloňování je, jak tomu v případě podobných gramatických inovací často bývá, státní orgán. Ten vždy a za všech okolností potřebuje jazyk, který nedělá problémy. Dodržuje pokyny a úřední hodiny. Poslouchá na slovo, neodmlouvá. Nepřipouští dvojí výklad.

Skloňování – po prvním se po nás sápe ještě dalších šest pádů! – za těchto okolností představuje nevypočitatelnou rebelii. Bez příčiny. Plýtvání pády je třeba udělat přítrž.

A proto se policie rozhodla, že slova jako trestný čin, zločin a přečin nespojí s druhým, ale prvním pádem. Neříká trestný čin „čeho“, například rvačky, nýbrž trestný čin „co“, například dvojí manželství.

„Kriminalisté 29letou ženu obvinili ze spáchání úmyslného trestného činu křivé obvinění,” citoval ve středu tisk policejní mluvčí.

Zajímavé je sdělení, že „policisté pracují na objasnění případu krádeže“ (2. pád), nicméně „zahájili úkony úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu krádež“ (1. pád).

Ano, chápu. Jde o název příslušného paragrafu, ten je svatý, s tím se nehýbá, „aby nenastala mejlka“. Možná uvnitř policejního sboru a spisu, dejme tomu – ale zatěžovat s tím média a veřejnost? Co když se tím nakazíme všichni?

A začneme říkat „zločin z vášeň“ a ještě horší věci? Uvědomuje si bezpečnostní sbor svou zodpovědnost?

Nejde bohužel jen o trestní diagnózy. Totéž se týká i místních názvů a co je horší, tady už v tom policie nejede sama. Jména ulic, pokud v něm jsou, v prvním pádě také nekompromisně zůstávají – ať jde o místo činu, havárii vodovodu nebo objížďku.

Počítejte s tím, ale ve vlastním zájmu si nezvykejte, že bouračka se nestala „v Evropské ulici“, ale „na ulici Evropská“ (filipiku proti rozlézání předložky „na“ si necháme na jindy). Nebo že z důvodu stavebních prací (správně, pohybujeme se v zóně úředních sdělení) nepojede autobus ne „v Soběslavské ulici“, ale „v ulici Soběslavská“. A tak dále.

Možná jsou za diktaturou 1. pádu nějaké ohledy vůči těm, kdo češtinou nevládnou úplně perfektně, tak jim to chceme ulehčit, aby měli před očima stejný název jako na mapě a neztratili se. Nevím. Asi ne. To by bylo, asi jako když Čech chce dosáhnout toho, aby mu cizinec rozuměl, tím, že na něj začne hulákat. Česky. Ta oznámení jsou také v češtině.

Celé je to tím podivnější, že obětí 1. pádu jsou pokud vím jen ulice, kdežto jiné adresy (o to náruživěji?) skloňujeme vesele dál. Dealeři se houfují a perou na Václavském náměstí, ne na náměstí Václavské (ale zato v ulici Vodičkova, za rohem už neskloňujeme). Kolo bylo pořád ještě ukradeno na Janáčkově nábřeží, sotva na nábřeží Janáčkovo.

Také v parku Centrální, Lázních Mariánské a Řečici Kardašova mohou být v klidu.

Žádný poplach v uličce Kovářská. Zatím. Český jazyk bloudí někde mezi uličkou láska a uličkou hanba.

Doporučujeme