Článek
Ministerstvo zemědělství chystá konkrétní kroky, kterými podpoří konkurenceschopnost farmářů. Uvedlo to v dokumentu pro jednání tripartity koncem března. Součástí záměru je zmírnění limitu, kolik ornice může vodní eroze odplavit z polí.
„Mělo by dojít ke sjednocení podmínek na úroveň odnosu půdy 17 t/ha pro hluboké a středně hluboké půdy a 4 t/ha/rok pro půdy mělké, což představuje dostatečnou ochranu více ohrožených zemědělských ploch v ČR,“ zmínilo ministerstvo konkrétní plán.
Nejde o finální návrh, dokument přesto naznačuje, jak by se resort mohl chtít vypořádat s pravidly ochrany půdy před vodní erozí, která jsou podle některých zemědělců příliš přísná, složitá a jejich plnění je drahé.
Vláda už v programovém prohlášení slíbila, že zásadně zreviduje erozní vyhlášku. Podle ní znehodnocuje půdu a svazuje zemědělce.
V současnosti v Česku platí pravidla, která umožňují maximální úbytek devíti tun půdy z hektaru za rok, respektive dvou tun u mělkých půd. Pokud by Ministerstvo zemědělství vyhlášku změnilo podle návrhu z jednání tripartity, tento limit by se prakticky zdvojnásobil. Zemědělci by na velké části své půdy nemuseli plnit půdoochranná opatření, jako je vysévání pásů oddělujících plodiny, jejichž splnění je dnes podmínkou čerpání dotací.
Hledání rovnováhy
Na potřebu zmírnění protierozních pravidel dlouhodobě upozorňují zemědělci zastoupení v Agrární komoře a v Zemědělském svazu, ale také v některých dalších organizacích. Současný ministr zemědělství Martin Šebestyán je považován za nominanta těchto největších oborových sdružení, která krátce po volbách dopisem podpořila jeho jmenování ministrem. Oficiálně byl nominován stranou SPD.
Před zmírněním erozních pravidel varují ekologické organizace a Asociace soukromých zemědělců. Proti rozvolňování pravidel jsou i někteří úředníci z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy (VÚMOP), ačkoliv se veřejně nevyjadřují a úřadu se nikdo na jeho postoj neptal.
Následek vodních erozí v roce 2023. Příčinou jsou většinou prudké deště.
Do režimu protierozní ochrany v současnosti spadá okolo 65 procent veškeré zemědělské půdy v České republice. Na takto označené půdě, odstupňované podle rizika ohrožení, musejí zemědělci hospodařit s pomocí vybraných půdoochranných technologií.
Povolený limit 17 tun na hektar už v Česku platil v minulosti a v praxi zasáhl 25 procent zemědělské půdy. „Diskutuje se, kde najít balanc. Tím, že se nástroj rozšířil na tak obrovské množství půdy, je extrémně restriktivní a spousta zemědělců nedokáže smysluplně pěstovat zejména obiloviny a olejniny,“ tvrdí ředitel Zemědělského svazu Jan Ulrich.
Podle něj se Česká republika rozsahem chráněné půdy vymyká okolním zemím. „Drtivá většina států EU má pod ochranou 10 až 15 procent půdy. My jsme se posunuli mnohem dál,“ dodal.
Z reakce Ministerstva zemědělství pro Seznam Zprávy Byznys vyplývá, že žádný návrh zatím není hotový a případné úpravy budou podléhat souhlasu Evropské komise.
„Ministerstvo spustilo nové podmínky protierozní ochrany (DZES 5) v hospodářském roce 2025/2026, tzn. jejich realizace se aktuálně teprve rozbíhá. Předpokládáme, že si praxi postupně vyhodnotíme a teprve na základě zkušeností budou navrženy úpravy,“ sdělil mluvčí Vojtěch Bílý.
Předchozí vláda Petra Fialy v loňském roce zpřísnila podmínky DZES 5, bez jejichž splnění zemědělec nedostane základní dotace. Tyto podmínky stanovují standardy na erozně ohrožených půdách. Například na silně erozně ohrožené půdě se kukuřice, brambory, řepa, slunečnice, sója nebo čirok nesmí pěstovat na souvislé ploše větší než dva hektary. U dalších plodin je nad dva hektary nutná odpovídající půdoochranná technologie, jako je například rozdělení pozemku zasakovacími nebo ochrannými pásy nebo setí do rostlinných zbytků bez orby.
Škarpy plné bahna
Proti rozvolňování pravidel je Asociace soukromého zemědělství. Varuje, že další zmírnění by šlo proti ochraně půdy v zemi, kde je nadprůměrný podíl velkých erozí ohrožených ploch. Místo oslabování ochrany chce spíš jednodušší a přehlednější pravidla.
„Kompromis mezi Ministerstvem zemědělství a nevládními organizacemi vznikal dva roky. Na Vysočině jsou plné příkopy ornice a eroze je reálný problém. Vidím to i na polích kolem nás,“ varuje před zmírněním pravidel farmář Jan Basař z obce Prosečné v Podkrkonoší.
Opačný pohled na věc má zemědělec z Jilemnice Milan Soukup. „Smyv devíti tun je smrtící, podle rovnice, s níž úřad pracuje, to vyjde vždycky. Výsledek může být, že vás úředník donutí pozemek zatravnit,“ říká. Vadí mu také, že už v 90. letech prý jeho podnik problémová místa dobrovolně zatravnil, ale přesto se dnes nezapočítávají do rozsahu půdy, kde byla přijata opatření na ochranu půdy.
