Hlavní obsah

Glosa: Prezident si ukousl velkou moc. Kdo ji spolkne?

Foto: Profimedia.cz

Miloš Zeman podepisuje slib při druhé prezidentské inauguraci v březnu 2018.

Reklama

Současná nepříjemná a nejasná situace okolo zdravotního stavu prezidenta republiky znovu ukazuje, jakou chybou bylo zaplést přímou volbu hlavy státu do českého ústavního systému.

Článek

Povolební vyjednávání a jmenování nového předsedy vlády byly i dříve „chvílí slávy“ prezidenta republiky. Ten přímo volený, Miloš Zeman, ale svým jednáním roli prezidenta neúměrně zvětšil. Systém „máš většinu ve Sněmovně – jmenuji tě premiérem“ u Zemana nikdy nefungoval. A nebyla to z jeho strany nějaká snaha být pojistkou, ochranou demokracie pro republiku, ale obyčejná touha po moci a prosazení vlastních zájmů.

V Česku se tak stalo přesně to, před čím znalci politických systémů varovali. Přímá volba může (byť na příkladu Slovenska vidíme, že ne nutně) svádět zvolené k nijak nekontrolovatelnému mocenskému rozkročení. Navíc prvně zažíváme zkušenost, kdy máme přímo volenou hlavu státu, která si o porci moci jasně řekla, ale kvůli zdravotnímu stavu není jasné, jak ji bude schopna zvládnout.

Mechanismy, které znají prezidentské systémy, u nás nefungují. O Zemanově zdravotním stavu informuje jeho okolí slušně řečeno tragikomicky. Mluvčí žádá tazatele, aby se uklidnili či si dali „kafíčko“. Kancléř dotazy odbývá jako „novinářské hlouposti“.

Tady nejde o novináře či nějakou lacinou snahu ukojit zvědavost. Tady jde o občany republiky, v jejímž čele prezident stojí. Ať už zmíníme i funkci vrchního velitele ozbrojených sil, nebo ne. Je nad slunce jasnější, že mají mít právo vědět, zda je Miloš Zeman schopen funkci zvládat.

Jedním z těch občanů je mimochodem i Andrej Babiš, který sám musí po zdravotním stavu prezidenta pátrat a zjišťovat si informace u ředitele Ústřední vojenské nemocnice. Takže to je premiér. Kam má zavolat zbylých deset milionů lidí? Také doktoru Zavoralovi?

V důvodové zprávě k zákonu, jenž zavedl přímou volbu hlavy státu, se píše, že „prohloubí účast občanů na správě věcí veřejných“. Nezdá se, že by zákonodárce před deseti lety odhadl budoucnost dobře. Se vstupem přímo voleného prezidenta se země polarizovala. U části občanů, kteří Zemana na Hradě nechtěli, mohl přijít hluboký pocit prohry, který u parlamentních voleb neznáme. Tam i poražení obvykle dál mají své slovo, jejich mluvčím je opozice.

Teď ovšem může potkat nepříjemné vystřízlivění i ty, kteří Zemana v cestě na Pražský hrad podpořili. Protože s nejasným zdravotním stavem hlavy státu se „správy věcí veřejných“ skrze autoritu Pražského hradu může chopit či už chopil někdo, kdo žádnou legitimitu nemá. Ani od parlamentu, a už vůbec ne přímo od lidí.

Reklama

Doporučované