Hlavní obsah

Glosa: Všechno zdražuje, je čas skákat pro pírko a dělat dlouhé kroky

Foto: Profimedia.cz, Seznam Zprávy

Švihlá chůze je zpět.

Reklama

15. 11. 9:30
Článek

Šetření většinou není žádná velká zábava, ale může se z něj stát i životní styl.

Zdražuje všechno, energie, jídlo, oblečení, školní akce pro děti i boty. Jsem nucena s tím něco radikálně dělat a hned jsem také začala. Už před týdnem jsem, vybavena poučkou, že každý stupeň na teploměru méně ušetří zhruba šest procent nákladů na topení, doma radikálně snížila teplotu. Záhy jsme všichni v rodině prochladli, takže tudy cesta nepovede a musím vymyslet něco jiného.

Začala jsem vzpomínat na rady z mládí. Doma jsme vždycky dost šetřili, takže poučky o tom, že „Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí“, „Kdo šetří, má za tři“ a že „Z haléřů a kapek vody miliony povstanou“, jsem nasávala už od kolébky spolu s mateřským mlékem.

Brali jsme tato „historií prověřená moudra“ dost vážně, takže se u nás nikdy nic nevyhodilo, dokud se to zcela nerozpadlo. Tak například dědeček truhlář dokázal ze starých vyhozených prkének, která někde našel, vykouzlit po ohoblování krásný nábytek, jejž má matka používá dodnes – takřka po padesáti letech.

S rodinou jsme také milovali obchůzky po železných nedělích, kde se v hromadách harampádí daly najít úžasné věci, které se následně po troše spravování staly přirozenou součástí naší domácnosti. Krásné byly také procházky za stejným účelem do různých lesních roklí, do nichž „zbohatličtí“ chataři a chalupáři vyhazovali staré petrolejky, vařiče, žebřiňáky, kosy, srpy, proutěná křesla a další neuvěřitelné poklady.

Přicházet na kumšt různým šetřícím trikům pro nás byla radost a zábava, takže jsem například ještě dlouho automaticky schovávala umaštěné papíry od másla, abych jimi v budoucnosti vymazávala plechy na koláč. Na nepochopení jsem narazila až u svého muže, který nastřádané papíry vyhodil z lednice se slovy, že takovou nechutnost doma nesnese.

Teď však není na opovrhování takovými „dobrými ověřenými radami“ doba, v rámci vyváženého rodinného rozpočtu musím jednat. A tak začnu něčím, co by nemuselo tak dráždit: budu dělat dlouhé kroky.

Tomu umění mě dědeček naučil už ve školce. Když mě z ní vyzvedával, hned u dveří mi kladl na srdce: „Ivínko, dělej dlouhé kroky, abys neprošoupala podrážky!“ Dědečka jsem zbožňovala, takže jsem se hodně moc snažila a dělala jsem s vypětím všech sil obří čapí kroky, abych mu udělala radost. Na konci cesty jsem sice byla dost vysílená, ale za tu pochvalu, že jsem úžasná holčička, to rozhodně stálo.

Dvě minuty

Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.

Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované