Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Sparta? Chce to bouchnout do stolu

Glosář Jaromíra Bosáka o současné situaci pražské Sparty.

Reklama

25. 11. 2020 11:30

Zítra zase vymění Slavia, Sparta a Liberec ligovou všednost za kulisy souboje na evropské scéně. Po posledním ligovém kole do těchto zápasů budou vstupovat v hodně odlišné náladě. S tou nejhorší půjdou na trávník určitě sparťané.

Článek

Právě situace Letenských je žhavým tématem pro většinu fotbalu milovného publika v českých luzích a hájích. Výbuch v domácím mači s Českými Budějovicemi nedává sparťanské fanouškovské obci spát ještě dnes.

Pravda je, že takové představení se vskutku neodehrává každý den. Především hra defenzivy působila místy tragikomicky a působila pravověrným fandům „rudých“ až fyzickou bolest. Většinový názor hovoří o tom, že se něco takového dalo čekat, jelikož trenéru Kotalovi chybí hned tři hráči, kteří by za normálních okolností hráli v obranné řadě v základní sestavě. Tedy Hancko, Čelůstka a Štetina. Nesouhlasím.

A za příklad si vezmu anglického mistra z Liverpoolu. Vím, o chloupek jiná soutěž i finanční možnosti. Ale bereme-li to tak, že Sparta je špičkový český klub, dá se do určité míry situace těchto klubů srovnávat. Pro zápas s Leicesterem – tedy do té doby vedoucím týmem Premier League – neměl trenér Klopp k dispozici taktéž tři obránce ze základní sestavy (van Dijk, Gomez, Alexander-Arnold) plus jednoho kvalitního defenzivního náhradníka (Williams).

A co se stalo? Oproti očekávání nedostal Liverpool ani gól a s náhradní obranou uhrál v naprostém klidu tři body. Ano, v kádru takového klubu musí mít i pětadvacátý hráč v pořadí vysokou kvalitu, na průměr není místo. A to jak ve fyzických, tak psychických předpokladech. Jenže to bych v českých poměrech čekal i u Sparty. Já se rozhodně nechci připojit k výkřikům typu Plechatý, Lischka, Hanousek ven, neumějí kopat.

Je to nesmysl a většinou se tak vyjadřují ti, co si do míče kopli jednou v životě a přivodili si při tom výron. Když už někdo do Sparty jde, musí něco umět. Tedy pokud si odmyslím etapu s trenérem Stramaccionim, kterou podle mého scenáristicky připravili bratři Coenové. A pak se doma za břicho popadali, jak se jim dílko povedlo.

Ale zpět do reality všedního dne. Upřímně, u Plechatého jsem čekal, že dnes už bude, i díky hostování v Jablonci, dál. Lischka skvěle zahrál proti Lille, ale poté znovu přišel výrazný výkonnostní propad. A tak by se dalo pokračovat. Hodně velká nevyrovnanost výkonů, páchání nepochopitelných hrubek, to je zásadní problém, který se svými svěřenci musí trenér Kotal řešit. Ke cti mu slouží, že se po nedělní porážce na nic nevymlouval a také akcentoval názor, že ti, kteří za Spartu nastoupí, musí odvést očekávanou práci, byť opory chybí. Dvě porážky v řadě ovšem nic takového neukázaly.

Všechno se nedá shazovat jen na obránce. Gólman Heča zažil jistě daleko podařenější nedělní večery, kreativních záblesků ve hře do zhuštěné obrany Jihočechů bylo příliš málo, zvědové Celtiku se asi nestačili divit, kdo jim to tak naložil při vzájemném zápase v Glasgow, protože k vidění byl úplně jiný tým.

Zajímalo by mě, jaká je nálada v kabině Letenských. Tohle je moment, kdy musí zkušení vstát, bouchnout do stolu, zařvat a být krutě upřímní i sebekritičtí. Bez toho jsou veškeré snahy trenérů prakticky k ničemu, nic moc se nezlepší. To mi asi potvrdí každý, kdo se věnoval kolektivnímu sportu na jakékoli výkonnostní úrovni. Změna musí přijít zevnitř. Není kumšt být lídrem, když se vyhraje šestkrát za sebou, vůdčí typy se musí ukázat především tehdy, když něco neklape. A že toho bylo ve hře Sparty v posledních dvou utkáních víc než dost.

To červenobílí, ti odlétali do Nice s úsměvem na rtech. Šest banánů v Opavě a ztráty hlavních konkurentů, zkrátka vydařený víkend. I když začátek zápasu v Opavě vypadal pro příznivce slávistických barev dost nepříjemně, postupně se rozjel diesel značky Eden a pak už nebylo pochyb, jak zápas dopadne. Z jednoho úhlu pohledu je srovnání pražských „S“ docela zajímavé.

Před sezonou jsem si říkal (a myslím si to pořád), že na Letné jdou správným směrem. Začali sázet na vlastní odchovance. Nenastala obvyklá zběsilá honba na leckdy hodně drahé posily odjinud, nýbrž pozornost trenérského štábu směřovala do vlastních řad. Hložek, Sáček, Juliš, Plechatý, Karabec, časem se může vrátit Drchal, Fortelný, Pulkrab a další, v budoucnu určitě dostanou šanci Matyáš Kozák nebo Vitík a tak by se dalo pokračovat.

Pokud máte takové podmínky pro trénink a výchovu mladých fotbalistů jako Sparta, vidím jako samozřejmost, že se někteří z nich prokoušou až do áčka. Zároveň je každý fotbalista, který se ze žákovských či dorosteneckých týmů prodere až mezi dospělé, ohromnou motivací pro ty ještě mladší. Důkazem, že to jde, že maximem nemusí být béčko a následné mnohaleté hostování po druholigových či třetiligových klubech.

To slávisté jdou jinou cestou. Koukají se (nejen) po mladých hráčích jinde, a pokud splňuji představy trenéra a realizačního týmu, přetahují je do Edenu. O skutečného odchovance v kádru pro ligové a pohárové zápasy zakopnete spíše jen výjimečně. Ne že by se v béčku nebo dorosteneckých celcích Slavie nenašli velmi nadějní hráči, ale dokážu si představit, že vzhledem k extrémní fyzické náročnosti přípravy Jindřicha Trpišovského je přechod k áčku o něco složitější než na Letné.

Ale zatím to vypadá, že slávistické nákupy mají hlavu a patu. Viz třeba stoper Zima nebo útočník Sima, dvě komety na sešívaném nebi. Co tak poslouchám o Simovi od lidí spjatých s Edenem, dá se očekávat, že pokud nepřijde nějaké zranění, může na něm vršovický klub vydělat ještě více než na Součkovi. Ale chce to alespoň dvě hodně dobré sezony v české lize a pohárových mačích. A i Zima, při jehož příchodu do Slavie si leckdo ťukal na čelo, co že je to za podivný experiment, se může stát v nedaleké budoucnosti taktéž skvěle zhodnoceným hráčem a zároveň i příslibem pro reprezentaci.

Tyhle dva mladé muže jsem si vybral právě pro příklad toho, že psychická odolnost je neoddělitelnou součástí sportovního výkonu. Duo Sima–Zima nastoupí a odehraje dobré nebo velmi dobré zápasy. Necítím rozklepané nohy, sevřený žaludek, strach z toho, že na mě letí přihrávka nebo že se proti mně rozbíhá nejlepší útočník soupeře. Nic takového. Prostě jdou na plac a dělají to, co umějí, co provozují celý život.

Ne že by nechybovali, dá se samozřejmě také očekávat, že výkony budou poněkud kolísat, ale důležité je, že když byla Slavia v podobné personální nouzi jako Sparta dnes, mohl se trenér Trpišovský na jmenované spolehnout a bez obav je poslat na hřiště. A díky tomu se nyní může rozhodovat, kterého z kvalitních hráčů pošle do základní sestavy, a nemusí mít v hlavě myšlenku o tom, že je nutné narychlo najít nějakou záplatu. Jakoukoliv.

Spartu samozřejmě nelze odepisovat. Stále si stojím za tím, že kádr má velmi kvalitní. Problém je spíše ukrytý v hlavách některých hráčů. Bylo by velmi přínosné, kdyby se jim podařilo prostor mezi ušima vyčistit a ukázat, že nejsou ve Spartě omylem, nýbrž pro své schopnosti a dovednosti. Důkaz budiž podán zítra večer.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované