Hlavní obsah

Glosář: Jeden mrzne, druhý se hřeje, ale stejně mu to nevoní. Není divu

Glosář Jaromíra Bosáka o fotbale v tuhém českém mrazu a o MS klubů v Kataru.

Reklama

12. 2. 11:25

Můj život polárního badatele či Severozápadní průjezd. Takhle nějak může vypadat příprava na fotbalový přenos. Vzhledem k tomu, že dnes mířím z Prahy do Uherského Hradiště, jsou knihy polárníka Amundsena tím pravým.

Článek

Nedivte se. Zkušenosti s přežitím v podmínkách severního pólu se hodí. A že o tom věhlasný norský badatel něco věděl. Sedět tři hodiny v minus deseti na komentátorském stanovišti a pak si lámat přemrzlou hlavu tím, jestli bude naše báječná D1 sjízdná a průjezdná, takže by mohly stačit čtyři hodiny na návrat k domácímu půlnočnímu krbu, kde snad definitivně rozmrznu, to mi je, panečku, perspektiva.

Pravděpodobnost, že stav páteřní komunikace nebude úplně optimální, je v tomto čase poměrně vysoká. Tak zřejmě dovybavím vozidlo další lopatou, pytlem s pískem, několika termoskami s čajem, pecnem chleba a šiškou uheráku, hodit se bude i horolezecký spacák. To by bylo, abych nepřežil. Hlavně včas dotankovat, zkontrolovat baterku a můžeme vyrazit.

Vzhledem k očekávaným mrazům kolem minus deseti rozhodla Ligová fotbalová asociace (LFA) o změně termínů víkendových zápasů a liga se tentokráte nebude hrát ani večer, ani v podvečer. To se dá pochopit, v odpoledních hodinách by teploty neměly zamířit až tak dramaticky nízko. V tomto punktu se ukazuje jako drobná nevýhoda pro komentátora vysílat právě páteční utkání. Jeho začátek totiž zůstane na šesté hodině, končit se bude kolem osmé. To už bude mráz zalézat nejen za nehty. Ani nechci domýšlet, kam všude se dostane.

Ono se to na první pohled možná nezdá, ale strávit nějakou tu hodinku bez pohybu v tomto počasí dá docela zabrat. Zeptat se mých kolenou po takovéto štrapáci na stav a náladu považují tyto klouby za vyloženě neslušné a s jistým despektem doporučují nenaslouchat vrzavým zvukům vycházejícím z jejich nitra. Hráčům je hej, ti se zahřejí pohybem. I když na zmrzlém trávníku to nebude žádný med.

Ale úplně vážně – nevím, jestli v době řádění různých mutací čínského viru je úplně ideální nechat fotbalisty prohánět se po hřištích v takovýchto podmínkách. Jestli náhodou s jejich zdravotním stavem nemůže nepříjemně zacvičit i obyčejné nachlazení, které oslabí organismus. Ovšem nejsem lékař, mohu se jen domnívat.

Jistojistě ale vím, že čeští fotbalisté i trenéři jen tiše závidí vyvoleným kolegům, kteří se představili v Kataru na mistrovství světa klubů. Malá zkouška na velký světový šampionát probíhala v úplně jiném klimatickém hávu. Během večerních utkání v sedm hodin českého zimního času, a tedy v deset hodin místního času vládla kolem Dauhá teplota okolo dvaadvaceti stupňů Celsia, o nějakém dešti ani zmínka.

To se to pak hraje na čerstvě položeném a sytě zeleném trávníku. Na hypermoderních stadionech uprostřed říše písku. Tam, kde se má hrát na hranici podzimu a zimy příštího roku mistrovství světa. Nebudu se vracet k tomu, že dle mého nemělo být z mnoha důvodů pořadatelství největšího světového turnaje Kataru vůbec uděleno, už jsem se k tomuto tématu vyjádřil opakovaně.

Kdybych uvažoval jen čistě sobecky stran profese, je milionový emirát v jihozápadní části Perského zálivu místem ideálním. Maximální vzdálenosti mezi všemi stadiony jen v desítkách kilometrů, klimatizované hotely i tribuny sotva dostavěných stánků, minimální ztrátové časy, moc oblečení si do tašky taky balit nemusíte. Jenže to bych si neviděl ani na špičku nosu.

Nevím, jak to má s dohlédnutím na konec čichového orgánu předseda FIFA Gianni Infantino. Aspoň pokud jde o jeho myšlenky na rozšíření klubového mistrovství světa. Zatím je tento turnaj primárně určen vítězům kontinentálních variací na Ligu mistrů nebo jejich předchůdců, jako třeba Copa Libertadores v Jižní Americe. Ale v hlavě šéfa světové fotbalové federace už nějakou dobu rotuje nápad na výrazné početní posílení MS klubů. Nevím, školy nemám, ale nepřijde mi to jako nejlepší nápad, který jsem v posledních letech slyšel.

Už dnes jsou termínové listiny doslova přecpány zápasy. Domácí ligová soutěž, pohárová utkání, Liga mistrů, reprezentace, kolotoč utržený ze řetězu. Doba covidová mává s plány v šíleném rytmu. A nikdo neví, jak na tom jako planeta budeme za rok či za dva. V takovýchto časech uvažovat o rozšíření jakékoli vrcholné sportovní akce není úplně realistické. Nebo spíše odpovědné. Poměrně složité bude už jen vracet věci do normálu, do stavu před pandemií, natož potom snažit se vybudovat nějakou novou strukturu.

V několika rozhovorech naznačil pan Infantino, že jeho dlouhodobým cílem je nastavit klubový šampionát až na počet dvaatřiceti klubů. Přiznávám, hlava mi to nebere. Jaký klíč by určil, kdo se kvalifikuje? A budou mít všichni ti, kteří by měli turnaj hrát, vůbec zájem přidat si další náročný prvek do sezonních plánů? Budou nějak potrestáni, pokud se z účasti omluví? Kdo toto velké fotbalové rande zaplatí, když sponzoři nejspíše nebudou až tak bohatí nebo ochotní platit jako doposud?

Totéž bude platit pro kluby, s velkou pravděpodobností se jim nebude chtít investovat milionové částky za pobyt. Ale hlavně – fotbal není házená či hokej, kdy můžete hrát dva zápasy ve dvou dnech a po dvaceti hodinách pauzy si to samé zopakovat. Tudíž je potřeba někde vykouzlit minimálně tři týdny na odehrání šampionátu. Nelehký úkol i pro spojené síly Gandalfa a Harryho Pottera. Tím spíše pro úředníky FIFA.

Není divu, že už se ozývají hlasy z fotbalově vyspělých zemí, především z Německa či Anglie, že by si měl nejvyšší fotbalový činovník strčit svoje nápady okolo MS klubů za klobouk, řečeno diplomaticky. Například muži ve vedení posledního vítěze Ligy mistrů a také čerstvého šampiona katarského klání Bayernu Mnichov jsou zajedno v tom, že další velký turnaj jim je hodně proti srsti, a budou dělat všechno možné, aby zůstalo u současné podoby. A Bayern, to je nějaká síla.

Jak nás učí dějiny, vládcové mívají často tendenci stavět sami sobě pomníky. A nemusí jít vždy jen o politiky či monarchy. Upřímně, nikdy to moc dobře nedopadlo. Proto by dle mého skromného úsudku měl na novátorství v této oblasti Giovanni Infantino zapomenout. Bylo by to dobré pro všechny.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované