Hlavní obsah

Glosář: Se Simovým odchodem Tvrdík počítal. Jen vše násobil dvěma

Zdá se, že Jaroslav Tvrdík už ve Slavii musí pracovat s ekonomikou, v níž nehrají klíčovou roli zázračné čínské finanční injekce.

Reklama

30. 8. 9:10

Fotbalistům Slavie Praha a Viktorie Plzeň se v kvalifikacích evropských pohárů nedařilo podle jejich představ. Ekonomiky klubů teď proto musí ozdravit přestupy. Aktuální situaci glosuje Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Pokud mezi vaše vášně patří viset na Twitteru a hltat spekulace a zprávy o fotbalových přestupech, pak vás v příštích hodinách čekají opravdové „last minute“ orgie. A to i v rámci české provenience.

Pod tlakem jsou pražská Slavia a Viktoria Plzeň. Kvalifikace evropských pohárů nedopadly zrovna podle představ, z toho plynoucí ekonomické manko je tedy zapotřebí dolepit jinak – příjmem z přestupů.

Uzávěrka transferů v klíčových fotbalových zemích zaklapne v úterý. Ze Slavie podle všeho na poslední chvíli přece jen odejde Abdallah Sima, nejspíš do anglického Brightonu, jedná se také s FC Turín o Davidu Zimovi. Ohledně Plzně zatím proskočila zpráva o zájmu Arisu Soluň o Jakuba Brabce, lze očekávat, že na západě Čech ale nezůstane jen u jednoho odchodu.

Slavia šla pořád nahoru. A teď?

Po vstupu čínského kapitálu zaznamenali příznivci fotbalové Slavie slastné roky. Postupně šlo zase všechno nahoru. Přišel návrat do pohárové Evropy, titul a po něm další, start v Lize mistrů včetně duelů s Messiho Barcelonou, dvě čtvrtfinále Evropské ligy.

V aktuální sezoně musí být slávisté rádi za to, že v rodině UEFA vznikla třetí klubová soutěž, Konferenční liga. Tu měli červenobílí coby český mistr jistou už na začátku svého kvalifikačního úsilí. A v jeho rámci si ke své škodě nic lepšího neuhráli.

Namlsaní fanoušci, kteří před časem nemohli pochopit, co zajímavého mohou jejich dosavadní africké opory vidět ve srovnání se Slavií na belgické lize, do níž po uplatnění smluvních výstupních klauzulí zamířily, teď museli skousnout vyřazení od maďarského a polského šampiona.

Říká se, že pýcha předchází pád. Je na představitelích Slavie, hráčích, ale i fanoušcích, jestli se z menší lekce, kterou jim letošní srpen nabídl, trochu poučí. Pak by nemuselo jít o „držkopád“ natolik fatálního charakteru, jaký lze očekávat v Plzni.

Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík je věru mužem, který se nedrží při zdi, právě naopak. Jeho plány a sny jsou vždy velkolepé. A nutno konstatovat, že to, co se Slavii v uplynulých letech povedlo, dokázalo nejspíš překonat i jeho fantazii. Samozřejmě že i jeho zásluhou.

Do fotbalového prostředí vstoupil před 6 lety jako zástupce čínského investora CEFC, který spolu s českým podnikatelem Jiřím Šimáněm vyvedl Slavii z temné hrozby insolvence. S čínskými miliardami v zádech šlo všechno jako po másle. A Tvrdíkovy počáteční skromné výroky o tom, že je ve fotbale začátečníkem a že dá na názory zprvu pana Šimáněho, pak Nezmara či Trpišovského, postupně vystřídala suverenita s neskrývanými prvky jisté „namachrovanosti“.

Třeba když se posmíval novinářům, kteří se divili, že ohledně Tomáše Součka nevyslyšel italské nabídky kolem 5 milionů eur. Následný sportovní rozjezd Slavie, ve své velkoleposti opravdu stěží očekávatelný, totiž po účasti v Lize mistrů vyhnal Součkovu cenu mnohem výš. A West Ham United nakonec za dlouhána zaplatil v součtu 20,7 milionu eur. Což byla částka, která se Tvrdíkovi pochopitelně zalíbila.

A když v minulé sezoně zázračně zazářil mladý africký talent Abdallah Sima, nasadil Tvrdík jeho cenovku do podobné úrovně. Veřejně hovořil o tom, že Slavia odmítla nabídku na 10 milionů eur a že už ví o chystaných nabídkách na 20–25 milionů eur. „Nepustili bychom ho ani za dvacet,“ pravil na jaře rozšafně v pořadu Tiki-Taka.

Aktuálně se spekuluje o Simově přestupu do Brightonu za 10 milionů eur, podle jiných zdrojů 10 milionů liber. Na to, jak celý případ dopadne, si raději ještě počkejme, jako jisté se však jeví, že ze svých původních představ nejspíš musel Tvrdík výrazně slevit.

Důvod je nasnadě. Slavia procitá z pohádky a ocitá se v reálném světě. Je na ní, jestli se podle toho začne i chovat.

Slavia neuspěla v kvalifikaci Ligy mistrů ani v boji o Evropskou ligu. Bude hrát jen o něco hůře honorovanou Konferenční ligu. A jak trenér Trpišovský zmínil, paradoxně to klubu přinese větší ekonomický profit než Evropská liga. Patrně proto, že s evropskou soutěží číslo 2 byly smluvně pospojovány tučné bonusy nejen pro hráče. Zatímco s „trojkou“ nic.

Kromě toho, že Slavia posílá peníze na účty svých hráčů, je v tomto směru leckdy smluvně zavázaná i jejich bývalým klubům. Smlouvy obvykle počítají s doplatky podle konstrukce ve stylu „v případě startu hráče v Lize mistrů se jeho bývalému klubu doplácí částka X, v případě Evropské ligy suma Y“. S Konferenční ligou v době vzniku těchto smluv leckdo ani nepočítal, takže tady lze hledat i část odpovědi na to, proč má start v Konferenční lize pro Slavii i své jisté výhody.

Z hlediska ekonomiky klubu je ale nejpodstatnější, že se nepodařilo postoupit do Ligy mistrů, s čímž se nejspíš napevno nepočítalo. Ale Slavia se nedostala ani do play-off Ligy mistrů, kde se v případě neúspěchu rozdává zhruba 120 milionů korun. A s tímto příjmem se nejspíš v Edenu počítalo.

Další komplikace kolem Olayinky

Navíc šla Slavia do startu nové sezony s představou, že je ochotna za náležité odstupné prodat Simu, Masopusta a Olayinku. Odmítla nabídky na Tomáše Holeše a Nicolae Stancia. A šla do sportovního boje, ve kterém příliš – nebo lépe řečeno vůbec – neuspěla.

Všechno se ještě víc zauzlovalo, když se Peter Olayinka vrátil z Kodaně s neúspěchem. Neprošel zdravotním testem a očekávaná suma 3,5 milionu eur slávistickou kasu neobšťastnila.

Petar Musa odešel do Boavisty Porto, ale jen na hostování, pokud za rok portugalský klub uplatní opci, zinkasovala by Slavia zhruba 100 milionů korun.

Hráčů, kteří odejdou na hostování, bude jistě víc, nové kluby úplně nebo částečně převezmou plnění jejich mzdových požadavků. Slavia ale zjevně stále potřebuje i „cash“ přímo do kasy. A to v době, kdy jsou všude v Evropě ekonomické možnosti klubů sešněrovány postcovidovou krizí.

„Teď není vhodná doba na to, aby odcházel,“ řekl Jindřich Trpišovský směrem k Abdallahu Simovi jen před pár dny. Dalo se to volně interpretovat tak, že teď žádný zahraniční klub nemůže nebo nechce slávisty požadovanou sumu za Simu zaplatit. V první řadě West Ham United, o kterém se v této souvislosti dlouhodobě spekulovalo.

Na scéně se vzápětí objevil zájem italského klubu FC Turín o 20letého obránce Davida Zimu. Pár dní to vypadalo, že jde o jediný způsob, jak překlenout problém, ve kterém se Slavia ocitla. Z hlediska racionální sportovní koncepce by se totiž nejevilo zrovna rozumné prodávat tak perspektivního hráče už nyní.

Trpišovský už se ovšem se Zimou pomalu loučil. Když tu dostal krátce před zápasem v Karviné pokyn, že Zima hrát může, ale není radno nasadit Simu, protože se intenzivně jedná o jeho přestupu do Premier League a potenciální kupec nechce, aby se Senegalec na poslední chvíli zranil.

Odejde tedy Sima do Brightonu? Za poloviční sumu, než s jakou původně Jaroslav Tvrdík operoval? A pokud ano, zmrazí tohle všechno Zimův přestup do Turína? Nebo se uskuteční také? Vezme Slavia v této souvislosti do úvahy i aktuální zranění dalšího stopera Kúdely? Nejen tyto otázky zodpovědí příští hodiny.

Čínský strýček už díry nelepí

Skutečnost, že se děje tohle všechno, nám každopádně sděluje, že Slavia si jede za své a musí se sama o sebe postarat. Čínský majitel, kterým je nyní státní firma CITIC, sice podle Tvrdíkových slov před časem ekonomicky pomohl překonat „covidovou“ krizi, na nějaké další látání stamilionových děr v rozpočtu, způsobených sportovními neúspěchy, ale už v Číně zjevně připraveni nejsou.

Slavia si musí pomoci sama. Tak jako Viktoria Plzeň, která za sebou nikdy žádného pohádkového strýčka neměla. A na svůj luxus si musela v Evropě vždycky vydělat. Třetí sezona bez pohárů se v tomto světle jeví div ne jako smrtící.

Klub už sice zjevně rozjel úsporná opatření. Skončil David Limberský, podobně i řada dalších dlouholetých opor, spekuluje se o snížení rozpočtu ze 600 milionů korun ročně na polovinu. Ale ani 300 milionů ročně podle všeho Viktoria zdaleka neutáhne jen díky sponzorům. Peníze z UEFA budou chybět fatálně a 1,2 milionu eur za už prodaného Ba Louu zdaleka stačit nebude.

Majitel klubu Adolf Šádek údajně odmítá prodávat hráče pod cenou, je otázka, jak mu reálná situace dovolí jeho předsevzetí naplnit. Moudřejší budeme brzy, vlastně už za pár hodin. Co se v jejich průběhu stane, hodně napoví o tom, jestli Viktoria Plzeň zůstane českým ligovým velikánem, nebo se propadne tam, kam před příchodem Pavla Vrby a spol. patřívala.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované