Hlavní obsah

Glosář: Trpišovský peče evropskou pizzu, Sparta jen zadělala na těsto

Coby kouč Slavie si Jindřich Trpišovský drží v duelech se Spartou i nadále neporazitelnost. Nejen to, na Letné si v neděli připsal se svým týmem vysoké vítězství 3:0.

Reklama

7. 12. 2020 8:30

Nad slávistickým triumfem v nedělním derby pražských „S“ se ve svém tradičním pondělním glosáři zamyslel Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Co si budeme povídat, žijeme nyní v době slávistické. A nedělní derby potvrdilo, že vskutku není důvod domnívat se, že by se snad na tom mělo při normálním běhu věcí v dohledné době cokoli měnit.

Pamatujete? Byla tu dlouhá doba sparťanská, opentlená spoustou titulů a pohárových trofejí, doba, kdy rudí posměšně nazývali ty červenobílé slovy „věčně druzí“. Nikoli bezdůvodně. Jen v samostatné české lize se stalo celkem devětkrát, že v konečné ligové tabulce skončila první Sparta před druhou Slavií. Naposledy se ale pořadí přesně takto poskládalo v roce 2007.

To je, pravda, spíše zajímavost. Podstatné jsou tituly, následně evropská, potažmo ekonomická úspěšnost klubu, bezpochyby také obraz hry a v neposlední řadě též úspěšnost ve vzájemných zápasech s těmi největšími rivaly. Především pak úspěšnost v magickém derby pražských „S“.

Zjednodušeně řečeno: po zmíněné době sparťanské přišla éra plzeňská a teď slávistická. To vše se projevuje například tak, že se Sparta už po čtyři sezony nedostala na jednu z prvních dvou příček v konečném ligovém účtování, což ji odstříhává byť jen od pouhé možnosti hrát kvalifikaci Ligy mistrů.

Anebo tak, že co je ve Slavii trenérem Jindřich Trpišovský, ještě v derby se Spartou neprohrál. Ba naopak. Nedělní výhrou 3:0 na Letné si tuhle svou osobní bilanci v derby vylepšil z pozice kouče Slavie už na 4 výhry, 5 remíz, 0 porážek.

Na začátku samozřejmě pracoval částečně s týmem, který zdědil po Jaroslavu Šilhavém, posléze si ho začal přepracovávat k obrazu svému. Dostal k ruce spolupracovníky, které si vybral, miliony na posily… Sečteno a podtrženo: na české poměry takřka ideální podmínky k práci. A odvděčil se za to.

Vybudoval silný základ týmu, který postupně prochází různými úpravami, modifikacemi a evolucemi, ale pořád má stejné základní jmenovatele, ať už co do jmen opor, nebo způsobu hry.

Opřít se může o nevšední rozehrávku brankáře Ondřeje Koláře, tím pádem může hrát s vysoko postavenou obrannou linií. Trenér sází na atletické typy s vysokou pohyblivostí, dynamikou, ale i smyslem pro společné úsilí, disponující navíc patřičnou taktickou disciplínou i herní inteligencí. Ta je potřeba k tomu, aby hráči uplatnili precizní strategickou přípravu, kterou jim Trpišovský servíruje jak pro obecné pojetí hry, tak i v konkrétní přípravě na jednotlivé soupeře.

Samozřejmě že nikdy nic není dokonalé, ale Slavii to funguje natolik, že s Trpišovským získala dva domácí tituly, hrála Ligu mistrů a v Evropské lize podruhé postoupila do její jarní části.

Slavia zvládá udržet si vysokou úroveň navzdory postupným odchodům. Ať už Tomáše Součka, Vladimíra Coufala, nebo třeba i Jana Nezmara, v jeho případě z funkcionářského zázemí.

Když přijde o nějakou oporu na hřišti, přichází sice záchvěv ztráty jistoty, ale obvykle krátkodobý.

Před pár týdny se zdálo, že po neúspěchu v kvalifikaci v Lize mistrů s Midtjyllandem, ztrátě Vladimíra Coufala, náporu covidu-19 a neúspěchu v Izraeli v zápase Evropské ligy s týmem Hapoel Beer Ševa může přijít výraznější krize.

Trpišovský z ní však dokázal vybruslit naprosto zázračně. I díky tomu, že se slávistům v Evropské lize podařilo vyhrát domácí zápas s Leverkusenem, ačkoli v něm ještě v rámci své popsané herní krize dosti tápali..

Co však bylo pro zvrat rozhodující? Jak se Slavii dokonale chytily alternativy. Na pravého beka se stáhl Lukáš Masopust, před ním se najednou objevil pro mnohé zcela neznámý Abdallah Sima. A když pokles výkonnosti poznamenal Nicolae Stancia, ukázal Trpišovský na Ondřeje Lingra. Když se na hrotu moc nechytali Stanislav Tecl s Petarem Musou, nastřílel potřebné góly Jan Kuchta. A tak bychom mohli pokračovat.

Šíře a kvalita kádru, trenérovo povědomí o možnostech alternativ a hlavně skutečnost, že když k něčemu sáhne, většinou mu to pak opravdu funguje, vedou k aktuální situaci, kdy Slavia postoupila už po 5 zápasech ze skupiny Evropské ligy a v domácí soutěži má po výhře 3:0 v derby průběžně pětibodový náskok na druhou Spartu.

To ještě nemusí vůbec nic znamenat, v lize je odehráno jen 10 (neúplných) kol ze 34 plánovaných dějství. Ale všechno to, co jsme právě popsali, dává Slavii dost dobré předpoklady k tomu, aby si svou aktuálně dominantní roli v českém fotbale i nadále udržela.

Sparta? Cesta správná, ale ještě daleká

Osobně se domnívám, že Sparta pod trenérem Václavem Kotalem nejde špatnou cestou. Ale i derby prokázalo, že aby se jednou mohla rovnat Slavii, nebo ji dokonce předčit, k tomu jí zbývá ještě pěkně dlouhá „štreka“.

Prohrát doma 0:3 je jistě deprimující, i když necítíte tlak naštvaných davů na tribunách. Před těmi prázdnými je ovšem pocit zklamání dost možná ještě o to víc stísňující…

Sparta se přitom po několika bezcílných rotacích v kruhu vydala na začátku jarní části minulého ročníku na cestu, která po mém soudu nevede do temnoty, i když by to tak po aktuální konfrontaci se Slavií možná mohlo vypadat.

K tomu dojmu mě možná vede i skutečnost, že jsem se na derby díval tentokrát poněkud nezvyklým způsobem. Přiznám se, že jsem prvně v životě viděl nejdříve druhý a až potom ze záznamu první poločas. A díky tomu jsem si možná mohl o to lépe uvědomit, že v první části hry nevyzněla hra Sparty zdaleka tak negativně jako po změně stran.

O prvním poločase se dá totiž hovořit jako o celkem vyrovnané partii. Už předtím, než začaly padat góly, měla sice víc nebezpečných střeleckých pokusů Slavia, zhusta však jen ze střední vzdálenosti. A rumunský brankář Nita potvrzoval, že teď mu to tedy opravdu chytá.

Slavia navíc udělala v první půli jednu výraznou chybu. A díky tomu dostala Sparta velmi dobrou možnost jít do vedení.

Jenže v tom momentu začala série sparťanských nedostatků, jež Slavii dostaly na koně.

Není nic špatného na tom, že Lukáš Juliš zkusil napálit penaltu do středu brány. Ale při takové volbě by se pravděpodobnost její úspěšnosti nejspíš zvýšila, kdyby exekutor balon poslal výš. Takhle však Kolářovy nohy dokázaly balonu v cestě do sítě zabránit.

Jak by se utkání vyvíjelo dál, kdyby šla Sparta do vedení, je ve hvězdách.

Ale víme, že ještě do poločasu „spáchala“ dvě opravdu výrazné chyby. Při standardní situaci nešel nikdo do náběhu ani do výskoku s nejnebezpečnějším hlavičkářem hostí Abdallahem Simou. Důležité bylo, že mu náběh nikdo ani neblokoval. Tady šlo opravdu o totální selhání hráčů Sparty.

A když o pár minut později Dávida Hancka nenapadlo zaskočit na levém kraji obrany za Matěje Hanouska, měl Sima možnost skórovat podruhé, za což druhou brankou skutečně poděkoval.

Než sparťané s prominutím „naflákali“ všechny tyhle hrubky, působili na hřišti celkem konkurenceschopně. Když pak ale zkraje druhé půle dostali gól třetí od čarostřelce Ondřeje Lingra, víceméně se zhroutili. Takže slabá sparťanská druhá půle překryla obraz relativně slušného prvního poločasu, který jsme v jejich podání mohli zaznamenat.

Sparťanům stále chybí slávistická vyzrálost a sebevědomí. Logicky. Zatímco Trpišovský vybudoval už před časem velmi silný základ, pomyslně upekl velmi kvalitní pizzu evropské úrovně a teď na ní jen variuje a vylepšuje další a další ingredience, sparťané jsou pořád v počátcích takového procesu. Pravda, už ne v absolutních prvopočátcích, ale pořád v úvodní fázi.

Když budeme pokračovat v nabídnutém příměru, pak i sparťané už dali jakýsi základ těsta dohromady. I jejich pizza už si drží základní konzistenci, nedávno se dokonce prokázalo, že je výrazně lepší než ta skotská, co teď nabízí Celtic Glasgow. Ale do výtvorů z pizzerií v Lille či v Edenu jí prostě ještě mnohé, mnohé schází. A ke sparťanskému neštěstí se před pár týdny v přímé konfrontaci ukázala jako ještě stále lepší i pizza plzeňská.

Faktory, které Slavii vycházejí, sparťany naopak brzdí. Zejména její schopnost nahrazovat fotbalisty, kteří teď ve složité covidové éře z různých důvodů vypadnou ze sestavy, je výrazně nižší. To se projevilo třeba v duelu s Českými Budějovicemi, ve kterém se sparťané kvůli řadě absencí jako by vrátili až k éře předkotalovské.

Ve srovnání s tím hráli teď v první půli proti Slavii celkem konzistentně. Pak jim ovšem nepřál průběh zápasu, dopustili se chyb, jež slávisté potrestali. A o to víc se stále viditelněji začaly obnažovat další rozdíly mezi Spartou a Slavií.

Červenobílí jsou atletičtější, rychlejší, důraznější, postupně začali vyhrávat většinu soubojů. A co je důležité: Mají také lepší týmovou náladu. Někomu to může přijít prostinké, až prostoduché, ale nastavení hlavy hraje ohromně důležitou roli. A podstata té týmové nálady se také jeví navýsost jednoduše: Prostě se vyhrává. Tým je úspěšný.

A to jsou pak samozřejmě všichni uvnitř týmu kamarádi a každé negativum se snáze vyzmizíkuje. Trpišovskému a spol. se daří držet v dobré náladě a provozní teplotě i náhradníky. A co je důležité, v Edenu dokážou také zvládat okamžiky momentálních výpadků. Díky tomu jde pak obvykle jen o výpadky vskutku krátkodobé.

Udělá Dočkal dusno kvůli penaltě?

Sparta přece jen tolik možností pro rotaci hráčů v sestavě nemá, což je v extrémně nabitém kalendáři samozřejmě nevýhoda.V tomto kalendářním roce je před ní ještě pět zápasů. A herně, psychicky i fyzicky je potřebuje nějak zvládnout. Přece jen po prohrách v Lille a teď v derby může být trochu vykolejená.

I vnitřně. Není tajemstvím, že poté, co byl vynechán ze sestavy, jež nastoupila v Glasgow, nebyl vůbec nadšený Bořek Dočkal. Kdo ví, třeba teď dá v kabině najevo, že penaltu v derby měl kopat on, a ne Juliš… A takových třecích plošek může být víc. Je na Spartě, aby si je interně případně velmi rychle vyřešila a aby i nadále držela pohromadě. Žádné vnitřně rozhádané těleso toho totiž ještě nikdy moc nevyhrálo.

Když jsme u Bořka Dočkala, nutno zdůraznit, že v derby hrál pro tým, zúčastňoval se presinku. Ale jeho útočné spády důsledně gumoval slávista Tomáš Holeš, který na něj vlastně hrál starou dobrou „osobku“. Ano, ani takový strategický prvek v Trpišovského rejstříku nechybí.

Třetí slávistický gól pak přišel poté, co Dočkal poslal zpětnou přihrávkou spoluhráči Trávníkovi balon tak trochu „do špeku“. A po Trávníkově uklouznutí dostal slávista Ondřej Lingr k dispozici doslova uvolněný „střelecký polygon“.

Mimochodem: i tady se nabízí malé srovnání. Po dlouhých týdnech na tak trochu slepé červenobílé koleji teď Ondřej Lingr ve Slavii velmi rychle rozkvetl. Oproti tomu Michal Trávník, který kdysi přišel do Sparty z Jablonce s vizitkou div ne nejlepšího hráče ligy, je na Letné stále jakoby zaseknutý, bez vývoje, až v regresi.

Mnohé bezpochyby „dělají“ výsledky a z nich plynoucí psychická pohoda či nepohoda.

Jeden, dost možná až překvapivý faktor mají však současná Sparta i Slavia společný. A sice skutečnost, jak významnou roli v nich hrají velmi mladí fotbalisté.

Spartě pro její ofenzivní varianty viditelně schází supertalent jménem Adam Hložek (18 let), kterého zranění ještě nějaký čas pozdrží mimo trávníky. Na ně už už se pomalu začíná vracet jeho o rok mladší souputník Adam Karabec.

Ve Slavii pak naprosto září nyní 20letý stoper David Zima, takže Slavia vůbec nemá problém se zdravotní absencí Davida Hovorky. A vrcholem všeho je samozřejmě 19letý Abdallah Sima, který to vzal ze Senegalu přes akademii Evianu a Táborsko rovnou do slávistického béčka. A odtud pak už plnou parou ke spoustě gólů, jimiž teď Slavii velmi, velmi pomohl. Naposledy dvěma zásahy v derby.

Prostřednictvím agenta Daniela Chrysostomeho putují do české kotliny právě přes „aklimatizační stanici“ v Táborsku stále častěji opravdu velmi zajímaví fotbalisté. Ať už jsou to Cheick Conde či Youba Dramé ve Zlíně nebo Mohamed Tijani, který to vzal přes Jihlavu a Slavii do Liberce. Pro přesnost: Dramé šel místo Táborska přes Ústí nad Labem, ale to je detail.

Našli by se i další zajímaví Afričani, ale Abdallah Sima, kterému bylo v červnu teprve 19 let, mezi nimi ční nejen svými 188 centimetry. Ne, nemůže být ještě ani zdaleka dokonalý, i v derby pár relativně lehkých balonů zkazil. Ale dva góly, kterými pak fanoušky Slavie opět rozradostnil, to samozřejmě všechno překryly.

Jeho fyzické dispozice a mimořádná učenlivost a vnímavost z něj činí fotbalového žáka, jemuž se od učitele Trpišovského dostává špičkových lekcí. A tenhle premiant třídy mu „školné“ splácí měrou vskutku vrchovatou. A jednou ho dost možná ve velkém zlatém balení vrátí i Slavii.

Evropských skautů, kteří se na něj ptají, už by se podle všeho našlo dost. Slavia ale všem říká: Ne, teď rozhodně není na prodej.

Po derby má pro Slavii cenu o to vyšší.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované