Hlavní obsah

I po 30 letech mají Němci z východu cestu mezi elity obtížnou, říká odborník

Foto: Profimedia.cz

Státní znak bývalé Německé demokratické republiky.

Reklama

3. 10. 13:23

Němci si připomínají přesně 30 let od znovusjednocení. O tom, jak po letech země drží pohromadě a jestli stále existuje něco jako východoněmecká identita, jsme mluvili s Václavem Šmidrkalem z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Článek

Před třiceti lety kancléř Helmut Kohl sliboval proměnit východoněmecké země v kvetoucí krajiny. Jak se to podle vás Němcům během 30 let povedlo?

Když si přečteme letošní zprávu o stavu německé jednoty, kterou vydává spolková vláda každý rok, tak to vyznívá docela optimisticky. Zpráva poukazuje na to, že se vlastně spousta věcí povedla. Že v řadě oblastí už se vlastně jednoty dosáhlo nebo téměř dosáhlo. Tedy že už rozdíly mezi východem a západem nejsou příliš patrné. Takže na jednu stranu, v souvislosti s výročím, je tady vlastně optimismus. To je tedy pohled spolkové vlády.

Ale pak jsou tady samozřejmě stále problémy staršího data. Vyrovnání, zejména to ekonomické, není stoprocentní ve všech oblastech. Východ je pořád chudší a pořád musí být dotován, i když samozřejmě méně než dřív. Pokrok je za těch třicet let velký a situace je nesrovnatelně lepší, než byla před třiceti lety. Čili spolková vláda může být do určité míry spokojená, což dává najevo v té zprávě.

Připomenout si jednotu země, sounáležitost obyvatel a zároveň dodržet hygienická opatření v souvislosti s pandemií koronaviru má v sobotu iniciativa „3. říjen - Německo zpívá“. Organizátoři vyzývají, aby si lidé v celém Německu sobotu v 19:00 hodin na ulicích, na balkonech či doma v obýváku společně zazpívali. Na repertoáru budou mimo jiné píseň Die Gedanken sind frei (Myšlenky jsou svobodné) či evropská hymna - Beethovenova Óda na radost.

To je ta ekonomická stránka bývalého východního Německa. A jak je to vzhledem k obyvatelstvu a kvalitě života? To také se přiblížilo západu?

Myslím, že to spolu souvisí. S tím, že se podařilo překonat to dlouhé období výrazně vyšší nezaměstnanosti na východě než na západě. Na východě dosahovala dvaceti procent, což bylo dvojnásobně víc než na západě, a to i v době krize, kdy byla na západě také vysoká nezaměstnanost. To se teď podařilo snížit. Čili životní standard je na východě v průměru na vysoké úrovni.

I lidé v různých průzkumech subjektivně hodnotí svoji ekonomickou situaci jako dobrou. Ale přesto, že je situace celkem příznivá, tak zůstává určitá disproporce ve spokojenosti s tím a poměry. Na východě Německa se ukazuje, že jsou lidé méně spokojeni.

Jsou v něčem naopak na východě Německa napřed oproti západu?

Je jedna věc, o níž se říká, že v ní v NDR na tom byli lépe, a to byla zaměstnanost žen. Měli větší počet zaměstnaných žen, zejména matek. Jelikož v NDR potřebovali pracovní síly, tak se musely ženy zapojit a kvůli tomu se tedy musely zřídit jesle a mateřské školy. A ty zůstaly i po sjednocení. Takže zaměstnanost žen je vyšší na východě než na západě, což se považuje za pozitivní dědictví NDR, která umožnila ženám, aby vedle rodiny měly i kariéru.

Vy už jste zmínil zprávu o stavu německé jednoty. Vládní zmocněnec pro nové spolkové země Marco Wanderwitz tvrdí, že při porovnávání nelze hovořit už jenom o východu a západu, ale že je také nutné přidat i sever a jih. Znamená to, že německá dělicí osa západ-východ už není tak aktuální, jako byla dřív?

Není tolik aktuální. I když se to samozřejmě pořád sleduje a je to stále politické téma. Dělicí linie ale už není tak silná, protože prostě problémy jsou geograficky rozprostřeny po celém Německu. Strukturálně slabých regionů je samozřejmě spousta na východě Německa, ale jsou i na západě Německa. Je tam také problém sever-jih, ale jde to i napříč Německem. Byť je sever a severovýchod problematičtější.

Víc než sledovat linii východ-západ už je spíše tendence sledovat i jiná měřítka pro hodnocení: stav německé ekonomiky, kvality života a tak dále. Linie východ-západ ale samozřejmě ještě nezmizela a dlouho ještě nezmizí a bude se dál dlouho sledovat.

Foto: Profimedia.cz

Německý vládní zmocněnec pro nové spolkové země Marco Wanderwitz.

Existuje v tom kontextu něco jako východoněmecká identita? Případně jak se pozná?

Řekl bych, že asi ne, že jako taková neexistuje. Existují tam ale různé kolektivní identifikace. Jednak lidí, kteří zažili NDR, takže jim tato zkušenost zůstala. Pak je tam ale generace, která se narodila až po sjednocení. A zčásti se cítí jako Němci, nemají pocit, že jsou odlišní tím, že žijí na východě. Ale je tam i část lidí, která má pocit, že jsou odlišní. Je to prostě jiné, narodit se a vyrůstat na východě. Čili jde o povědomí o tom, že je východ prostě jiný, že se tam žije trochu jinak, že lidé mají trochu jinou zkušenost, že mají jiné názory. To zůstává.

Není to ale tak, že by byli úplně jiní a nebyli schopní fungovat v rámci celého Německa, to tak není. Je tam ale cítit určité napětí, že jsou ti lidé Němci, ale že trošku uvažují jinak, trošku fungují jinak v každodenním životě. To se týká jenom části společnosti, poněvadž pak je tam velká část, která jaksi se cítí být Němcem a nepřijde jí důležité rozlišovat, jestli z východu, nebo ze západu.

Jak je východní Německo v současné spolkové politice reprezentované? Je podreprezentované, nebo to je reprezentace odpovídající?

Dříve východní Německo, nebo tu část jeho voličů, která se nedokázala úplně začlenit do nového systému po roce 1990 a identifikovat se s ním, reprezentovala postkomunistická Strana demokratického socialismu. Po nějakých patnácti letech se tato strana, kterou volili jenom na východě Německa a na západě neměla skoro žádné voliče, spojila s odštěpenou frakcí sociálních demokratů a vznikla nová strana.

V té byli tedy postkomunisté z východu a levicová část sociálních demokratů, kteří nesouhlasili s reformami Schröderovy vlády. A vznikla Die Linke, která pak už byla úspěšná v celém Německu, i když na východě měla, vždycky větší podporu. Nějakou podporu získala i na západě, protože tam byli ti západní levicoví sociální demokraté. A tím se ze strany, která byla bytostně spojená s východním Německem, stala celoněmecká strana.

Podobně to s Alternativou pro Německo, která sice je silnější ve východním Německu, ale má určitou podporu a zastoupení i v západním Německu. Na tom vidíme, že dělení východ-západ ještě hraje nějakou roli, ale není to už tak ostrá linie.

A co se týká přímo reprezentace na úrovni politiků ve spolkové vládě? Je tam kancléřka Angela Merkelová, která žila v NDR, ale znamená to, že nejsou Němci z východu podreprezentovaní?

O tématu reprezentativnosti se mluví vzhledem k zastoupení obyvatel východního Německa v elitních pozicích - mezi elitami, nejen politickými. Mluví se o tom, že východní Němci mají menší šanci dostat se do nejvyšších elitních vedoucích pozic jako v soukromém sektoru, čili nejvyšší management firmy, tak i do státních federálních, tedy celoněmeckých spolkových institucí, těch federálních.

V nejvyšších funkcích jsou východní Němci podreprezentováni a otázkou je proč a jestli a jak to napravit. Debatuje se o tom, zda je to v pořádku, jestli ve federálních úřadech zavést kvóty nebo jak to vyvážit. V soukromé sféře tomu nechají volný průběh. Ale cítí problém v tom, že narodit se a vyrůstat v bývalé NDR znamená znevýhodnění pro kariéru. Člověk se nedokáže dostat tak vysoko, protože se elity rekrutují odjinud.

Podle studie o spolkové armádě je výrazně méně generálů, kteří pocházejí z východního Německa. Ani po třiceti letech se východním Němcům nepodařilo víc proniknout do těchto vyšších funkcí. Je tu samozřejmě příklad kancléřky Merkelové, která to zvládla dokonale a asi se necítí znevýhodněná. Jsou tam i další lidé z východu, kteří od sjednocení udělali velkou kariéru a mají možnosti, které by neměli. Otázka disproporce a jistého znevýhodnění tam ale zůstává.

Foto: Profimedia.cz

Spolková kancléřka Angela Merkelová.

Kancléřka Merkelová je tedy do jisté míry výjimkou v tom, že takhle prorazila?

Ona spíš reprezentuje úspěšnější, spokojenější část obyvatelstva východního Německa. Ona je nejvíc vidět, ale není jediná. Jenže pak je druhá část společnosti, která z nějakých důvodů takové šance, štěstí a úspěch neměla. A to je problém a téma, které zůstává.

Už to ani není moc spojené s obdobím rozdělení na dva státy, ale jde o otázku minulých třiceti let: co se vlastně povedlo, nebo nepovedlo, když i teď je ve východním Německu část lidí nespokojená s poměry. A to k velkému překvapení v situaci, kdy je na tom materiálně docela dobře. Proč je tam nespokojenost, proč volí pravicově populistické nebo krajně levicové strany, proč mají odlišné vidění politiky. I když předpoklad byl: vyrovnáme se, vyrovnáme ekonomiku a s tím přijde i snížení těch mentálních rozdílů. Ale to se nestalo.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené