Hlavní obsah

Jed hesla „Jude Slavie!“ měla odhalit výstava. Sparta si ji na svém stadionu nepřála

Jak bojuje Sparta proti antisemitismu na tribunách a proč klub zakázal výstavu mapující historii pražských derby v době nacismu a holocaustu na svém stadionu? Podívejte se na rozhovor s tiskovým mluvčím klubu Ondřejem Kasíkem. (Video: Adam Sušovský, Seznam.cz)

16. 11. 2018 8:14

Je to temná stránka pražského fotbalového derby: Pokřik „Jude Slavie!“ znovu znechutil velkou část společnosti. I v roce 2018 ho na českých stadionech křičí davy lidí. Disciplinární komise se Spartou ve čtvrtek zahájila řízení a vedení ligy poprvé přiznává, že v boji proti antisemitismu nejspíš bude muset přitvrdit. Hrozí Spartě například uzavření stadionu? A pomohlo by vůbec něčemu?

Článek

Běží nastavení prvního poločasu, Guélor Kanga právě z pokutového kopu otáčí vývoj zápasu a Sparta má v nejvypjatějším souboji podzimu najednou navrch, vede nad Slavií 2:1. V tom to přijde: Místy až frenetickou atmosféru tak jako v průběhu utkání už několikrát předtím i potom přeruší pokřik, pro který spousta lidí nemůže mít pochopení: „Jude Slavie, Jude Slavie…“ mrazí Letnou.

Čirou radost z gólu převálcovala nenávist k soupeři.

Davy fanoušků na stadionech v České republice mohou i v roce 2018 beztrestně křičet heslo, které si většina společnosti spojuje s hrůzami holocaustu. Jak je to vůbec možné a dá se antisemitismus z českých tribun vymýtit?

Už je to deset let, co Česká televize v průběhu přímého přenosu z pražského derby vypínala ruchové mikrofony. Vyjma několika článků jsme se od té doby dalšího, byť alespoň takto minimalistického projevu vymezení se vůči antisemitismu, od nikoho dalšího nedočkali. Ligové funkcionáře ani politiky téma zjevně nezajímá, občas vyjádřená stanoviska jsou jen plná frází. Zatímco po pokřicích „Pelta ven!“, směřovaných před časem na adresu tehdejšího šéfa fotbalové asociace, se po celé republice přerušovaly zápasy, za „Jude Slavie“ padaly pokuty v řádech nejvýše desetitisíců korun.

Výmluvné je i vyjádření hlavního rozhodčího posledního derby Petra Ardeleanu: „Zaregistroval jsem to (pokřik) během utkání třeba dvakrát. Neumím si ale představit, že bych to měl nějak dál řešit. Nechtěli jsme do toho utkání sahat, přerušovat ho,“ řekl sudí v rozhovoru pro deník Sport.

Někteří fanoušci letenského klubu, a dokonce i zástupci Sparty samotné opakovaně tvrdí, že pokřik nemá a nikdy neměl s utrpením Židů nic společného. Jenže nedávné derby vyvolalo na sociálních sítích znovu tak silné diskuze, že už na ně i vedení ligy musí reagovat. Atmosféra kolem nejsledovanějšího zápasu tuzemské ligy houstne. Disciplinární komise ve čtvrtek se Spartou zahájila řízení a na Letnou nejspíš zase dorazí výměr pokuty. Třeba to ale bude skutečně naposledy, co trest zůstane „takhle mírný”. Ve vzduchu začínají pod tlakem veřejnosti a médií létat i pojmy jako uzavření části tribun či celého stadionu.

„Pokud se pokřiky tohoto typu budou v tak výrazné míře opakovat, nelze vyloučit uložení i jiného typu trestu, například uzavření části stadionu, ať už nepodmíněně nebo třeba s delším podmíněným odkladem,“ řekl Seznamu předseda disciplinárky Richard Baček. Pokud dojde na jeho slova, v boji proti neakceptovatelným projevům fanoušků začne v příštích týdnech a měsících přituhovat.

„Má to dvě roviny. Ta první je taková, že si jako klub tenhle pokřik v ochozech nepřejeme a na tribuny nepatří. Na druhou stranu trvám na tom, co nějakou dobu opakujeme: Ten pokřik nemá žádnou souvztažnost k antisemitismu a naši fanoušci nejsou antisemité,” kritizuje, ale zároveň i brání fanoušky Sparty mluvčí klubu Ondřej Kasík.

Odvolává se na poznatky slávistického znalce fotbalové historie Vladimíra Zápotockého. Podle jeho výkladu pokřik vznikl už v roce 1923, nikoliv kvůli nacistickým plánům na anihilaci světového židovstva, ale „jen“ na základě lidových předsudků vůči Židům. Šlo o reakci na pojišťovací podvod, kterým si Slavia přivydělala nemalé peníze. Klub si tehdy domluvil na listopadovou neděli utkání s West Hamem. Ve spolupráci s meteorologickým ústavem si ho zároveň nechal pojistit proti dešti. Zápas se kvůli počasí nakonec skutečně hrál až o den později a Slavia za něj inkasovala dvakrát: Jednou od pojišťovny, podruhé od diváků. Když se o týden později hrálo derby se Spartou, křičeli na sešívané hráče diváci z tribun „Vy Židi!“

Od té doby se toho ale hodně změnilo. Neuplynula ani dvě desetiletí a německé slovo „Jude“ bylo vepsáno do Davidových hvězd, které z příkazu nacistů museli Židé nosit na svém oděvu. S tímto cejchem pak byli deportování do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Celkem jich do konce druhé světové války bylo vyvražděno zhruba šest milionů. A právě v souvislosti s tím pokřik „Jude Slavie“ zachází za neakceptovatelnou hranu.

Pražská Sparta se snaží s fanoušky pracovat. Naposledy se zapojila do kampaně proti rasismu a diskriminaci ve fotbale. Exkluzivní rozhovor Seznamu poskytla hlavní tvář sparťanské kampaně Costa Nhamoinesu. (Video: Jiří Hošek, Seznam.cz)

„Je to velice složitá situace. My vstupujeme do debaty mezi dvěma světy. Já rozumím tomu, že se ten pokřik může dotýkat někoho, jehož rodina nebo některý z předků zahynul v koncentračních táborech. Proto je za nás pokřik strašně špatně a z mého osobního pohledu za hranou. Na druhou stranu si jsem jistý, že není vzkazem určeným těmto lidem. Ale že ten pokřik je jen součástí rivality mezi Slavii a Spartou,” říká Kasík. Celý rozhovor s nim si můžete pustit ve videu nahoře v článku.

Sociolog Dino Numerato z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd UK s ním souhlasí, ale jen částečně. „Já věřím tomu, že si ten pokřik skutečně většina fanoušků Sparty nespojuje s antisemitismem. Pokud se ale mnozí fanoušci obhajují tím, že pokřik s antisemitismem nespojují, dokážou si jistě uvědomit i to, co ten pokřik může znamenat ve veřejném prostoru mimo tribuny stadionu, a nést za to nějakou zodpovědnost. Tady přece nejde o ně samotné, že oni si to s antisemitismem nespojují. Tady jde přece o lidi, kteří si to s ním spojit mohou,” říká Numerato.

Pamětníci si nevybavují, že by v éře socialismu při derby jakákoli hesla spojená se židovstvím padala, žádná kontinuita s již zmíněným příběhem o pojištění proti počasí z roku 1923 se tedy nepěstovala. Pokřikování „Jude, Slavia“ se na tribunách objevilo až začátkem 90. let. Tedy v éře, kdy se v uvolněných poměrech začala v Česku probouzet i neonacistická scéna.

Ať už je to tak či onak, všichni za ligu i Spartu zodpovědní činovníci jsou zajedno: Nejlépe bude, když se pokřik z tribun vymýtí. Jenže k tomu, jak se už dlouhá léta ukazuje, jaksi chybí pevnější vůle.

Klub samotný na to podle Kasíka nemá žádné páky. Odvahu přerušit zápas nebo úplně uzavírat stadion zatím nenašla (nebo možná hledat nechtěla) ani liga, v jejímž čele stojí viceprezident Sparty Dušan Svoboda. A bez projevů znepokojení vnímají situaci i státní a bezpečnostní orgány, přestože o antisemitských projevech na českých stadionech píše i britský deník The Guardian, který si chování fanoušků povšiml v nedávném pražském derby.

„Už jsou to dva roky, co jsme iniciovali jednání s vedením fotbalové asociace. Řekli nám, že o tom problému vědí a budou se ho snažit potlačit. Ve skutečnosti se, jak víme, nestalo vůbec nic. Na druhou stranu je třeba říct, že to bylo ještě za jiného vedení pana Pelty a že teď má asociace asi úplně jiné problémy. Výsledek je nicméně takový, že se ten pokřik řve pořád dál,” říká zklamaně tajemník Federace židovských obcí V ČR Tomáš Kraus. Podle něj si lidé na fotbale ani neuvědomují, co křičí. Proto spíš než represe může pomoct hlavně osvěta.

„Klub by měl s fanoušky primárně pracovat, aby k podobným situacím nedocházelo, je řada příkladů dobré praxe, kdy se to daří. Sám na fotbal rád chodím, fandím Mladé Boleslavi, kde podobné problémy naštěstí nejsou,” tvrdí i ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Není to jen úloha klubů, ale celého fotbalového hnutí, jakož i politických a legislativních pater. Tak, aby se ta situace mohla změnit,” oponuje mu Kasík. A právě takto si jednotlivé strany mezi sebou přehazují zodpovědnost jako horký brambor pořád dokola.

Tiskový mluvčí Sparty zmiňuje jako dobrý příklad k následování Anglii. Tam v 80. letech do problémů s násilnickými fotbalovými chuligány výrazně vstoupila vláda Margaret Thatcherové, a to tvrdými zákonnými úpravami. Ty platí dodnes a za jakékoliv problémové chování včetně přímých a jednoznačných antisemitských výlevů následují v Anglii tvrdé tresty. Ve fotbalové rovině je to zákaz vstupu na stadion, ale dotyčnému hříšníkovi hrozí i trestní stíhání. Ostatně jako v Česku. Typickým terčem urážek v Anglii bývá třeba Tottenham Hotspur. Hanlivé pokřiky vůči klubu, jehož fanouškovská základna se historicky spojovala s židovským obyvatelstvem severního Londýna, příznivci soupeře doplňovali i syčením odkazujícím na plynové komory.

S nápaditým řešením, jak do budoucna podobným úletům předejít, přišel před nedávnem majitel Chelsea Roman Abramovič. Předcházely tomu právě urážky Židů ve vzájemném utkání s Tottenhamem. Ruský miliardář s židovskými kořeny dal potrestaným fanouškům svého klubu vybrat: Buď přijmou zákaz vstupu na fotbal, nebo povinně absolvují exkurzi koncentračního tábora v polské Osvětimi. „Víte, když lidem zakážete vstup na stadion, tak nezměníte jejich myšlení,“ vysvětlil deníku The Sun předseda představenstva Chelsea Bruce Buck. „V minulosti by fanoušek dostal tři roky zákaz vstupu na stadion. Nyní se ale každý může zamyslet, jestli to, co dělá, je správné. Náš přístup může pomoc změnit myšlení některých lidí,“ dodal.

„Tottenham Hotspur má vůbec s antisemitismem své zkušenosti. Je to klub ze severovýchodu Londýna, kam ve třicátých letech prchali pronásledování Židé z celé Evropy. Fanouškovská základna Spurs se proto rekrutuje i ze členů židovské komunity a soupeři na ně historicky křičí „Yid“. To je slovo, které má mimo židovskou komunitu hanlivý, antisemitský význam. Velice zajímavé ale je, že fanoušci Spurs se nad tím dokázali povznést a význam té urážky úplně obrátit. Sami dokonce křičí: „Who are we? Yid army!” (Kdo jsme? Židácká armáda) V sezoně 2013/14 byli dokonce zatčeni tři fanoušci Spurs, kteří to křičeli. Byl s nimi veden soudní proces, ale nakonec byli zproštěni viny. Dokázali si totiž obhájit, že pro ně samotné má ten termín úplně jiný význam než pro fanoušky ostatních klubů,” říká sociolog Numerato.

„To ale nejspíš bohužel není příležitost pro fanoušky Slavie. Oni ani klub totiž historicky nejsou se židovskou komunitou vůbec nijak spjatí. Z interpretací historiků se zdá, že v minulosti měla k židovské komunitě blíže spíše Sparta,” zmiňuje Numerato historické souvislosti.

To už se zase vracíme do doby před druhou světovou válkou. Tehdy v Praze sídlily hned tři ligové kluby na Letenské pláni. Vedle Sparty i Slavia a také klub DFC, za který hrávali zejména německy hovořící Židé. Klub DFC nacisté na začátku války zrušili. Klub zanikl a většina jeho hráčů zmizela v odsunech. Nejen to, ale i další silné příběhy mapuje chystaná výstava „Fotbal ve století faulu“. Připravil ji Památník Šoa, jehož práci vede výtvarník a režisér Pavel Štingl.

„Všichni vědí, že Bican je král kanonýrů. Ale málokdo ví, že vzal své vlastní peníze a díky známostem zkorumpoval nacisty, aby zachránil z transportu rozhlasového komentátora židovského původu Josefa Laufera. Mapujeme celou historii fotbalu a chceme výstavou mimo jiné říct i to, že je fakt nepatřičné, když se na stadionech hajluje a nebo křičí pokřiky jako ‚Jude Slavie‘,“ řekl Štingl. Výstava je připravená, ale její artefakty jsou zatím jen uskladněny prostorách nádraží Praha-Bubny, pár zastávek tramvaje od Letné. Právě z Bubnů vyjížděly transporty Židů do koncentračních táborů. Projekt Památníku Šoa je jeden z mála, ne-li jediný, který se osvětou snaží fanoušky přesvědčit.

Foto: Muzea hlavního města Prahy, Seznam.cz

Takhle vypadala Letná ve dvacátých letech minulého století. Letenská pláň byla hlavním centrem všech pražských sportů a sídlily na ní i tři pražské fotbalové kluby: Sparta, Slavia i německé DFC.

Štingl plánoval, že by projekt vystavil přímo na letenském stadionu Sparty. Výstava byla koncipovaná pro sparťanskou rodinnou tribunu. Jednal o tom s letenským klubem i se Slavií, neúspěšně. Sparta ale nakonec vyjádřila obavu umístit výstavu s parterstvím Slavie na svém stadionu. Roli prý vedle velké rivality obou „S“ sehrála také éra napjatých vztahů mezi letenským klubem a jeho vlastními ultras. Klub měl údajně obavy z jejich reakce na možnost, že by se na jejich stadionu objevila klubová symbolika rivala z Edenu.

„Pan Štingl si představoval, že se na tom stejnou měrou bude podílet i Slavia a budeme na tom participovat všichni. Jenže nedošlo ke shodě, že by na stadionu jednoho z historických rivalů měla být výstava, ke které se připojí i druhá strana. Rivalita mezi kluby je obrovská, přesto věřím, že bychom měli být schopni se domluvit, abychom takovou věc podpořili,“ vysvětluje Kasík.

Na stole proto existuje záložní varianta: Štingl plánuje postavit na Letenské pláni přímo na trojmezí, kde v minulosti sousedila hřiště Sparty, Slavie a DFC, budovu připomínající fotbalovou šatnu. A výstavu umístit do ní.

Dino Numerato má ještě jeden nápad: „Co třeba vytvořit na příští zápas červené karty, které by měl každý fanoušek na své sedačce? Ti, co s pokřikem ‚Jude Slavie‘ nesouhlasí, by to mohli dát ve chvíli, kdy by se začal řvát, symbolicky najevo. Je pochopitelně otázka, zda vroucí tribuny nabízí pro takovou iniciativu to pravé místo. Iniciativa pana Štingla a jeho výstava je důležitým připomenutím, že řada lidí vnímá to neškodné a ne-antisemitské ‚Jude Slavie‘ velice citlivě.“