Hlavní obsah

Jeden muž, čtyři ženy, 46 dětí. Polygamní „království“ se ale rozpadlo

Foto: Profimedia.cz

V saharském Mali je polygamie běžnou věcí. Někteří migranti si tento zvyk přinášejí i do Francie.

Reklama

19. 8. 2020 10:10

Polygamie je ve Francii nezákonná, u přistěhovalců z některých afrických zemí je ale stále rozšířená. Nedělník Le Journal du Dimanche popsal problémy žen, které s ní chtějí skoncovat.

Článek

Se svými čtyřmi ženami a 46 dětmi žil Malijec Adama (jméno bylo pozměněno) na předměstí Paříže spokojený život. Padesátník, který dokáže zpaměti vyjmenovat popořadě jména všech svých potomků, bydlí ve městě Bobigny v départementu Seine-Saint-Denis. V domě s pěti ložnicemi „život probíhal, jak to šlo“, svěřil se listu Le Journal du Dimanche.

V malijské vesnici, kde Adama vyrostl, se o jeho úspěchu mluví s obdivem. Muž by ve svém životním stylu rád pokračoval, polygamní partnerství se mu ale začala hroutit - dvě z jeho žen se odstěhovaly a třetí se k tomu nejspíš chystá. Všechny tři figurují v programu „opuštění společné domácnosti“, kterým se francouzské úřady snaží bojovat s polygamií, jež je v zemi nezákonná.

Adama nejdříve ve Francii pracoval jako údržbář, když ale sociální dávky vyplácené na dítě začaly přibývat, neměl už potřebu v zaměstnání pokračovat. „Potřebovali jsme deset let, abychom se dostali až sem,“ říká o odchodu Adamových manželek Fanta Sangaréová, předsedkyně asociace, jež pomáhá ženám ukončit polygamní vztahy.

Její první schůzka s Adamou se uskutečnila na popud sociálky, podobně to probíhá i v ostatních rodinách, s nimiž Sangaréová pracuje: děti obvykle upoutají pozornost sociálních pracovnic, jejich rodiče se ale institucím vyhýbají a navíc obvykle odmítají či neumějí mluvit francouzsky.

Z Mali ostatně pochází i sama Sangaréová, bývalá učitelka. Diskutuje s rodinami o hrdosti manžela, hádkách mezi jednotlivými manželkami i o únavě dětí ze společné domácnosti.

Právě děti obvykle trpí nejvíce - spí společně na jedné posteli, často na ně nezbyde teplá voda v bojleru, úkoly píšou na schodišti domu, kde vládne permanentní hluk a nedostatek soukromí.

To vše připomíná Sangaréová s tím, že zákony Francouzské republiky podmiňují získání opětného povolení k pobytu skoncováním s polygamií.

„Opustit manžela se nesluší,“ slýchává často Sangaréová od žen, které si muže nevybraly, ale vzaly si v rámci tradičních, předem domluvených obřadů. Sociální pracovnice jim vždy odpovídá stejně: „Bůh nežádá, aby vaše děti žily namačkané ve dvaceti v jedné místnosti.“

Přesvědčování není jednoduché, často trvá celé týdny a měsíce ženy dovést k tomu, aby samy vyslovily přání mít vlastní bydlení. Úřady je vedou k tomu, aby si ho hledaly v jiné obci, než do té doby žily.

Například Aminatě, která nyní žije v Bobigny, trvalo opuštění manžela se svými čtyřmi nejmladšími dětmi tři roky. Když opustila manžela v Courneuve, dostal se do řečí: „Žena mu ukradla kalhoty, teď musí nosit bederní roušku,“ posmívali se mu za zády sousedé.

Na takový scénář nechce výše zmíněný Adama ani pomyslet. Za ženami, které od něj odešly, dojíždí příměstským vlakem. Partnerství tak trvá, připouští i Sangaréová. Zároveň ale říká, že pokud rozluka pomůže ženám stát se samostatnějšími, stojí za to i v takovém případě.

Tyto ženy nikdy nežily samostatně, nikdy nepracovaly ani finančně neřídily domácnost. Obvykle neumějí používat platební kartu nebo vyplňovat šeky, to za ně dělá manžel, který je i adresátem sociálních dávek. „Vždycky se k nim chová jako k malým dětem,“ podotýká k tomu Sangaréová.

Takovou zkušenost má i Salli, mladá matka osmi dětí. Na začátku bylo žít sama velice těžké,” svěřila se po odchodu od manžela, kterého nechala s jeho další manželkou. Nyní je ženou v domácnosti a snaží se naučit se francouzsky, aby mohla žít „jako ostatní“. Složitá francouzština jí sice stále dělá problémy, její kamarádky ale tvrdí, že se jí po letech vrátil do tváře úsměv.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované