Hlavní obsah

Jsem zvědavý, jestli mě prezident pochopí, anebo mě vyplísní za zbabělost, říká Jiří Zimola

čtvrtek 21:20

Podívejte se, jak Zimola oznamoval své odstoupení. (Video: Redakce Seznam, Seznam.cz)

Rozhovor s Jiřím Zimolou, který se ve středu rozhodl rezignovat na post prvního místopředsedy ČSSD.

Článek

Co bylo tím zlomem, kdy jste se rozhodl opustit vedení ČSSD? 

Od únorového zvolení prvním místopředsedou jsem do vedení nešel s ambicí, abych získal nějakou funkci, ale aby se mi podařilo něco změnit. A zpočátku jsem byl velmi rád, jak tandem s Janem Hamáčkem fungoval a že jsme společně měli jednotný tah na branku. První problémy začaly při návrzích na jednotlivé ministry, kdy já jsem měl trochu jiné názory na to, kdo by mohli být ti správní sociálnědemokratičtí reprezentanti.

Vy jste se snažil do vlády prosadit jihočeskou hejtmanku Ivanu Stráskou?

Neprosazoval jsem. Vedl jsem s Janem Hamáčkem diskusi o tom, jací lidé by mohli na jednotlivých ministerstvech být a snažil jsem se mu typově poradit, kdo by mohli být ti naši reprezentanti. V případě Ivany Stráské jsem říkal, že je to člověk z regionu, který dobře zná sociální politiku, a že se v ní velmi dobře orientuje.

Hamáčka jste tedy nepřesvědčil – od té chvíle to už mezi vámi nefungovalo?

Stále jsem respektoval právo i odpovědnost předsedy a nijak jsem do toho nechtěl zasahovat. Pak se bohužel vyhrotil konflikt s Miroslavem Pochem a ten, jak se později ukázalo, se opravdu neštítil ničeho a byl schopen kvůli své ministerské ambici obětovat stranu. Ten boj zkrátka eskaloval. Už o prázdninách jsem si naplno uvědomil, že i díky tomuto boji se mi nemohou podařit některé tolik potřebné změny uvnitř sociální demokracie. A to se konečně ukázalo 20. října na jednání ústředního výkonného výboru, kde kolegové zamítli všechny mé návrhy. Stál jsem před rozhodnutím, nakolik má smysl pokračovat v práci místopředsedy, když nemáte evidentně tu sílu nějaké věci prosadit. Proto jsem tenhle krok prostě musel udělat.

Radil jste se o rezignaci s kolegy z vaší platformy Zachraňme ČSSD? Nebo vás oni k tomu vyzývali? 

Vzal jsem si několik dnů na rozmyšlenou – a ano, hovořil jsem o tom se svými nejbližšími spolupracovníky a i na základě jejich názorů jsem se poté rozhodl. Nebylo to jenom s kolegy z neformální diskuzní platformy Zachraňme ČSSD, bylo to i s mými kolegy a spolupracovníky z Jihočeského kraje, z krajského výkonného výboru, byla tam celá řada dalších lidí. Jejich názor v tomhle byl až skoro překvapivě jasný. Všichni souhlasili s tím, že v současné situaci mi opravdu nezbývá než na post prvního místopředsedy ČSSD rezignovat, a to z důvodů, které jsem jmenoval.

Co vašemu kroku říká Miloš Zeman, podporovatel platformy zachraňme ČSSD? Ptám se proto, že když jiný představitel platformy – místopředseda Jaroslav Foldyna – po prohraných komunálních volbách zvažoval rezignaci, prezident to označil za zbabělost?

Nemám žádnou reakci od pana prezidenta. Jaroslav Foldyna tento svůj krok oznámil pod vlivem emocí, zatímco já jsem rezignaci dlouho zvažoval. Mám to skutečně projednané s řadou lidí. Pan prezident nebyl nicméně na tom mém seznamu lidí, s nimiž bych to projednával, byť jeho názor by mě pochopitelně zajímal. Sám jsem zvědavý, jaké bude jeho stanovisko, chtěl bych věřit, že ty mé důvody pochopí, že mě nebude chtít vyplísnit za tu, v uvozovkách, zbabělost nebo útěk z boje. Protože znovu opakuji, že mně v této mé situaci nic jiného nezbývalo.

Pokud jde o tu zmíněnou zbabělost. Asi chápete, že vám to hodně lidí bude vyčítat, protože vy jako první místopředseda jste měl za úkol rozhýbat Lidový dům, stranický aparát, programové komise…

Žijeme v polarizované společnosti a ve společnosti, kde každý má možnost říct svůj názor. Já jsem, věřte, neočekával, že tento můj krok vzbudí pouze a jedině sympatie. Počítal jsem i s tím, že se najde řada mých kritiků, kteří to právě budou označovat za zbabělost nebo útěk. A proto jsem se snažil těmto lidem vysvětlit, proč ten krok činím a jestli to nebylo dostatečně srozumitelné, rád to udělám znova. Zkrátka setrvávat ve vedení jakékoliv společnosti, můžeme si klidně představit, že by to byla firma, když nemáte možnost a sílu prosazovat vaše názory na další směřování této vaší společnosti, tak je trápením všech. A já jsem nechtěl dále prodlužovat toto trápení. Trápení jak svoje, tak i mých kolegů, kteří se s mými názory neztotožňovali. Proto jsem položil klíče od Lidového domu, a proto jim dávám možnost, aby teď už beze mě ve vedení předvedli, jak to myslí se sociální demokracií a že se konečně začne od toho dna zvedat.

Vy jste prohlásil, že stranu ovládají „političtí hokynáři“, lidé schopní cokoliv zobchodovat, vyměnit ideje za výhodné pašalíky a žijí svůj život stylem „díky za každé nové ráno“. Řadíte mezi ně i předsedu Hamáčka? 

Já jsem nejmenoval nikoho a jediné, co mohlo z toho mého projevu vyznít a co si asi všichni mohli správně přeložit, bylo jméno Miroslava Pocheho. O něm si skutečně myslím, že je skutečným viníkem naší prohry v komunálních a senátních volbách. To říkám nikoliv kvůli nějaké mé osobní zášti, která v podstatě není, protože mi je Mirek Poche úplně volný, ale říkám to s ohledem na řadu setkání s lidmi po celé republice, s našimi členy, kteří mi právě jeho osobu vytýkali. A kteří mi říkali, že nám škodí to, jakým způsobem se on dere k ministerskému postu a kdy není ochoten ustoupit. O dalších lidech, které jsem nazval politickými hokynáři, nechci hovořit konkrétně. Když budou mít jenom trošku cti v těle, tak se sami poznají.

Co teď budete dělat? Mně to přijde, že jste si rozvázal ruce, budete snáz útočit na vedení, abyste pak v březnu na sjezdu coby kandidát platformy Zachraňme ČSSD kandidoval na šéfa strany. Je to tak?

Chci vás ubezpečit, že mé rozhodnutí o rezignaci na funkci prvního místopředsedy strany nebylo účelové. A je zbytečné v něm hledat věci, které jste naznačil. Mně ta strana prostě není lhostejná. Potřeboval jsem vyřešit svůj osobní konflikt loajality k současnému užšímu vedení v čele s Janem Hamáčkem, kdy jsem cítil, že z pozice prvního místopředsedy zkrátka nemůžu opakovaně, trvale, soustředěně a velmi kriticky vyjadřovat nějaké názory, protože jsem jeho součástí. A na druhé straně máte loajalitu ke straně, k 17 tisícům členům, ke straně, která mi mnoho dala a které jsem mnoho dal i já. Ten konflikt loajality byl skutečně zdrcující a já jsem ho de facto vyřešil tímhle způsobem.

Takže se nebudete na sjezdu ucházet o post předsedy, aby vystřídal Hamáčka? To je přece legitimní krok, pokud chcete ČSSD změnit, musíte se nejprve dostat do jejího čela, ne?

Znovu opakuji, že nic takového, o čem spekulujete – že si Zimola otevřel prostor ke kandidatuře na předsedu – za mou rezignací nebylo. Já jsem už i před časem říkal, že se nebráním někdy v budoucnu třeba znovu usilovat o nějakou funkci. Ale nejprve musím cítit, že o to je zájem zespoda, z řad obyčejných straníků. Nemíním prostě jít do opakujících se příběhů, které by v podstatě nic pro sociální demokracii ani pro mě nevyřešily.

Pokud se vám jako platformě nepovede nikoho z vašich lidí dostat na březnovém sjezdu do vedení ČSSD, zůstanete členem strany, anebo ji raději definitivně opustíte?

Nechápejte platformu jako mocenský nástroj. Já bych si především přál, aby, pokud by se někdo rozhodl vůbec tu stranu opouštět, aby ji opustili ti, kteří do ní přinesli ty současné problémy. Hovořím o panu Pochem nebo o panu Dienstbierovi, kteří přece přišli z jiných politických struktur a politických stran. A pokud by někdo tedy chtěl odejít ze sociální demokracie, tak jsou to v první řadě ti, kteří nikdy sociálními demokraty nebyli a kteří si sociální demokracii vybrali pouze jako výtah ke svým osobním mocenským ambicím. Rád bych, aby v sociální demokracii naopak zůstali poctiví sociální demokraté a já sám se za takového pokládám.

Reklama