Zbavit se slabých žáků nestačí. Lepší střední školy je drží při studiu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na které střední škole se bude mému dítěti nejvíce dařit? Otázka, kterou řeší každý rok rodiče deváťáků. Z analýzy České školní inspekce ale vychází, že spíše rozhoduje zázemí, ze kterého dítě na střední školu přichází, a ani ne tak průběh vzdělávání na konkrétní škole.

To neznamená, že by se student během čtyř let nezlepšil, ale není zas tak rozhodující, na jakou konkrétní školu v rámci daného oboru nastoupí. Velmi pravděpodobně se všude zlepší tak, jak by se dalo očekávat. Škola, která přijímá dobře připravené žáky, bude pravděpodobně i školou s nadprůměrnými výsledky u maturit – a naopak.

„Data nám ukazují, že ve středním vzdělávání se nedaří efektivně rozvíjet žáky. To je způsobeno několika faktory, zejména tradičními pedagogickými přístupy, které snižují motivaci žáků, vztahy mezi učiteli a žáky a v některých případech i nedostatečnými materiálními a personálními podmínkami,“ vysvětluje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Pokud má žák doma podporu a dařilo se mu slušně u jednotných přijímacích zkoušek, patrně se mu podaří podobně dobře i maturita za čtyři roky. Jestliže u přijímací zkoušky příliš neuspěl, na hraně to bude mít za čtyři roky i u maturit.

Podle čeho se tedy mají rodiče rozhodovat, pokud chtějí pro své dítě vybrat střední školu, která je co nejvíce posune?

„Z pohledu rodiče je důležité se dívat na to, co škola nabízí pro rozvoj mého dítěte. To znamená různé aktivity, možnost zapojení do projektů, výjezdy do zahraničí, nabídka volitelných předmětů, jestli škola má rodilé mluvčí nebo třeba vyučuje některé ostatní vzdělávací předměty částečně v cizím jazyce,“ popisuje Zatloukal některé konkrétní body.

Právě porovnáním zkoušek na vstupu a výstupu ze střední školy, Česká školní inspekce svou analýzu postavila. Samozřejmě to má svoje limity, protože ne všechno, co se ve školách děje, se vejde do dvou zkoušek. Proto inspekce rozšiřovala údaje o data z vlastního testování nebo inspekčních zpráv.

I v případě porovnání výsledků přijímaček a maturit se ukazují výrazné regionální rozdíly napříč Českem. Takto je vidět, že z pohledu maturitní zkoušky má napříč školami a obory nejvyšší zastoupení těch nejlepších Praha, Jihomoravský a Zlínský kraj. Naopak podíl škol s horšími výsledky je nejvyšší v Ústeckém a Karlovarském kraji.

Tohle zjištění může mít ale velmi praktické dopady, pokud se do dat podíváme hlouběji. Jak inspekce upozorňuje, i u gymnázií v Ústeckém a Karlovarském kraji, spadá velmi vysoký podíl z nich do kategorie těch s horšími výsledky. To se pak může promítat do úspěšnosti absolventů v případě zájmu o vysokoškolské studium těch nejnáročnějších oborů, jako jsou lékařské fakulty, a s tím pak spojený nedostatek lékařů s vazbou na tento region.

„Přijmeme-li předpoklad o vyšší pravděpodobnosti usazení se absolventa vysoké školy v území, ke kterému má blízký vztah, získáváme dílčí aspekt problematiky chybějících profesí v problémových regionech,“ upozorňuje ve své zprávě Česká školní inspekce, že kořeny nedostatku lékařů v Ústeckém nebo Karlovarském kraji mohou být už na středních školách.

A to je jen jeden příklad specializované profese, ke které vede náročné studium, a v některých regionech se těchto odborníků nedostává.

Navzdory všem „mimoškolním“ okolnostem, které do studia vstupují, tedy zázemí rodiny nebo místo, kde škola působí, najdeme v Česku skupinu středních škol, která se vymyká. A to pozitivním způsobem.

V Česku existuje asi 50 škol, kde mají žáci daleko větší úspěch u maturity, než by odpovídalo jejich vstupním výsledkům u jednotných přijímacích zkoušek. A důležité je se tedy podívat, co je za tím. Protože to může dát základní návod nejen školám, ale i jejich zřizovatelům, na co se zaměřovat, pokud chtějí žáky během čtyř let co nejvíce posunout.

A nejsou to žádné zázračné nástroje. Lépe se daří středoškoláky posouvat tam, kde panuje mezi žáky a učiteli dobrá atmosféra, staví se na aktivním zapojení žáků do výuky a počítá se s jejich úspěchem. To může znít trochu triviálně, ale určitě se bude dařit středoškolákům více v prostředí, kde cítí, že mají ve vzdělávání podporu. Než ve škole, kde vám neustále hrozí, že „vyletíte“, ale přitom si nemáte komu říct o pomoc.

Zásadní v tomto ohledu je, jak všechny tyto kroky podporuje vedení školy, respektive její ředitel. Protože právě od ředitelů vychází vše podstatné, co se v českých školách obecně děje.

Mimochodem analýza České školní inspekce neprokázala, že by posun nahoru u středních škol mezi jednotnými přijímacími zkouškami a maturitou byl spojený s tím, že se se slabšími žáky rozloučí už v průběhu studia. Naopak u těch nejúspěšnějších škol v rámci jednotlivých oborů spíše platí, že jim žáci ze studia neodchází.

A přitom odchody žáků ze středních škol jsou poměrně časté. Na konci studia to u některých oborů může být průměrně i mezi 15 a 20 procenty.