Jsou dnešní děti lepší, nebo horší? Především se mění svět, říkají ve škole

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Děti tady při příchodu do školy zdraví každé ráno usměvavá blondýnka, namalovaná u vstupní brány. A důvody k úsměvu v Základní škole Terezín mají, i když tedy i k zamyšlení.

Z nedávných srovnávacích testů po 20 letech jim vyšlo, že se jejich děti podobně jako v ostatních školách v Česku výrazně zlepšily v angličtině a skoro o dva procentní body i v matematice. V češtině se ale o pět procentních bodů zhoršily.

„Trochu mě to štve, protože se na čtení a psaní hodně zaměřujeme. Jsme i součástí projektu Pomáháme školám k úspěchu a snažíme se k tomu přistupovat komplexně. Děti od prvního stupně mají čtenářské dílny, pracujeme s porozuměním, zaměřujeme se na kritické myšlení,“ vyjmenovává ředitelka Štěpánka Šnajdrová, sama češtinářka.

Je znát, že jí na výsledku záleží. Ani ne tak proto, že by celé směřování výuky mělo být o jednom výstupu z testu. Ale je to dobrá zpětná vazba pro širší úvahu nad dalším rozvojem výuky nejen tady, ale v celém Česku.

Také proto se Seznam Zprávy a deník Právo pustily se společností Kalibro do projektu, který po dvaceti letech testoval naprosto stejnou paletou otázek žáky devátých tříd. Aby se dalo porovnávat, testování letos proběhlo na stejných školách jako před 20 lety.

Cesty do zapojených škol pak dávají možnost podívat se na to, jak se nejen výuka, ale i děti v českých školách po dvou dekádách změnily.

Když tedy sedím spolu s ředitelkou Šnajdrovou a jejím zástupcem Daliborem Dostálem a za oknem je slyšet křik dětí, které akorát opouštějí školu, je pro takovou debatu příležitost.

„Děti jsou skoro stejné, ale mění se svět,“ zamýšlí se zástupce ředitelky.

A data mu dávají za pravdu. Rozhodně neplatí, že by děti byly „hloupější“, nebo nezvládaly úlohy jako generace školáků před nimi, jak si často takhle někdo povzdechne. V průměru dosahují velmi podobných výsledků v češtině i v matematice, v angličtině pak září. Z velké části proto, že se právě mění svět kolem nich a angličtinou jsou žáci daleko více obklopení v digitálním prostoru.

„Zároveň ale vnímám jako negativní dopad digitálního světa zhoršenou koncentraci. Ačkoliv mají informace na dosah jednoho kliknutí, přeskakují z jedné věci na druhou, končí u nadpisu, nedočítají. Vidím, jak to bolí, když je potřeba dát některé věci čas a soustředit se na ni,“ doplňuje Dostál.

Ne tak problém s čtenářskou gramotností, ale třeba potíže se soustředěním, mohou podle ředitelky a jejího zástupce z terezínské základky stát za tím, že děti v češtině nedosáhly v průměru tak dobrého výsledku jako před 20 lety.

Testy se také skládaly na počítači, což podle nich možná mohlo také být pro děti z pohledu soustředění náročnější. Dříve se testovalo na papíře.

K tomu je třeba dodat další souvislost, a to kdy se testy skládaly. Bylo to v době vrcholící přípravy na přijímací zkoušky, mimo jiné po velmi složitých přijímačkách nanečisto.

„Další test už tak mohl být na žáky moc, zvlášť když nebyli na rozdíl od přijímaček motivovaní napsat ho co nejlépe,“ dodává další pohled ředitelka Šnajdrová.

I inspektoři České školní inspekce (ČŠI) totiž přístup k výuce češtiny tady na škole hodnotili jinak veskrze pozitivně. Místní pedagogové si podle inspekce uvědomují spojitost výsledků vzdělávání s rozvojem čtenářské gramotnosti, a proto ji podporují.

„Literárně zaměřená výuka českého jazyka přispívala k rozvoji kritického myšlení, práce s textovým materiálem směřovala od předvídání děje přes řízené čtení a samostatné vyvozování závěrů ke skutečnému příběhu. Žáci byli podporováni v rozvoji kreativity, ve většině hospitovaných hodin pracovali se zaujetím,“ dodala ČŠI v inspekční zprávě o škole.

Nejen tady v Terezíně se tak zamýšlejí nad tím, jak dále ve výuce na základních školách. Tahle otázka nutně nevyvstává ze srovnávacího testu – z pohledu chystaných změn na školách jsme se ale v Terezíně potkali takříkajíc těsně před prvním zvoněním.

Tím mám na mysli velkou reformu výuku na základních školách, jejíž základní část je z pohledu Ministerstva školství hotová, a od příštího školního roku budou podle nových not učit dobrovolně první školy.

„Budeme se s tím ale v novém školním vzdělávacím programu dost prát,“ obává se ředitelka.

Ne tak proto, že by nesouhlasili s filozofií změny – nezaměřovat se tolik na drcení znalostí, ale jejich ovládnutí, a tedy také pochopení a na schopnost praktického využití.

„Všechny požadavky jsou strašlivě rozmělněné a neurčité. Chybí mi nějaký jasně daný společný základ toho, co by všechny děti měly znát, o který by se pak učitelé v rámci změn mohli opřít,“ dodává ředitelka.

Sama by tak byla pro to, aby se přesněji vymezilo, nejen kolik hodin se má ve školách jednotlivým předmětům věnovat. Tahle informace skutečně v novém rámcovém vzdělávacím programu, podle kterého se výuka na českých školách bude od září 2027 řídit, není. Ale také by byla za to, aby bylo jasněji určeno i konkrétní učivo, kterému se mají učitelé věnovat. I tahle část z nových návodů pro školy vypadla, ačkoliv v těch dosavadních konkrétní kapitoly výuky jmenovány jsou.

Právě tohle jsou zásadní otázky, které v příštích školních letech určí, jakým směrem se bude vyvíjet výuka na všech základních školách v Česku.