Bitva o bydlení v univerzitních městech. Studenti berou cokoliv

Z nové analýzy Sreality vyplývá, že si studenti v univerzitních městech opět za bydlení připlatí. „Samostatné pokoje v Praze byly na portálu Sreality.cz v letošním druhém čtvrtletí nabízeny o 5 % dráže než ve stejném období předchozího roku. V Brně samostatné pokoje meziročně zdražily o 3 %. Situace je tak pro studenty v největších tuzemských městech opět o něco těžší,“ říká Hana Kontriš, manažerka oborových služeb Seznam.cz.

Vysokoškolákům se nejvíce vyplatí pronajmout si pokoj ve studentském bytě než hledat pronájem malých bytů „Nejdráže vychází pronájem garsoniér, malých samostatných bytů i vícepokojových bytů ke sdílenému bydlení v Praze a Brně. Nejlevněji pak v Ostravě, Opavě a Ústí nad Labem,“ říká Štěpán Matějka, datový analytik Sreality.cz.

Studenti mají s hledáním bytů velké problémy, a to hlavně před začátkem zimního semestru. „Rozdíly v poptávce mezi zimním a letním semestrem vidíme výrazně. Hlavní sezóna začíná někdy v červnu a kulminuje v září. Zaznamenáváme tam až trojnásobný nárůst poptávek než v běžné sezóně.“ říká Michal Hrbatý, ředitel UlovDomov. Podle něj by se studenti měli po bydlení na zimní semestr začít dívat více než půl roku dopředu. „Byť by se to nemuselo zdát úplně zjevné, tak prosinec a leden je vyloženě okurková sezóna. Tam jsou nejmenší poptávky,“ dodává. Inzeráty ale často požadují okamžité nastěhování. „Dívala jsem se už dřív, ale téměř všude byla potřeba se nastěhovat ihned a to jsem si prostě nemohla dovolit,“ říká studentka Vendula Č., která v květnu maturovala.

Vysokoškoláci popisují, že se situace otočila. Pronajímatelé si mohou vybírat ze spousty zájemců. Zájemci, na druhou stranu, nemají možnost být vybíraví. Spíš nesmí váhat ani sekundu. „Přišel jsem na prohlídku, viděl jsem, že se mi to líbí, tak jsem kauci raději hned složil a bylo to moje,“ říká student Jan V.

Rychlost v boji o pronájmy hraje opravdu zásadní roli. „Problém je ten, že se po každém inzerátu slehne zem do minuty. Na prohlídce nám pronajímatel říkal, že mu hned odpovědělo na inzerát asi 100 lidí. Krásné to tam bylo, ale každou minutu tam přišlo na prohlídku zhruba 20 lidí,“ popisuje svou zkušenost Kristýna B., která hledá společné bydlení pro pět studentů. „Psala jsem pronajímateli hned v sedm ráno, že to bereme. Internet tam ještě nebyl, ale hned jsme nabídli, že si ho zařídíme sami,“ dodává Kristýna.

Podobnou zkušenost má i studentka Nikola F., která hledala byt pouze pro jednoho. „Je to hned pryč, měla jsem nastavené i hlídací psy na různých realitkách. Obepisovala jsem všechno, ale málokdo odpověděl,“ říká. S tím souhlasí i Adéla F. „Pronajímatelé nám absolutně neodepisovali zpátky. Ze začátku jsem si myslela, že si budeme moct vybírat, ale nakonec jsme byly rády, když nám vůbec někdo odpověděl,“ popisuje.

Podle Michala Hrbatého mají největší šanci ti studenti, kteří byt vezmou celý. „Řešit smlouvu pro čtyři lidi je pro majitele prostě náročnější. Když tam bude jeden člověk, který je schopný si to na sebe navázat celé, třeba pár nebo rodič, má větší šanci, než když někdo poptává vyloženě pokoj nebo lůžko v pokoji,“ vysvětluje Hrbatý.

Vedle rychlosti a štěstí na odpověď ale rozhoduje i osobní síť. „Hledala jsem byt asi půl roku a nakonec jsem ho našla přes kamaráda, kterému se odstěhoval spolubydlící. Než by dal inzerát, nabídl to nejdřív ve své sociální bublině,“ říká Blanka K.

Stejnou zkušenost má i Julie K. „Nový byt jsme našli rychle, měli jsme štěstí, že jednomu kamarádovi se zrovna stěhovali jeho spolubydlící pryč. Ale když člověk nemá zrovna štěstí na nějakého známého, který má volný byt, tak se to bydlení hledá těžce a dlouho,“ říká Julie.

Studující popisují, že při hledání bydlení často narážejí na to, že pronajímatelé vybírají nájemníky spíš podle osobních sympatií než objektivních kritérií. „Pronajímatel nám řekl, že je velice vybíravý na nájemníky a že si vybere dva žhavé favority a těm nechá poslat smlouvy. S tím, že kdyby si to ten jeho preferovaný pár číslo jedna rozmyslel, má hned toho druhého vážného zájemce,“ říká vysokoškolačka Johana P.

Podobně situaci vnímá i Nikola F.„I mě se ptali na různá kritéria. Samozřejmě přednost má ten, kdo nepije, nekouří, nemá zvíře a taky ten, kdo pracuje, spíše než student, protože tam je větší šance, že jeho plat vždycky nájem pokryje,” říká. „Měli jsme základní kritéria: pro čtyři lidi, v centru, do 6,5 tisíc. Bylo nemožné něco najít. Po týdnu jsem dokonce našla jeden inzerát, ale po zavolání řekli, že si tam v žádném případě nevezmou studenty,“ popisuje studentka Julie K.

Jan V. zase upozorňuje na to, že někdy rozhoduje i celkový dojem nebo vzhled. „Mně na rovinu řekl, jako že jsem pro něj vhodný nájemce, protože jsem bez mazlíčků, student, který má i práci. Z mých zkušeností člověk musí hrát absolutně největšího slušňáka, pro jistotu si i raději sundám pride náramek“ vysvětluje se smíchem Jan V.

Studentka Kristýna B. pak shrnuje, že rozhoduje i složení skupiny zájemců: „Čtyři kluci a jedna holka můžou jen těžko soupeřit oproti bytu plnému holek anebo rodině s dítětem,“ myslí si.

Když už se studentům podaří nějaké bydlení sehnat, často se setkávají s problémy po nastěhování. „Byt byl vážně v bídném stavu na to, že jsme každý platil tolik peněz. Byli jsme ale už dost zoufalí, takže jsme ho vzali. V moment nastěhování přišly problémy. Majitelka nám narovinu řekla, že ten byt pronajímat nesmí, že jsme tam ‚načerno‘, a ať si před případnou kontrolou vymyslíme nějakou výmluvu. A poté jsme dostali na začátku prázdnin vyhazov, jelikož se na ten nelegální pronájem přišlo,“ vzpomíná Julie K.

Své patálie popisuje i Zuzana M., která si pronajala pokoj ve velkém bytě na úplném okraji Brna s tím, že majitelé jsou dva senioři, kteří se do bytu vracejí jen výjimečně. „Říkali mi, že tam budu bydlet většinu času úplně sama. Sice mají dceru, která dělá v obýváku masáže, ale říkali, že to bude jedna masáž týdně, kdy budu muset být potichu. Tak jsem si říkala, proč ne? Ten byt byl krásně zrekonstruovaný, byl tam moderní nábytek a cena byla nízká,“ vzpomíná Zuzana. Postupem času ale začala mít s obyvateli bytu problémy, ukázalo se, že jsou členové sekty.

„V kuchyni byl obrovský portrét vůdce a v osm večer mu vysílali signály vděku. Vždycky se ke mně sice chovali hezky, ale neustále mi říkali, že nás vláda chce zabít pomocí chemtrails, nemám si kupovat čokoládu, na které je žába, protože to znamená, že je otrávená, a ještě se mi snažili dohodit brigádu, že bych měla psát nějaký dezinformační web,“ popisuje Zuzana.

Ale ani tohle nebyl důvod k jejímu odstěhování. Ten přišel poté, co se do bytu na stálo nastěhovala dcera majitelů. „Masáže se najednou zintenzivnily na asi pět masáží denně. Nevadilo mi, že musím být ohleduplná a potichu, ale nakonec se to vyhrotilo takovým způsobem, že když jsem šla na toaletu a spláchla jsem, tak mě přišla seřvat. Pak mi úplně zakazovala chodit na toaletu, nemohla jsem si jít ani načepovat vodu na pití. Pak to začalo gradovat i v to, že mi třeba psala esemesky typu - od dvou do pěti budu mít masáž, tak nechoď domů. Kromě toho se v bytě bez varování občas objevovali cizí lidi, třeba děti z jejich rodiny,“ říká Zuzana. Až tyto skutečnosti ji přiměly hledat si jiné bydlení, které našla po zhruba třech měsících.

Studenti několikrát při hledání bytu narazili i na podvody. „Byl to hrozně krásný byt v centru Brna a stál asi 8000 měsíčně. Ale nebylo v inzerátu telefonní číslo, jen podezřelý mail. I tak jsem to zkusila a napsala jsem tam. Přišla mi zpátky odpověď od pána, co očividně neuměl česky. Popsal příběh, že byt opouští, protože jde pracovat jako doktor do Řecka. Potom psal, že chce hned nějakou zálohu už před prohlídkou,“ říká Nikola F.

S podvodem má zkušenosti i Adéla F. „Fotky byly hrozně pofidérní a cena byla opravdu podprůměrná. Když jsem si inzerát dala do oblíbených, přišla mi zpráva, že se jedná o podvod a že se mi moc omlouvají,“ říká Adéla F. Podle ní také inzerenti velmi často dají do inzerátu velmi nízké ceny, ale realita je jiná. „Člověk je nadšený, že našel něco za přijatelnou cenu, ale pak se podívá do popisku a je tam +5000 za energie a poplatky.“

„S podvody se setkáváme neustále. Průběžně je odstraňujeme, procházíme a snažíme se systém čistit. Bohužel se to ale stále děje. Pokud můžeme, snažíme se nad tím přemýšlet systémově, zavádět různé kontrolní mechanismy – ať už ručně, nebo automatizovaně. Aktuálně například ověřujeme uživatele přes e-mail a nedávno jsme zavedli i povinné zadávání telefonního čísla. Děláme maximum pro to, abychom výskyt podvodů minimalizovali,“ říká Hrbatý z UlovDomov.