Nedostupné nájmy mění trh. I lidé s plným úvazkem bydlí společně jako studenti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vysoké ceny nájmů a nedostupnost menších bytů vedou stále více Čechů ke sdílenému bydlení. Spolubydlení, které dříve bývalo především doménou studentů, se stále častěji stává běžnou volbou i pro mladé pracující jednotlivce i páry. Motivace je přitom často jednoduchá – jednotlivci by si samostatné bydlení jednoduše nemohli dovolit.

Spolubydlení obnáší praxi, kdy se do jednoho bytu třeba o třech pokojích nastěhují dva či dokonce tři lidé či rodiny a rozdělí si byt na své malé „bytečky“. Každý má svůj pokoj a například sdílenou kuchyň a sociální zázemí.

„Chtěla jsem bydlet sama, ideálně v garsonce v centru, ale velmi rychle jsem si spočítala, že na to prostě nemám,“ popisuje svou anabázi třicetiletá administrativní pracovnice Martina S., která se nakonec rozhodla spojit síly s kamarádkou a hledat větší byt ve dvou. Nakonec spolu sdílí celé patro v prvorepublikové vile. „Platíme každá zhruba polovinu toho, co bychom daly samy za garsonku. A máme zahradu, zázemí a dost prostoru.“

Podobnou zkušenost má podle ní většina jejích vrstevníků – a nejen těch, kteří jsou na startu kariéry. „Spolubydlí i kolegové kolem třicítky. Většinou kvůli nákladům, někdy kvůli lokalitě. Už je to naprosto běžné,“ dodává.

Realitní makléři i portály potvrzují, že poptávka po pokojích roste. „Se stále se zvyšujícími cenami nájmů, zejména ve velkých městech, se zvyšuje i zájem o alternativní formy bydlení. Tradičně šlo o studenty, ale dnes se spektrum zájemců rozšiřuje,“ říká Štěpán Gjurič z realitní kanceláře RE/MAX Horizont.

Podle analytika Sreality.cz Štěpána Matějky došlo k oživení poptávky na začátku letošního roku. „V březnu a dubnu pozorujeme mírný meziroční nárůst zájmu o pronájem pokojů. Makléři evidují větší zájem o levnější samostatné pokoje i sdílení bytů s nerodinnými osobami, což dříve nebývalo běžné.“

Důvod je podle Hany Kontriš ze Seznam.cz zřejmý: vysoké ceny nájmů. „Změnil se životní styl mladé generace, která upřednostňuje flexibilitu a volnost, ale hlavním důvodem je jednoznačně ekonomický tlak,“ říká. „Lidé hledají cenově dostupnější možnosti – a sdílení bytu je často jediné řešení.“ Takový typ přitom volí nejen lidé na sociálním dnu, ale často ti, kteří normálně pracují. Ceny bydlení se totiž dostaly tak vysoko, že nic jiného nezbývá ani jim.

Sdílené bydlení představuje kompromis mezi cenovou dostupností a kvalitou života – pro nájemníky i pro investory. Zatímco první hledají způsob, jak se vejít do rozpočtu, druzí objevují cestu k vyššímu výdělku.

Podle údajů portálu Bezrealitky jednotliví nájemníci v rámci spolubydlení zpravidla platí jen část toho, co by stál celý byt.

Například u sedmdesátimetrového bytu v Praze, jehož měsíční nájem přesahuje 30 tisíc korun plus poplatky, se při obsazení čtyřmi nájemníky dostává individuální náklad na zhruba devět tisíc korun měsíčně. Výměnou za sdílenou kuchyni, obývák nebo koupelnu tak získají bydlení v atraktivní lokalitě – za zlomek ceny, kterou by platili sami.

Data zároveň ukazují, že rozdíl mezi malometrážními a většími byty se dál prohlubuje. „Garsonky jsou tradičně na metr čtvereční nejdražší. Jejich nájmy mohou být až o 15 procent vyšší než u bytů s dispozicí 2+1 nebo větších,“ potvrzuje Martin Ponzer, CEO Bezrealitky.

Právě proto stále víc lidí volí cestu sdílení – ať už jde o větší byty, nebo dokonce dvougenerační domy. „Mladé páry nebo jednotlivci raději sdílejí větší nemovitost se známými, než aby si za srovnatelnou cenu platili malý byt v centru města. Celkové náklady totiž vycházejí výhodněji,“ doplňuje Ponzer.

Změnil se také rytmus stěhování. „Dříve se domácnosti stěhovaly v průměru každé dva roky a čtyři měsíce. Dnes se tato doba s každým měsícem výrazně prodlužuje. Kdo má výhodný nájem, nechce o něj přijít,“ dodává Ponzer.

Rostoucí poptávka po pokojích ale začíná tlačit na ceny i u sdíleného bydlení. V některých větších městech, kde je zájem o sdílené bydlení i vzhledem k vysoké koncentraci vysokoškolských studentů největší, už cena pokoje začíná dorovnávat náklady na garsonku.

Vedle nájemníků objevili sdílené bydlení i investoři. Byt rozdělený na pokoje totiž může přinést vyšší výnos než klasický nájem. „Výnos z investice může být o 20–30 % vyšší. Na druhou stranu to znamená víc práce – více smluv, komunikace s jednotlivými nájemníky a často i komplikace s SVJ - společenství vlastníků jednotek,“ upozorňuje Gjurič. To vše se ale většinou vyplatí.

Vedle domluveného spolubydlení přátel nebo kolegů roste i nová forma bydlení, takzvaný coliving. Tedy profesionálně organizované spolubydlení s předem danými pravidly, službami a často i komunitním přesahem. Soukromé pokoje, sdílené kuchyně, obývací prostory, někdy i coworking a kulturní akce.

„Coliving představuje pro potenciální investory atraktivní příležitost. Jeho očekávaný nástup lze přirovnat k nedávnému rozmachu sdílených kanceláří. Ty se v Česku rozjely pozvolna, ale dnes mají některá centra klienty na čekací listině,“ predikoval už dříve obchodní příležitost Jakub Stanislav, vedoucí investičního oddělení v CBRE.

V Česku dnes fungují například projekty Zeitraum nebo Domeq v Brně, určené zejména studentům a mladým lidem. Developerské skupiny, jako Trigema nebo Karlín Group, pracují na dalších projektech komunitního bydlení – Trigema třeba plánuje coliving v domě Radost na Žižkově u náměstí Winstona Churchila.