O němčinu v příhraničí není i přes závazek zájem. Chybí učitelé a peníze

Na konci loňského února vstoupilo v platnost opatření, podle něhož se Česko rozhodlo výrazně rozšířit právní postavení a propagaci němčiny, když jí přiznalo nejvyšší stupeň ochrany definovaný Chartou menšinových či regionálních jazyků přijaté Radou Evropy.

Z mezinárodní smlouvy, kterou posvětila vláda i parlament, Česku plynou závazky, jejichž plnění ale podle zástupců německé menšiny pokulhává. „Máme téměř rok a půl od platnosti smlouvy a ani jedno opatření není zavedené,“ upozornil prezident Shromáždění německých spolků v České republice Martin Herbert Dzingel.

„Trojkovou“ nejvyšší ochranou se Česko zavázalo plnit celkem 35 opatření ve prospěch němčiny v osmi tuzemských okresech, jimiž jsou Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Liberec, Ústí nad Labem, Český Krumlov, Opava a Svitavy.

Opatření se týká pěti oblastí: školství, kultury, médií, justice a sociální oblasti. „Pro nás je samozřejmě nejdůležitější školství. Jak jazyk jednou ztratíte, tak se identita vytratí,“ zdůrazňuje Dzingel s tím, že ve vybraných lokacích by měla být zavedena dvojjazyčná výuka s minimálně padesátiprocentním podílem německého jazyka týdně. To konkrétně znamená zavedení němčiny v prvních třídách, žáci se navíc musí alespoň pět předmětů učit v němčině.

Za nedodržení závazků podle Charty sice Česku nehrozí finanční či právní postih, může to ale způsobit reputační a politický problém. Rada Evropy využívá veřejného tlaku, doporučení a mezinárodní diskuse k dosažení nápravy. V krajním případě by to však mohlo skončit žalobou nebo stížností například u Evropského soudu pro lidská práva. Muselo by ale dojít k zásahu do práv jednotlivce, například k diskriminaci.

Povýšení ochrany němčiny odstartovalo v roce 2019 za vlády Andreje Babiše (ANO), definitivní zelenou tomu dal současný kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) v prosinci 2022. Během roku 2023 poté materiál postupně schválily obě komory Parlamentu České republiky.

Ochrana plynoucí z Charty se vztahuje na jazyky, které se v regionech historicky používaly, což je právě případ němčiny v pohraničí. Osm zmíněných okresů bylo kdysi spjato s německým obyvatelstvem, které bylo po druhé světové válce odsunuto. Posílená výuka němčiny tak necílí jen na potomky německé menšiny, kterých v pohraniční už není příliš, využít ji mohou všichni zájemci o německý jazyk.

Redakce oslovila většinu krajských měst v pohraničí, na něž se ochrana němčiny vztahuje, většina z nich zatím bilingvní česko-německé školy neotevřela.

„Ve všech devíti základních školách zřizovaných Jabloncem nad Nisou se německý jazyk vyučuje jako druhý povinný cizí jazyk. V některých školách je výuka němčiny zařazena již v nižších ročnících, například i formou nepovinného předmětu, jazykového kroužku a podobně. Ale žádná základní škola není dvojjazyčná,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí Jablonce Jana Fričová.

Obdobná situace panuje i v Českém Krumlově, kde rovněž akreditované dvojjazyčné školy nejsou. „Nicméně všechny čtyři základní školy mají na druhém stupni k angličtině povinný druhý jazyk a u všech je to právě němčina. Kapacity učitelů němčiny jsou pokryté,“ sdělila mluvčí města Petra Nestávalová.

Dvojjazyčnou základní školu nezřídily ani Karlovy Vary. Podle mluvčího Jana Kopála školy nabízejí němčinu jako volitelný jazyk, ale zdá se, že zájem o něj je menší, než býval dříve.

Ústí nad Labem a Opava prostřednictvím svých mluvčí potvrdily, že bilingvní školu zaměřenou na výuku němčiny také nemají, naopak obě města zřídila bilingvní školy s angličtinou.

Jedinou výjimku představuje Liberec a Cheb, kde rozšířená výuka němčiny probíhá. „Bilingvní vzdělávání probíhá na Základní škole s rozšířenou výukou jazyků, Liberec, Husova. Třídy s výukou německého jazyka realizují tuto formu výuky již šest let,“ potvrdila mluvčí Liberce Jana Kodymová.

V Chebu se němčina učí od první třídy například v 6. základní škole Cheb. Němčinu tady navíc neučí pouze jako cizí jazyk, ale vyučují se v ní také běžné předměty.

Podle údajů Ministerstva školství (MŠMT) v celé republice existuje celkem deset základních škol, v nichž jsou některé předměty vyučovány v němčině. „Střední školy s bilingvní výukou v němčině, takzvaná bilingvní gymnázia, jsou tři,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí rezortu Veronika Lucká Loosová.

Každopádně Ministerstvo školství už němčině vstříc malinko vyšlo. Původně navrhovalo, aby měly všechny školy v republice bez rozdílu povinně od první třídy angličtinu. Nakonec ale kývlo i na němčinu (či jakýkoli jiný světový jazyk). Podmínkou nicméně je, že ve čtvrté třídě přidají tyto školy angličtinu a žáci v deváté třídě dosáhnou úrovně B1 tak jako všichni ostatní.

„Bude to ale pro nás náročné,“ říká k tomu ředitelka 6. základní školy Cheb Štěpánka Černá, která je také chebská radní za Volbu pro kraj.

Její žáci sice mohou začínat s němčinou, ale zároveň musí opouštět základní školu s úrovní angličtiny B1. To znamená, že kvůli větší náročnosti angličtiny budou muset ubírat časovou dotaci pro jiné předměty.

A s tím se pojí obecně problém škol, které se zaměřují na výuku německého jazyka – obtížně se vejdou do rozpočtu na výuku, který rozepisuje Ministerstvo školství. Musí shánět dotace a sponzorské dary na výjezdy do Německa, spolupráci s partnerskými školami a další aktivity.

„Není snadné se s posílenou němčinou vejít do rozvrhu, je nutné dobře rozmyslet, do kterých předmětů ji dát a jak ji finančně pokrýt. Od první třídy učíme tandemově – tedy český a německý učitel spolu. Problém je pak také vůbec sehnat kvalifikované učitele a rodilé mluvčí. Za českou výplatu sem samozřejmě německý učitel moc jít nechce,“ popisuje Černá.

Ministerstvo navíc už loni o pět procent snižovalo maximální počet hodin výuky, které školám proplácí. Což nejvíce dopadlo na možnost dělit děti na menší skupiny, nabízet volitelné předměty nebo učit tandemově. Je to komplikace právě pro školy, které žákům nabízejí něco navíc. „Našlapujeme neustále na tenkém ledě, jestli se nám všechno podaří udržet,“ dodává Černá.

Dalším problémem je, jak Černá naznačila, nedostatek učitelů němčiny. Pokud by Česko mělo splnit všechny požadavky plynoucí z nejvyššího stupně ochrany němčiny, nemá dostatek kvalifikovaných pedagogů. Navíc se stát zavázal i k zajištění školení a dalšímu vzdělávání učitelů, které je k tomu zapotřebí.

„Najít učitele bude vůbec to nejtěžší. Proto jedno opatření je, že se musí začít vyškolovat učitelé. Germanistiky se na vysokých školách musí posílit,“ míní Dzingel. A připouští, že nelze spoléhat ani na pomoc ze sousedního Německa. „Nejsou schopni učitele dodat, Německo jich nemá nazbyt,“ podotýká.

Učitele totiž nesmí vyslat do české státní školy jednotlivá spolková země, ale centrální německé Ministerstvo školství. A to údajně vzkázalo, že samo nemá učitele, protože „ty své“ potřebuje pro výuku migrantů v Německu.

Některé bilaterální akce nicméně probíhají, potvrzují oslovená města i MŠMT. „Řada aktivit propojení českého a německého jazyka je realizována v rámci programu Interreg podporujícího přeshraniční spolupráci v regionech jižní Moravy a jižních Čech s rakouským partnerstvím a v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji s partnerstvím v Bavorsku a Sasku,“ uvádí mluvčí rezortu školství.

Kromě němčiny je v Česku ochráněna nejvyšším stupněm Charty, z něhož plynou závazky, i polština a slovenština. Romština je pouze na druhém stupni ochrany.

Pro polskou jazykovou menšinu existují školy v okresech Karviná a Frýdek-Místek. Vzhledem k tomu, že v některých obcích žije alespoň 10 procent občanů hlásících se jiné než české národnosti, mohou tady vznikat i školy nebo třídy pro menšiny. Pokud se tedy přihlásí i dostatečný počet dětí.

Polské děti tak mají své mateřské a základní školy, v Českém Těšíně pak funguje také gymnázium. „Polskou cestou“ ale výuka němčiny v Česku jít nemůže, protože v žádné obci neexistuje dostatečně velká německá komunita.