Hlavní obsah

Kdo a kdy vyvede Izrael ze svízelného patu?

Premiér a předseda strany Likud Benjamin Netanjahu.

Izrael se opět dostal do svízelné situace. Hlasy z úterních voleb do Knesetu, tamního parlamentu, jsou už z větší části sečteny – a zdá se, že došlo na očekávaný scénář. Dvě nejsilnější strany, Likud premiéra Benjamina Netanjahua a nová centristická formace Modrá a bílá, získaly skoro shodný počet mandátů – Likud má 31 křesel, modrobílá strana o jedno víc. Izrael se tak znovu po necelých pěti měsících dostává do povolební slepé uličky.

Článek

Poprvé v historii tak možná dojde na zásah prezidenta – Reuven Rivlin by mohl jednoho ze šéfů vítězných stran pověřit sestavením vlády. „Prezident nemá moc funkcí, tahle je nicméně jednou z nich. Rivlin není právě fanoušek šéfa vlády Netanjahua, tedy na osobní úrovni. A je možné, že sestavením koalice by v případě Likudu pověřil jiného člena strany, ne Netanjahua,” řekla v rozhovoru pro Seznam izraelská novinářka Liat Collinsová z deníku The Jerusalem Post.

„Takový krok ze strany prezidenta by byl skutečně mimořádný, sama se neodvažuji něco takového předpovídat, to ostatně nikdo,” uvedla Collinsová. „Pravděpodobně ale budeme svědky něčeho neobvyklého. A pokud by pravý blok měl největší šance vytvořit vládu, nejspíš by tedy pověřil někoho jiného, ne současného premiéra,” dodala. „Ve středu zveřejnili většinu výsledků, ale potrvá ještě několik dní, než se k nim připočtou hlasy vojáků a lidí, kteří odvolili v zahraničí, v nemocnicích a tak dále. Není to sice většina voličů, ale výsledek to ovlivnit může,” vysvětlila izraelská novinářka s tím, že například členové armády volí tradičně spíše pravicové strany.

Konečný výsledek voleb by podle Collinsové mohl být definitivně znám klidně až na začátku října. Svou roli v tom hrají i oslavy Nového roku, který podle židovského kalendáře připadá na 29. září. „Kryje se to také s předběžným slyšením premiéra Netanjahua – tam se rozhodne, jestli s ním bude vedeno soudní řízení,” popsala nadcházející intenzivní období Collinsová. Slyšení je naplánováno na 2. října, což je současně i poslední den, kdy má prezident možnost se rozhodnout, kdo sestaví vládu. „Určitým způsobem by mohly tyto aspekty mít jeden na druhý vliv,” dodala.

Právě obvinění z korupce jsou mimo jiné důvodem, proč Netanjahuova popularita u Izraelců klesla. „Spousta lidí kvůli tomu volila Bennyho Gance a jeho Modrou a bílou, pro jejich neposkvrněnou image. Na druhou stranu, Izraelci jsou do jisté míry ochotní tato obvinění přehlížet, dokud zůstávají pouze obviněními. Říkají, že jsou tu v tuto chvíli mnohem důležitější témata, třeba otázka Íránu, která opět začíná vřít,” uvedla novinářka.

Prezident Rivlin může sestavením vlády pověřit i Bennyho Gance. Jeho Modrá a bílá je na izraelské politické scéně nováčkem – jedná se o alianci tří politických uskupení, která vede právě Ganc spolu s Jairem Lapidem. Strana podle Collinsové nemá pevně daný program, jde spíše o sloučení různých bodů z programů jednotlivých uskupení. „Lidé ve vedení jsou všichni známí. A také solidní a respektovaní. Jde o bývalé šéfy různých institucí i ministerstev, takže mají zkušenosti. Ne že by všichni měli zrovna politickou minulost, ale umí se rozhodovat v kritických situacích,” vysvětlila Collinsová.

Gancova strana se soustředí na témata korupce i náboženství. „Lidé mají pocit, že po 13 letech nastal čas, aby Netanjahu odešel,“ řekla novinářka. Volby posledního roku, tedy dubnové i úterní předčasné, byly podle ní zaměřené hlavně na osobnosti, ne na politické strany. „To je podle mě znepokojující. Protože to vede k tomu, že politici pak nefungují v rámci nějakých platforem, v jednu chvíli mohou říkat jednu věc, v druhém momentu nějakou jinou. A politické otázky se pak vyvíjejí podle novinových titulků, ne naopak,” dodala Collinsová.

Ve hře je i rotující funkce premiéra

Otázkou zůstává, zda bude mít konečný výsledek předčasných voleb do Knesetu nějakou váhu – a že se příští vláda nezhroutí stejně jako ta poslední Netanjahuova. Vyloučená nakonec není ani koalice mezi Likudem a Modrou a bílou, sám Ganc několikrát uvedl, že by se takové možnosti nebránil. „Pravděpodobně dojde na vznik nějaké široké pravicové koalice, která bude zahrnovat Likud, modrobílou stranu, případně další pravicové subjekty, nejspíše Izrael, je náš domov (Jisrael bejtenu) Avigdora Liebermana. Ty by měly přes sedmdesát křesel. Mezi těmi stranami není, co se týče programů, zase tak velký rozdíl. Nejspornější bod je osoba Benjamina Netanjahua,” řekl Seznamu expert na Blízký východ Jakub Záhora z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Do budoucna by tak mohla být uvnitř Likudu poptávka na odstranění premiéra z čela strany.

Objevil se i návrh na rotující funkci ministerského předsedy – ten vznesl Benny Ganc. „On o tom mluvil v nějaké slabší chvilce, nicméně navrhl, že by se v případě vzniku koalice mezi Likudem a Modrou a bílou rozdělilo funkční období premiéra na dva roky pro Gance, zbylé dva pro Netanjahua. Zmínil, že by byl ochotný o tomto jednat. Netanjahu ale tento scénář odmítl, teď možná ale bude rád, kdyby mohl být alespoň dva roky premiérem,” řekl Záhora.

Ganc – umírněnější Netanjahu?

Ganc s Netanjahuem se jako v současnosti nejexponovanější osobnosti izraelské politiky dávají často do kontrastu. O šéfovi Modré a bílé se mluví jako o tom umírněnějším. „Co se týče vnitropolitické situace, tam se dá o Gancovi mluvit jako o umírněné verzi Netanjahua. Například se velmi vokálně zastával vlády práva,” vysvětlil expert.

Naopak v ohledu na zahraniční politiku a přístupu k palestinské otázce se o Gancovi jako o umírněném politikovi mluvit nedá. „Ne v izraelském kontextu, kde zastává víceméně mainstream, ale z evropského pohledu jde o poměrně tvrdého pravicového politika. Během předvolebních jednání se vychloubal tím, že jako náčelník generálního štábu v roce 2014, kdy byla poslední válka v Gaze – a to budu parafrázovat – vedl bombardování částí Gazy až na úroveň pravěku,” podotkl Záhora.

Premiér a předseda Likudu Netanjahu chce anektovat části Západního břehu, naposledy se k tomu zavázal před několika dny. Jeho prohlášení opakovaně vyvolalo mezinárodní bouři – Benny Ganc s takovým krokem ale souhlasí a vyjádřil mu podporu. „Nedá se proto očekávat, že by byl Ganc umírněnou alternativou v bezpečnostních otázkách,” dodal.

„Všechno, nebo nic“ už neplatí

Podle izraelské novinářky Collinsové s plánem anektovat Západní břeh Jordánu, který je součástí palestinských území, souzní celá řada lidí. A to včetně šéfa Jisrael bejtenu Liebermana a dalších. „Jsou tu rozhodně oblasti, v nichž lidé chtějí, aby k tomu došlo. A to zleva doprava, nesouhlasí s tím jen krajní levice,” vysvětlila Liat Collinsová. Podle ní by mohlo jít i o součást mírového plánu, s nímž přišly Spojené státy – dlouholetý spojenec Izraele. „S podporou USA by pak svým způsobem šlo o méně diskutabilní krok, než kdyby to Izrael udělal samostatně,” řekla Collinsová s tím, že takové sliby ale země od politiků slyšela několikrát.

Izraelci si podle Collinsové začínají uvědomovat, že palestinská otázka není největším problémem ani Blízkého východu, ani světa. K tomu jim měla dopomoci vláda amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Lidé už nemají pocit, že kdyby mírový plán Američanů nevyšel, jsme zatraceni. S předchozí vládou Baracka Obamy si tak jistí nebyli,” řekla Collinsová. Podle ní částečně pomohlo třeba loňské přesunutí americké ambasády do Jeruzaléma nebo uznání Golanských výšin jako součást Izraele. To Trump vyjádřil letos v březnu.

Osoba Donalda Trumpa je podle Collinsové v tomto kontextu problematická. „Těžko říct, Trump je opravdu nepředvídatelný. Takže se nedá určit, co nakonec z toho plánu vzejde. Navíc: to, jak plán vypadá teď, nemusí být jeho verze za měsíc,” uvedla. Podle ní je třeba vyčkat – a nestavět se k mírovému projektu způsobem „všechno, nebo nic”.

Doporučujeme