Hlavní obsah

Kdo po Jarolímovi do čela fotbalové reprezentace? Vedle tria favoritů číhá dinosaurus

Foto: Profimedia.cz

Loni v květnu na ligovém galavečeru předával právě Vítězslav Lavička cenu pro nejlepšího kouče soutěže Jaroslavu Šilhavému. Teď jsou ti dva, spolu s Karlem Krejčím, hlavními adepty na místo nového trenéra fotbalové reprezentace.

Reklama

9. 9. 2018 15:51

Glosář Luďka Mádla tentokrát analyzuje varianty možného přeobsazení pozice trenéra české fotbalové reprezentace.

Článek

U národního týmu fotbalistů se schyluje k velkým změnám, pozice trenéra Karla Jarolíma je po výbuchu v kvalifikaci MS 2018, nepřesvědčivém jaru a tristním vstupu do Ligy národů proti Ukrajině (1:2) vysoce ohrožena.

Předseda asociace Martin Malík i jeho mocný místopředseda Roman Berbr už se vyjádřili, že pokud zásadní personální řešení učiní, pak ne dříve než po říjnovém zápasovém programu Ligy národů (13. 10. v Trnavě se Slovenskem, 16. 10. na Ukrajině).

Ale případné pokračování ostudy i v pondělním přátelském duelu v Rusku může mnohé ještě urychlit. Proč se z Jarolíma stal muž „na odstřel”, jsme podrobněji rozebrali v tomto textu.

Ten, kdo chce trenéra odvolávat, měl by mít ale zároveň připravenou i náhradu.

V tomto ohledu se už nějaký čas v očích strahovských činovníků profiluje tato trojice:

Jaroslav Šilhavý dovedl k mistrovským titulům Liberec i Slavii, dokonale zná i způsob práce u národního týmu, protože v letech 2003–2009 působil coby asistent trenérů Karla Brücknera a Petra Rady.

I Vítězslav Lavička získal domácí titul s Libercem, také se Spartou a v Austrálii s FC Sydney. Dovedl tým do 21 let na loňské ME do Polska, teď se další, hůře rozehranou kvalifikaci snaží ještě zachránit, v pondělí od 18 hodin ho v Jablonci čeká důležitý zápas s Řeckem.

Karel Krejčí vyhrával tituly v Plzni jako asistent Pavla Vrby, po jeho odchodu k reprezentaci pak jeden získal i sám jako hlavní trenér. U národního celku působil také jako Vrbův asistent. Nyní Krejčí velmi úspěšně vede český celek do 20 let.

Připomeňte si rozhovor s Karlem Krejčím, mimo jiné o jeho práci u reprezentační „20”:

Rozhovor s Karlem Krejčím. (Video: Luděk Mádl, Seznam Zprávy)

Všeobecně se počítá s tím, že případný nový trenér národního týmu vzejde z této trojice. Vše ovšem trochu zkomplikoval místopředseda asociace Roman Berbr, když v rozhovoru pro deník Sport pronesl, že má „případný návrh z úplně jiné sféry”. A potvrdil, že tím má na mysli řešení s osobou mimo již vyjmenovanou trojici.

Kdo tedy může být oním Berbrovým tajemným mužem X?

Zdroje se shodnou, že Berbr v uplynulých měsících tlačil bývalého reprezentačního kouče Jozefa Chovance do role Jarolímova konzultanta či oponenta. Když to nevyšlo, udělal z něj alespoň předsedu komise rozhodčích. Chovanec naposledy vedl Slovan Bratislava, odkud ho v dubnu 2015 majitel klubu Ivan Kmotrík vyhazoval se slovy, že jde o trenérského dinosaura.

Jozef Chovanec byl hostem Výzvy Seznamu, kde hovořil o své práci šéfa komise rozhodčích:

Výzva s Jozefem Chovancem. (Video: Luděk Mádl, Seznam Zprávy)

Mnohem progresivnější metody zastává Josef Csaplár, který slavil comeback na prvoligovou scénu díky postupu s týmem plným talentovaných mladíků z Příbrami. I on je podepsaný pod jedním z libereckých titulů, spolu s Ladislavem Škorpilem stál za velmi slavnou érou klubu. Na dalších štacích už narazil kvůli své svéhlavosti a výraznému sklonu k „jájínkovství”. To už, zdá se, potlačil, jeho kariéru na klubové úrovni však komplikuje rodinný problém, který ho váže k domovské Příbrami.

Dlouholetý předseda Plzeňského krajského fotbalového svazu Berbr může mít na mysli i návrat Pavla Vrby k reprezentaci. K něčemu takovému by jej ale Viktoria musela nejpozději v zimě uvolnit. A navíc by k tomu Vrba musel mít chuť. Přičemž lidé z jeho okolí se shodnou, že když Vrba národní tým trénoval, soužil se, protože mu s hráči scházel každodenní kontakt. A navíc ho znechutily vnitrosvazové tlaky spojené s výkonem jeho funkce.

Miroslav Pelta na Strahov Pavla Vrbu přivedl. Ale pak už si moc nerozuměli:

Foto: Profimedia.cz

Miroslav Pelta s Pavlem Vrbou.

Berbr může mít hypoteticky na mysli i zahraniční variantu řešení, ale to je asi při jeho konzervativním způsobu uvažování nepříliš pravděpodobné. A asociace navíc nemá momentálně peníze na rozhazování. Už i Jarolímův plat 640 000 korun měsíčně ji zatěžuje tak, že tuto položku jistě bude chtít do budoucna spíše snížit. A z hlediska možných zahraničních zájemců je to asi minimum, co lze nabídnout.

Pro srovnání: z trenérů, kteří vedli týmy na nedávném MS, měli plat na úrovni Karla Jarolíma jen Senegalec Aliou Cissé a Polák Adam Nawalka, všichni ostatní kasírovali víc. Až na dva tři další lze říci, že opravdu výrazně víc.

Ze Slováků by asi přicházel do úvahy Vladimír Weiss, který však nyní koučuje reprezentaci Gruzie.

A mimochodem ve čtvrtek slavil vítězství 2:0 v Kazachstánu:

Vůbec nejpravděpodobnějším výkladem Berbrových slov o „návrhu z úplně jiné sféry” je domněnka, že místopředseda jen po svém starém zvyku vypustil dezinformační kouřovou clonu, aby všechny znejistil a měl klid na řešení, které vyjde z trojice favoritů Šilhavý – Lavička – Krejčí.

Existují i další aspiranti? Bezesporu. Nositelem progresivního směru fotbalu je v lize Jindřich Trpišovský, jenže jeho úspěch vychází z každodenní práce s týmem, k reprezentaci se – přinejmenším nyní – nehodí a navíc by ho Slavia rozhodně neuvolnila.

Připomeňte si, s jakými plány Trpišovský v zimě do Slavie přicházel:

Trpišovského plány. (Video: Seznam Zprávy)

Zajímavý fotbal hrál se slovenskou „21” Pavel Hapal. Ale jeho nedávné působení ve Spartě mělo tak jepičí život, že aktuální stav jeho image asi není zrovna dostatečný k tomu, aby dostal do rukou českou reprezentaci.

Morava může nabídnout rozvahu, zkušenosti i odborné schopnosti Bohumila Páníka. I jeho by se ovšem Baník asi jen nerad zbavoval.

A pak je tu ještě jedno jméno, které možná od autora tohoto textu mnohé překvapí: Michal Bílek. Při zpětném pohledu nutno konstatovat, že dovedl tým do čtvrtfinále mistrovství Evropy, což je úspěch, ke kterému se jeho následovníci ani nepřiblížili. Navzdory tomu si nezískal srdce fanoušků, a to jak mnohdy nezáživným stylem fotbalu, tak zoufalou úrovní své mediální (ne)komunikace.

Na některé zápasy, třeba na baráž s Černou Horou, ale dokázal tým připravit výtečně. A od časů svého odchodu od národního týmu měl dost času o svých chybách přemýšlet. Nyní ve Zlíně zažívá renesanci – a byť je po 7 odehraných ligových kolech příliš brzy na nějaké zásadní soudy, moderní tříobráncový systém zvládl se zlínským celkem nacvičit rozhodně efektivněji než Jarolím u reprezentace.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované