Článek
Loni na začátku roku začaly finanční trhy v čele s akciovým prudce reagovat na obavy z šířícího se nového koronaviru. A přišel prudký pád, jehož si všimli i laikové. Zkušení investoři příležitosti využili a po prvotním šoku začali nakupovat podhodnocené akcie, které po postupném zotavování světové ekonomiky a rozšíření vakcíny proti covid-19 přinesly zázračné zisky.
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pro ty, kdo na příležitost hleděli zpovzdálí a nechápali, co se děje, může být cenným vodítkem příběh klasika světové ekonomie Johna Maynarda Keynese (1883−1946), jehož kniha esejů Jsem liberál? vyšla na jaře v nakladatelství Academia.
Keynes totiž nebyl jen ekonom, který způsobil revoluci v „chmurné vědě“, ale i „spekulant, vědec, intelektuál, zábavný a společenský člověk, a i v osobním životě extravagantní člověk s menšinovou sexuální orientací v době, v níž tato nebyla legální,“ napsal o knize bankéř Mojmír Hampl.
V následující skice představíme Keynese nikoli jako ekonoma, ale jako úspěšného investora. A jak v recenzi knihy uvádí bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma: „Současník může být často až překvapen, kolik paralel se situací na přelomu 20. a 21. století nachází.“
Drzý spekulant
Po návratu z Mírové konference v Paříži, kde zastupoval britskou vládu jako vyjednavač, a vydání svého bestselleru Ekonomické důsledky míru v prosinci 1919 začal Keynes ve větším měřítku spekulovat na finančních trzích. Soustředil se hlavně na devizové a dluhopisové, později komoditní a akciové trhy s tím, že spekuloval na posílení dolaru a oslabování měn evropských států těžce zasažených válkou.
Během pobytu v Římě na jaře 1920 ho zastihly dobré zprávy. Za pár dnů vydělal 22 tisíc liber na francouzském franku a současně prodělal osm tisíc liber na dolaru. Po návratu do Londýna se však štěstěna obrátila. Na počátku května dolar přestal posilovat, německá marka naopak neoslabovala. Keynes obchodoval na obrovskou finanční páku (tedy za vypůjčené peníze), která dosahovala až 90 procent.
Na konci května byl na mizině. Jeho pozice byly neudržitelné: od začátku dubna do konce května prodělal 13 125 liber. Makléř po něm požadoval sedm tisíc liber na dorovnání zálohy, aby nemusel zavřít jeho účet. Reputaci v té době už slavného ekonoma by neprospělo, kdyby se veřejnost dozvěděla, že zbankrotoval a musel prodávat svůj majetek, aby uhradil dluhy.
Keynese tehdy zachránila krátkodobá půjčka od finančníka Ernesta Cassella a zbytek doplácel z výnosů za prodej knihy Ekonomické důsledky.
Investor by se měl soustředit hlavně na dlouhodobý výsledek a výhradně podle něho bychom ho měli posuzovat.
Takto ztratil Keynes téměř všechno později ještě dvakrát (v roce 1929 a 1938). Přesto se pokaždé znovu okamžitě vracel na trh a na konci života skončil s finančním majetkem ve výši 400 tisíc liber (v dnešních cenách asi 455 milionů korun) plus 80 tisíc liber v obrazech, starých knihách a dalších uměleckých předmětech (v dnešních cenách asi 93 milionů korun).
Dlouhodobý výsledek
Keynes však postupně měnil svou investiční strategii. Zatímco na začátku byl čistým spekulantem, postupně, zejména po burzovním krachu v roce 1929, se začal přiklánět k dlouhodobému investování do vybraných kvalitních blue chips, tedy velkých firem kótovaných v New Yorku či Londýně. Kladl také mnohem větší důraz na sociální aspekty investování. V dopise kolegovi z pojišťovny National Mutual v roce 1938 napsal:
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/lhpdh.jpeg?fl=cro,0,0,4060,2335%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
20. léta v USA byla ve znamení obrovského ekonomického rozvoje, HDP během dekády vzrostlo o 42 procent, USA vyráběly téměř polovinu veškerého světového zboží. Epicentrem obchodu byla Wall Street.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/R58dm.jpeg?fl=cro,0,0,5149,3317%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Epicentrem byla Wall Street také 24. října 1929. Tento den vstoupil do dějin jako takzvaný černý čtvrtek. Takto ho zachytil deník Brooklyn Daily Eagle, který poznamenal, že během výprodejů se vypařily miliardy dolarů. Nutno podotknout, že tehdejších dolarů, při přepočtu na dnešní dolary hrůza pomyslet. A vlak s prezidentem USA Hooverem musel zastavit kvůli vozu odstavenému na kolejích. Stejně jako má dnes letoun s prezidentem USA volací znak Air Force One, podobné označení má i prezidentský vagon – Car No. 1. Tak se mu začalo říkat za prezidentování Franklina D. Roosevelta.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/O6qdu.jpeg?fl=cro,0,0,2862,3198%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Černý čtvrtek byl jenom předehrou k černému úterý o několik dní později. Tehdy neuneslo ztráty několik investorů, vyskočili z oken klasicistní budovy vybudované v roce 1903.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/wOcdj.jpeg?fl=cro,0,0,3557,2737%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Akciový výprodej byl opravdu drsný, index Dow Jones Industrial Average ztratil od svého vrcholu v září 1929 do listopadu téhož roku 37 procent. Pak se trend obrátil a do března posílil o 22 procent. Ale pak se všechno ošklivě zvrtlo...
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/XNCdt.jpeg?fl=cro,0,0,3513,2764%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Do června 1932 spadl Dow Jones o neuvěřitelných 81 procent. Poté se burza nadechla k růstu, takto to vypadalo po jednom z rušných obchodních dnů, psal se rok 1938. Obchodníci nemohli tušit, že za dva dny bude Československo v Mnichově donuceno odevzdat Hitlerovi Sudety a že za necelý rok začne nejkrvavější konflikt v dějinách.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/gCqdl.jpeg?fl=cro,0,0,1603,2048%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Na Mnichov a další evropské události američtí burziáni reagovali nákupy akcií, měli totiž za sebou propad v roce 1937. Od té doby Dow Jones svižně rostl a ani válečné události v Evropě obchodníky nerozhodily. To přišlo až v dubnu a květnu 1940 po úspěšném německém tažení Evropou. 7. prosinec 1941 a japonský útok v Pearl Harboru vnesl na parket v New Yorku (a nejen tam) skepsi. Na dno si akcie sáhly v dubnu 1942, pak se, řečeno slovy japonského generála Jamamota, „americký obr probudil“. Vojevůdce sice tato slova s jistotou vyřkl pouze na filmovém plátně, ale skutečnost mu dala za pravdu.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/j8fdw.jpeg?fl=cro,0,0,3524,5012%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Od konce velké ekonomické krize, ze které USA vybředly na počátku roku 1933, prožili Američané deset ekonomických propadů. Žádný z nich ale nebyl ani zdaleka tak dramatický a dlouhý jako ten ze 30. let. Nejvíc ekonomice USA zatopila 70. léta, kdy Američané prošli dvěma recesemi v jediné dekádě. Jednu vyvolal první ropný šok z roku 1973, ke druhé přispěl druhý ropný šok po íránské revoluci. Akcie reagovaly různě, index Dow Jones zažil svou nejlepší chvíli v lednu 1966.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/k9Edr.jpeg?fl=cro,0,0,4712,3074%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Od počátku roku 1966 čekal na překonání rekordu až do listopadu 1982. Při zohlednění inflace pak zlatá šedesátá američtí obchodníci trumfli až v roce 1995.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/EZUds.jpeg?fl=cro,0,0,2376,3635%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Mezitím obchodníci vyměnili papírky za počítače, což shon na burze neumenšilo. Tento snímek pochází z roku 1987, nezapře se v něm neopakovatelná estetika 80. let minulého století spojená se stresem při akciovém výprodeji, jehož důvod dodnes vyvolává více otázek než odpovědí.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/hgEdk.jpeg?fl=cro,0,0,3008,1984%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Od července roku 1982 burza prakticky neznala jiný směr než nahoru... A pak se obchodníci vrátili 19. října 1987 do práce a rozpoutali výprodeje neviděné od roku 1929. Index Dow Jones spadl o více než 22 procent a další burzy padaly spolu s ním. A i když se objevovaly hlasy, že se zopakuje rok 1929, k ničemu takovému nedošlo. A to i díky akci centrálních bank USA, Západního Německa a Japonska, které promazaly soukolí světové ekonomiky pořádnou dávkou hotovosti.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/MR0dq.jpeg?fl=cro,0,0,1312,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Wall Street není jen č. p. 11, kousek od něj stojí č. p. 40 zvané též Trump Building. A muž, po kterém nese své jméno, se k místu blíží. Týden před pořízením tohoto snímku zaútočili teroristé z al-Káidy na věže Světového obchodního centra v New Yorku a šest měsíců uplynulo od doby, kdy praskla „internetová bublina“ zvaná též dot-com bubble. V březnu 2001 se drasticky propadly akcie IT firem a přežily to jen ty nejsilnější.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/DpIdo.jpeg?fl=cro,0,0,3000,1909%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Další zlomový okamžik na Wall Street: rok 2008 a krach banky Lehman Brothers coby startovní výstřel období, které dnes nazýváme velká recese. Na jejím vzniku se podílela jak vláda Billa Clintona, která chtěla podpořit vlastnické bydlení, tak i dot-com bubble z roku 2001, protože americká centrální banka snížila úroky. Ty šly tak nízko, že komerční banky dokázaly vnutit hypotéky i lidem, kterým by za normálních časů na dům nikdy nepůjčily.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/kqYdn.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
To v roce 2007 odstartovalo hypoteční krizi, které se veřejnost zpočátku příliš nevěnovala. Výstražná světla se poprvé rozsvítila na jaře 2008, kdy banku Bear Stearns převzala za miliardové asistence amerického Fedu konkurenční banka JPMorgan Chase. O půl roku později ve stejnou záchranu doufali i manažeři banky Lehman Brothers, jenže se přepočítali. A krach této instituce pak přeměnil „finanční krizi“ v opravdovou ekonomickou recesi.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/7M2dp.jpeg?fl=cro,0,0,1975,3000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Wall Street a jeho obchodníky definuje touha po zisku. Ve filmu Wall Street z roku 1987 si takového burziána zahrál Michael Douglas, jehož heslem se stalo „Greed is good“, tedy chamtivost je dobrá. Jeho postava Gordona Gekka považovala chamtivost za motor všeho pokroku. Podobné postoje však vyvolaly protiakci v podobě protestního hnutí Occupy Wall Street. Demonstrantům se nelíbila ekonomická nerovnost a hnutí se posléze rozšířilo z New Yorku do zbytku světa.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/GxYdv.jpeg?fl=cro,0,0,5455,3636%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Stejné místo, podobné obrázky, ale časová propast 12 let – rok 2020. Wall Street a jeho indexy zažily v březnu 2020 největší jízdu dolů-nahoru od roku 1987. Pak ale následoval růst indexů prakticky až do dnešních dní.
„Nestydím se přiznat, že pořád vlastním akcie poté, co trh padne na dno. Nemyslím si, že by [seriózní] investor měl z klesajícího trhu co nejrychleji prchnout. … A nejen to. Řekl bych, že občas je povinností seriózního investora smířit se s poklesem hodnoty svých finančních účastí s klidem a bez výčitek. Každá jiná strategie je antisociální, oslabuje důvěru a neslučuje se s fungováním ekonomického systému. Investor … by se měl soustředit hlavně na dlouhodobý výsledek a výhradně podle něho bychom ho měli posuzovat.“
Obrat v postoji k investování souvisí s vývojem Keynesovy ekonomické teorie i celé jeho sociální filozofie. Zodpovědný investor podle něho nemá přispívat k panice tím, že svá aktiva začne co nejrychleji prodávat, což dále prohlubuje paniku a propad cen, kdy se roztočí spirála finanční krize, která se periodicky v dějinách opakuje. Měl by naopak svůj finanční majetek dál držet a přispívat tím k obnovení důvěry.
John Maynard Keynes (1883–1946)
– zásadně ovlivnil ekonomickou teorii a hospodářskou politiku moderního státu
– jako investor měl na konci života majetek (v dnešních cenách) asi 455 milionů korun
– jeho hlavním dílem je Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936
– přátelil se s literáty ze skupiny Bloomsbury, k nimž patřila například Virginie Woolfová
– jeho ženou se stala ruská balerína Lydia Lopokova
Podobný mechanismus podle Keynese hraje velmi podstatnou roli při jednání aktérů v ekonomice. Jakmile se přestává obchodovat a směna v ekonomice zpomaluje, začínají se jednotlivci i firmy připravovat na horší časy, odkládají spotřebu a investice. Tím jen dál oslabují agregátní poptávku, která je nezbytná pro udržení zaměstnanosti. Tyto „živočišné pudy“, či psychologické sklony k panice se Keynes pokoušel ve své teorii a praktické hospodářské politice krotit.
Nikdy se však úplně nezřekl radosti ze spekulování. Po první porážce na jaře 1920 se brzy vzpamatoval a okamžitě založil nový syndikát investorů s přesvědčením, že musí mít pravdu, když spekuloval proti marce, franku a liře, které na začátku 20. let zažily velké oslabení a inflaci. Vývoj mu dal za pravdu. Jak uvádí Keynesův životopisec lord Skidelsky, v září už oznamoval svému otci, že „se jeho financím daří dobře“.
Na konci roku 1920 splatil půjčku Casselovi a zůstal mu malý zisk. V roce 1922 vrátil peníze, s nimiž spekuloval, rovněž svým přátelům ze skupiny Bloomsbury – a Keynesovi zůstal zisk zhruba 25 až 30 tisíc liber (asi 41 až 48 milionů korun v dnešních cenách).
I přes tři obrovské propady dokázal za život ve svém portfoliu výrazně překonat výkonnost trhu. A povedlo se mu to také s portfoliem, které spravoval jako kvestor na cambridgeské King’s College od začátku dvacátých let (hlavním kvestorem se stal v roce 1924).
Jeho hlavní inovací bylo vytvoření samostatného univerzitního fondu, do něhož shromáždil různé volné finanční prostředky univerzity, dohromady asi 30 tisíc liber, přičemž na konci jeho života fond obsahoval zhruba 380 tisíc liber.
Akcie, obrazy a knihy
Transformovat investiční strategii se mu podařilo i v pojišťovnách National Mutual Life, kde působil od roku 1919, a Provincial Insurance Company (od roku 1923). Neúspěch naopak zaznamenal v investičním fondu Independent Investment Trust, který v roce 1924 založil s bývalým kolegou z ministerstva financí Oswaldem Toynbee Falkem, s nímž investoval od konce války. Poté co fond prodělal téměř milion liber, musel v roce 1930 skončit, což způsobilo mezi oběma přáteli velké neshody a na dlouhou dobu rozchod.
Jak uvádí první životopisec Roy Forbes Harrod, který britského ekonoma osobně znal, Keynes odhadl v roce 1924 hodnotu svého majetku (po odečtení vypůjčených peněz a bez započtení obrazů a knih) na 57 797 liber. Na počátku roku 1937 to pak bylo 506 450 liber. Po smrti v roce 1946 po sobě zanechal majetek ve výši 480 tisíc liber, včetně hodnoty obrazů a knih, což je v dnešních cenách výrazně přes půl miliardy korun.
(Text vychází z předmluvy autora článku k výboru esejů Johna Maynarda Keynese, který pod názvem Jsem liberál vyšel v nakladatelství Academia v březnu 2021.)