Hlavní obsah

Komentář: 5 tisíc od vlády našim důchodcům. Anebo písničku v rádiu

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Respekt ke stáří je samozřejmostí, ale důchodce jako takový není ani vitální, ani zoufalý, to jsou karikatury.

Důchodce není totéž co člověk odkázaný na směšný důchod, který drobí na lavičce housku ptáčkům.

Článek

Na tiskové konferenci, kde s vicepremiérem Janem Hamáčkem oznamoval pětitisícový předvánoční příplatek k důchodům, Andrej Babiš podle ČTK vládní návrh vysvětloval slovy:

„Naši důchodci, kteří tady 60 let budovali naši zemi a klíčovou infrastrukturu, si to (příspěvek) zaslouží. Jejich životní náklady stoupají.“

Aniž bych ho chtěl chytat za slovíčka, myslím, že v první větě je právě to, co se mi na celé operaci příčí. Ne až tolik těch 15 miliard, jakkoli jde o obrovskou sumu i v relacích rozfofrovávacího státního rozpočtu na rok 2020.

Přivlastňovací zájmeno „naši“, pevné objetí ve verbální politické náruči, nepoužívají jen čeští politici a jen ve vztahu k důchodcům. Ale v tomto případě zvlášť pěkně podtrhuje, že důchodců si vážíme, máme je rádi, a proto jim všem posíláme peníze s mašličkou a v rádiu necháme zahrát písničku s věnováním. Našim důchodcům – podobně jako se dřív na fasády rodinných domů psávalo věnování „Našim dětem“.

Vedlejší věta „kteří tady 60 let budovali naši zemi a klíčovou infrastrukturu“ to posouvá ještě dál. Charakterizuje zásluhy masy našich důchodců o budování naší země.

Za pozornost stojí těch „60 let“, u kterých alespoň mně není úplně jasné, jestli je tím myšleno 60 let budování jednotlivcem (ale to by byl docela dlouhý produktivní budovatelský věk), nebo se tu spíš odkazuje k letopočtu, tedy k jakýmsi 60 letům budovatelského úsilí našich důchodců. Druhé možnosti by nasvědčovala zmínka o zásluhách na klíčové infrastruktuře (silnice, mosty, elektrárny, telekomunikace a podobně).

Je evidentní, že do takhle definované budovatelské škatulky by se mnoho, opravdu mnoho lidí, kteří pobírají důchod, nehodilo. Překládám si to proto tak, že se premiér prostě pokusil vyjádřit, proč si máme vážit stáří a úsilí našich spoluobčanů, což je samozřejmě naprosto správné.

Ale to přece ještě neznamená, že všichni bez rozdílu musí dostat pět tisíc, jako by to byla nějaká vánoční kolekce, dárek zdarma. V principu to připomíná „polévku pro chudé“ – důchodci se v tomhle pojetí stávají cílovou skupinou potřebných a tím, co potřebují, je státní příplatek.

Důchodci jsou ale v první řadě individuality, jako my všichni. Tisíce mezi nimi potřebných bez diskuse jsou, státní penze mají mizerné a obracejí každou korunu. O trablech se zdravím už vůbec nemluvě. Přidejme jim peníze, ať už budovali, nebo nebudovali cokoli, to je přece jedno, respektive trapné.

Někteří důchodci zase žijí takzvaně plnohodnotný, činorodý život a bez problémů se postarají sami o sebe. Důchodce jako takový není ani vitální, ani zoufalý, to jsou karikatury.

Jenže když se politici chtějí rychle blýsknout výplatou, nezbývá jim než všechny důchodce kreslit jako zástup zasloužilých budovatelů k obdarovávání.

Skutečně prospět seniorům – a mimo jiné „odnálepkovat“ slovo důchodce od konotace „člověka odkázaného na směšný důchod, an drobí na lavičce housku ptáčkům“ – je mnohonásobně náročnější úkol než zásobovat je penězi na vlak nebo na cokoli jiného. Především to znamená myslet hodně dopředu a nejen na seniory dnešní, ale i na ty budoucí.

Doporučované