Hlavní obsah

Lidský faktor má na cestě ke zblbnutí zelenou

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Po kolejích vpřed!

Reklama

6. 8. 2020 9:00

Jízdní řád by prý měl být co nejjednodušší, nepravidelnosti ruší bezpečnou rutinu. To je nápad Správy železnic i životní výzva pro nás pro všechny.

Článek

Správa železnic přichází s receptem, jak předcházet nehodám. Vlaky by měly jezdit pořád stejně, respektive tak, aby jízdní řád byl co nejprostší.

Tak, aby pověstné zlo jménem „lidský faktor“ mohlo být na dráze zapojeno s co nejmenším rizikem, kterým se ukazuje být používání mozku.

Klíčovým slovem je „rutina“.

Náměstek pro řízení provozu Správy železnic Miroslav Jasenčák krajům a dopravcům poslal dopis, kde se mimo jiné píše: „Jednou z cest, jak chyby lidského faktoru omezit, je odbourat výjimky z rutinní činnosti. Tím jsou myšleny výjimky v jízdním řádu: vlaky víkendové, letní, prázdninové apod., narušující svojí jízdou běžnou zažitou rutinu.“ Pan náměstek vyzval, jak uvádí web zdopravy.cz, k vytvoření neměnných celotýdenních dopravních modelů bez víkendových či svátečních nebo letních výjimek.

Příznivci záměru zhruba soudí, že když budou strojvedoucí a spol. dělat pořád to samé, zautomatizované – pokud se neodvážíme říct rovnou robotické – pochody takřka vyloučí, aby lidský faktor selhával.

Odpůrci namítají, že rutinou tohoto typu naopak člověk otupí a tím spíš hrozí nějaký průšvih.

Záležitost po zásluze hýbe dopravní komunitou, nicméně nepřehlédnutelný je také přesah sporu do každodenních životů nás všech. Nejde o nic menšího, než zda a jak z nich odbourat rizikové výjimky z rutinní činnosti. A držet se jízdního řádu rovného jako dráha.

Když něco narušuje běžnou zažitou rutinu, máme to pro jistotu zrušit, nebo si to osvojit jako pozvánku k dobrodružství s lidským faktorem?

Jde v zásadě o stejný typ volby jako na železnici.

O některých položkách našich jízdních řádů nemá smysl diskutovat. Sem patří například ranní hygiena, pro některé dokonce ranní běh, pro další cesta stejnou tramvají ve stejný čas na stejném sedadle do stejné práce a zpět atd. Tady jsou výjimky z rutinní činnosti v podstatě nepřípustné, v některých případech i zdraví škodlivé.

Stejně tak s rutinní (sou)činností stojí a padá svět mcdonaldizace, všechno to mačkání tlačítek a displejů. Funguje to stejně 24/7, těžko vás může zaskočit, že je právě všední den a ne svátek, tak jako chudáka strojvedoucího. Prostor pro myšlení nespolehlivého člověka-faktoru je minimální. Postupujete bezmyšlenkovitě, už to umíte, rutina.

Odvrácenou stranou stabilizovaného jízdního řádu a vyspělého odbourávání výjimek z rutinních činností je pocit odcizení uprostřed modernity, což samozřejmě není nic nového. Nejpůsobivější poctou vzdorujícímu lidskému faktoru zůstává Chaplinova Moderní doba.

Zároveň se bere za prokázané, že zapojovat mozek je zdravé a mimo jiné to pomáhá proti demenci. Takže když se v Praze propadne Ječná ulice a tramvaje začnou den ze dne jezdit divoce jinudy, měli by řidiči a cestující takovou – a jakou! – výjimku z rutinní činnosti brát i z té lepší stránky. Nezakrníme, poznáváme, nezblbneme, vzchopíme se!

Ortodoxní příznivci rutiny a pravidelnosti vědí, že metou takového životního stylu jsou vězení, v soft variantě kasárna. Že tam někomu může být nejlíp, je nepopiratelné. Jízdní řád jasný jako facka, výjimky odbourány.

Rutina = jistota. Správa železnic proto chce, aby strojvedoucí nemuseli tolik myslet, jelikož to může být nebezpečné.

Zájem o práci na dráze začíná rychle stoupat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované