Článek
Dlouhodobě napjaté čínsko-americké vztahy očekávaly potenciální vzpruhu v podobě plánovaného summitu lídrů obou zemí. Americký prezident Donald Trump se měl na přelomu března a dubna ukázat v Pekingu poprvé od roku 2017.
„Velmi přátelská“ nálada, která dle čínských státních médií tehdy mezi oběma lídry panovala, se však jen rok poté proměnila v obchodní válku a strategickou rivalitu. A nezdá se, že by Trump svými kroky v posledních dnech směřoval k lepším zítřkům.
Americký prezident v pondělí uvedl, že by rád odložil svou cestu do Číny zhruba o měsíc. Den předtím dle informací britského deníku Financial Times pohrozil, že schůzku odloží, pokud Čína neposkytne své válečné lodě k ukončení íránské blokády Hormuzského průlivu, která tlačí na ropné trhy.
Jeho výzvu – adresovanou nejen Číně, ale také například Japonsku, Jižní Koreji či zemím NATO – zatím nikdo z jeho spojenců nevyslyšel.
O alianci, která nevznikla, více zde:
Podle Trumpa však za odkladem cesty nakonec nestojí odmítnutí pomoci, ale samotná válka s Íránem. „Chci tu být kvůli válce, tak to cítím. Proto jsme požádali o odložení této cesty asi o měsíc,“ řekl novinářům v Bílém domě. Zároveň zdůraznil, že tím „nehraje žádné hry“ a že má s Čínou „velmi dobré vztahy“.
Americká administrativa následně popřela, že by Trump o odkladu cesty mluvil v souvislosti s neposkytnutím pomoci.
„Je to zcela nepravdivé. Prezident chce zůstat ve Washingtonu, aby koordinoval válečné úsilí, a jak víte, cestování do zahraničí v této době nemusí být optimální,“ poznamenal americký ministr financí Scott Bessent.
Z pohledu Pekingu je konflikt v Íránu především problémem Spojených států. Jak pro New York Times uvedl analytik Claus Soong z německého think tanku MERICS, reakce na výzvu Donalda Trumpa k vyslání námořních sil by vyvolala dojem, že „Čína plní jeho rozkazy“.
Na druhou stranu by úplné ignorování americké žádosti mohlo ohrozit obchodní příměří mezi oběma zeměmi.
Plánovaný summit mohl snížit ekonomický tlak na Čínu, umožnit Pekingu zatlačit na Washington v otázce podpory Tchaj-wanu, uvolnit omezení vývozu technologií a prodloužit pozastavení cel, na kterém se mocnosti dohodly loni po měsících tvrdé obchodní války.
Navenek se tak Peking snaží zdůrazňovat především americké ujištění, že Trumpova návštěva Číny není podmíněna aktivnějším zapojením Pekingu do řešení konfliktu a že podobné zprávy jsou „zcela smyšlené“.
„V zákulisí však čínská diplomacie může situaci interpretovat jako součást nátlaku ze strany Washingtonu s cílem většího zapojení Číny do řešení situace v Hormuzském průlivu – ať už diplomatickými kroky vůči Íránu, nebo skrze vlastní námořní přítomnost a ochranu mezinárodních plavidel. Tyto kroky Peking vnímá negativně a odmítá otevřenou vojenskou participaci,“ uvedl pro Seznam Zprávy David Gardáš z projektu Sinopsis.
Příležitost pro Čínu
Peking má zájem na ukončení americko-izraelského konfliktu s Íránem, situace je však pro něj dvojsečná.
„Na jedné straně představuje vážné riziko pro energetickou bezpečnost – z Perského zálivu pochází až polovina čínské ropy a přibližně třetina zemního plynu. Dlouhodobý výpadek by tak mohl výrazně zasáhnout čínskou ekonomiku, a to i přes pokračující diverzifikaci a rekordní dodávky z Ruska, či masivní růst obnovitelných zdrojů,“ dodal sinolog.
Na druhé straně může dlouhodobá koncentrace americké vojenské přítomnosti, pozornosti a zdrojů na Blízkém východě otevřít Pekingu větší strategický manévrovací prostor ve východní Asii – od posílení vlivu na Japonsko a Korejský poloostrov přes Tchajwanskou úžinu až po Jihočínské moře.
„Zatímco Čína sleduje, jak se USA zmítají ve větru, dává to Si Ťin-pchingovi příležitost případně sjednat s Teheránem vedlejší dohody ohledně průjezdu Hormuzským průlivem. Si je dost chytrý na to, aby USA nabídl nějaké řešení, které by jim zachovalo tvář, ale nijak nespěchá s tím, aby to nabídl právě teď,“ řekl pro Seznam Zprávy ředitel Globálního výzkumného centra pro Čínu při americké Johns Hopkins School of Advanced International Studies Andrew Mertha.
Podle Gardáše zároveň Peking nadále dodává komponenty pro íránské raketové systémy a umožňuje využívání své satelitní navigace BeiDou. Tento přístup umožňuje Číně udržovat vliv v Teheránu bez přímé konfrontace se Spojenými státy.
Neschopnost, nikoli strategie
Samotná postava amerického prezidenta je v čínském politickém a akademickém prostředí vnímána jako symbol nepředvídatelnosti a v oblasti globální bezpečnosti jako zdroj nestability.
„Tato nestabilita je přitom spojována především s kroky namířenými proti režimům blízkým Pekingu – od zásahů ve Venezuele až po současnou eskalaci vůči Íránu –, což v čínské perspektivě potvrzuje obraz USA jako aktéra ochotného narušovat rovnováhu sil i za cenu regionální destabilizace,“ uvedl Gardáš.
Zároveň se však v Pekingu podle některých analytiků proměnilo samotné vnímání Trumpa.
„Číňané již nemusí váhat, jestli je Trump nepředvídatelný hráč, nebo pragmatický vyjednavač. Myslím si, že čínské vedení si nyní uvědomuje, že Trumpovy kroky skutečně pramení z neschopnosti, nikoli ze strategie. Toto snížení nejistoty je pro Peking skutečně cenné,“ upozornil Andrew Mertha.
Dodává, že americký prezident je „v současnosti považován za někoho, kdo není zrovna nejbystřejší, koho lze snadno zmanipulovat, jehož neschopnost a bojovnost však mohou způsobit značné škody“.
V tom Peking spatřuje určitou výhodu. Trumpovy kroky nutí evropské a další demokratické země přehodnocovat svou závislost na Spojených státech, což otevírá prostor pro bližší kontakty s Čínou.
Čínské ponorky jsou stále silnější
Spojené státy obviňují Čínu z výrazného rozšiřování jaderného arzenálu a provádění tajných jaderných testů. Peking mezitím mílovými kroky postupuje ve vývoji nosičů – výkonných jaderných ponorek. A Američané stíhají jen stěží.
„Ve veřejném diskurzu se už dříve objevily například narážky na Mistra Suna a jeho Umění války, konkrétně výrok ‚nikdy nevyrušuj nepřítele, když dělá chybu‘. I válka s Íránem je mnohými chápána právě jako strategická chyba ze strany Washingtonu, kterou Čína trpělivě sleduje,“ domnívá se David Gardáš.
Setkání Donalda Trumpa se Si Ťin-pchingem tak momentálně nemá pevný termín. Podle Gardáše může jeho odklad zpomalit posun v nejcitlivějších otázkách – od pokročilých technologií a exportních omezení až po bezpečnostní agendu zahrnující vedle Ukrajiny a Íránu i východní Asii včetně Tchajwanské úžiny.
Zároveň ale nelze očekávat, že by právě tato témata dospěla k jednoznačnému řešení.
„Myslím, že Peking nemůže uvěřit svému štěstí, když v reálném čase sleduje, jak se Trump sám ničí a podkopává globální reputaci USA. Čínský oportunismus je však mírněn kombinací mezinárodních dopadů Trumpových nevyzpytatelných činů a značných domácích výzev, kterým Čína sama čelí,“ dodal Mertha.
