Hlavní obsah

Komentář: Ameriku straší agenti utržení ze řetězu

Matěj Schneider
Novinář, píše pro web A2larm
Foto: ČTK, ČTK

Na obranu protestujících vzniklo i spontánní pouliční hnutí Zeď matek, v němž ženy brání demonstranty před policií a agenty zdí z vlastních těl.

24. 7. 7:45

Pohraniční agentury mají v USA neuvěřitelnou moc, kterou si žádný prezident nikdy netroufl omezit. Tenhle problém nezačal za Trumpa.

Článek

V půlce července letěly po Spojených státech zarážející zprávy. V největším oregonském městě Portlandu se prý pohybují muži ve vojenské výstroji, cpou náhodné lidi do neoznačených aut a unášejí je. Prý to mají být federální agenti, ale bůhví. Každopádně se děje něco divného. Brzy se ukázalo, že je tomu skutečně tak. K zodpovědnosti za incidenty se přihlásilo americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security), které bylo zřízeno na začátku tisíciletí v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001.

„Portland už 47 dní v řadě obléhá násilný dav a místní politici odmítají obnovit pořádek a chránit své město. Každou noc anarchisté ničí a hanobí majetek včetně budovy federálního soudu a útočí na statečné příslušníky bezpečnostních složek, kteří ho chrání,“ prohlásil 16. července šéf ministerstva Chad Wolf.

K tiskové zprávě ministerstvo připojilo ještě seznam přečinů demonstrantů, jemuž dominuje sprejerství, svícení laserovými ukazovátky a rozbitá okna. Obsahuje ale například i několik případů žhářství. Jestli chtěl Wolf situaci v Portlandu uklidnit, povedl se mu pravý opak. V následujících dnech především v reakci na počínání agentů jeho ministerstva portlandské protesty nabraly na síle.

Násilí a vandalismus probíhá rozhodně dále. Ale v kontrastu s tvrzeními ministra Wolfa se na ulicích objevila například organizovaná skupina, která si říká „Zeď matek“. Název je vypovídající: matky oděné ve žlutých tričkách se zdí z vlastních těl snaží chránit ostatní protestující před bezpečnostními složkami.

Guvernérka státu Oregon Kate Brownová obvinila Trumpa z „do očí bijícího zneužití pravomocí“, označila zásahy za invazi a tvrdí, že prezident se snaží zneužít situace kvůli volbám. Generální prokurátorka Oregonu Ellen Rossenblumová oznámila podání žaloby u federálního soudu na ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Samotnou žalobu podává portlandská pobočka Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU).

Chad Wolf ale v uplynulých dnech několikrát zdůraznil, že s praxí náhodných únosů přestat nehodlá a jeho ministerstvo naopak zvažuje nasazení federálních agentů i v dalších amerických městech. Ministra podpořil i prezident Trump. „Snahy o zrušení policie v našich komunitách vedly k šokující explozi střeleb, zabíjení, vražd a hanebných násilných zločinů. Toto krveprolití musí skončit. Toto krveprolití skončí,“ řekl Trump na tiskové konferenci, kde hovořil především o násilí v Chicagu.

Odhodlání Trumpovy administrativy se ale nesetkalo s příznivou odezvou u místních politiků. „To, co se stalo, bylo nejen protiústavní, ale i nedemokratické,“ řekla starostka Chicaga Lori Lightfootová. „Kdokoliv včetně federálních orgánů, kdo protiprávně napadne nebo unese lidi, bude čelit trestnímu řízení ze strany mého úřadu,“ prohlásil rezolutně filadelfský prokurátor Larry Krasner. Starosta New Yorku Bill de Blasio řekl, že se s Trumpovou administrativou bude soudit, pokusí-li se o něco podobného v jeho městě.

Trumpovým krokům ale neoponují jenom demokraté. „Nesmíme vyměnit svobodu za bezpečnost. Místní úřady zvládnou vyřešit nastalé situace v našich městech a měly by konat. Není namístě, aby federální jednotky nebo neoznačení federální agenti zadržovali ze své zvůle občany,“ vyjádřil se republikánský senátor Rand Paul.

Konkrétní zadržení v Portlandu měli provádět příslušníci podagentury ministerstva vnitřní bezpečnosti s názvem Customs and Border Protection (CBP), konkrétně asi dvousetčlenná Border Patrol Tactical Unit. Ta má, jak napovídá název, za cíl primárně chránit hranice země. Co tedy dělá s protestujícími v americkém velkoměstě? A neměla by se i tato jednotka řídit americkou ústavou, která ve svém čtvrtém dodatku zakazuje „náhodné a svévolné zadržení a prohlídky“?

Ne tak docela. Americká vláda se dlouhodobě tváří, že hranice jsou tak trochu „bezústavní“ zónou. A co hůř, CBP dlouhodobě disponuje právem operovat v pásmu až do sta mil od jakékoli hranice, a to včetně pobřeží. Vzhledem ke geografickému rozložení obyvatel na území Spojených států tato zóna obsáhne asi dvě třetiny veškerého amerického obyvatelstva. Ani s „důvodným podezřením“, které americké úřady obvykle potřebují pro zadržení či prohlídku občana, to není tak žhavé. CBP by nejraději, kdyby nepotřebovala vůbec nic, což tak přece jen není, ale podle dřívějších rozhodnutí Nejvyššího soudu je v případě pohraničních stráží důkazní břemeno daleko nižší. A CBP dlouhodobě nepromarní jedinou příležitost, aby už tak vetché hranice svých pravomocí dál testovala a posunovala.

Mnoho zděšených amerických komentátorů označilo Trumpovo počínání za bezmála pinochetovské. A také za „testování vod“ pro případné neuznání prohraných listopadových voleb.

Dolní komora Kongresu, ve které mají většinu demokraté, si z toho ale evidentně příliš velkou hlavu nedělá. Před několika dny schválila rozpočtový zákon, který poskytuje štědré financování mimo jiné i ministerstvu vnitřní bezpečnosti a jeho podagenturám, aniž by kongresmani a kongresmanky jakkoli tlačili na omezení jejich budoucí působnosti.

Není pochyb o tom, že Trumpova administrativa nevidí velké rozdíly mezi vládnutím a předvolební kampaní. Ani o tom, že v rámci svého počínání napíná k prasknutí zákonné limity, kterými by se měla řídit. Pravdou ale je, že problém s bezprávností pohraničních bezpečnostních složek je v USA dlouhodobý a s Trumpem nezačal ani nekončí. Stávající prezident pouze používá nástroje, které mu zanechali jeho předchůdci. Těžko bychom v poválečné éře hledali byť jediného prezidenta, za jehož administrativy by se pravomoci především pohraničních agentur nerozšířily.

Tuto dlouhou, utopickou i temnou historii amerického vztahu k vlastním hranicím popsal loni ve skvělé knize s názvem The End of the Myth americký historik Greg Grandin. Od vzletné tekuté západní hranice dobývané osadníky během 18. a 19. století až po čím dál tím obrněnější a obávanější jižní hranici poté, co Tichý oceán ukončil zdánlivě nekonečné možnosti osidlování.

„Trumpova zeď možná bude a možná nikdy nebude postavena,“ píše Grandin v úvodu své knihy. „Tak jako tak je symbolem národa, který si dříve myslel, že unikl ze spárů historie nebo vystoupal na její vrchol, ale teď je najednou historií uvězněn. Symbolem národa, který dříve věřil, že je kapitánem budoucnosti, ale teď je vězněm minulosti,“ uzavírá Grandin.

V současnosti se zdá, že čím dál tím větší část Američanů by se Donalda Trumpa nejraději v listopadu zbavila. Joe Biden nad ním ve velké části průzkumů získal už dvouciferný náskok.

Jenže ani v případě, že si Trump v lednu příštího roku sbalí kufry, nezmizí s ním náhle veškeré problémy, které si Spojené státy nadrobily. Přebujelé pravomoci agentů ministerstva vnitřní bezpečnosti jsou nejlepším příkladem.

„Pokud někdy Spojené státy upadnou do despotismu, (…) bude to zapříčiněno výjimečností hranice této země a nenaplnitelnou touhou zabezpečit ji – hranici, která není hlídána z národně-bezpečnostních důvodů, ale proto, že odděluje tak zoufalou chudobu od tak obrovského bohatství,“ píše Grandin v závěrečné kapitole The End of the Myth.

Pokud nebude tento problém vyřešen, přejde pokušení zneužít všemocné agenty i na další americké prezidenty. A ti mohou být nebezpečnější než Trump.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené