Hlavní obsah

Komentář: Covidový rok změnil politiku. Rozepsal velké drama

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Profimedia.cz

Jestli se bude ve Strakově akademii střídat, nevíme. Jisté je, že letošní rok zadělal na volební drama.

Reklama

29. 12. 2020 8:00

Premiérské hnutí ANO v roce 2020 zřejmě definitivně narazilo na své limity. Nejsou ale zdaleka tak nízko, aby mohla opozice předem slavit.

Článek

Dlouho to byla poměrně překvapivá podívaná. Zatímco se Česko otřásalo pod náporem pandemie covidu-19 ve společenských, ekonomických i institucionálních základech, politická situace měřená vývojem voličských nálad byla po dlouhé měsíce prakticky neměnná. Hnutí ANO premiéra Andreje Babiše se v průzkumech drželo o parník před zbytkem politické scény, kdesi hluboko pod ním probíhal vyrovnaný zápas mezi ODS a Piráty o post druhé nejsilnější strany.

To platilo už v průběhu loňského roku a pokračovalo i letos jak v prvních předcovidových měsících, tak během první vlny, uvolněného léta a také ještě při pozdně letním nástupu druhé vlny. V posledním čtvrtletí to ovšem platit přestává, politické ledy se nepochybně hnuly.

Politické peklo

Andrej Babiš prošel v roce 2020 kvůli covidu nezáviděníhodným politickým peklem a zřejmě narazil na vlastní limity, jejichž existenci si dosud nepřipouštěl. Jeho utkvělá představa, že dokáže své ideově želatinové „hnutí pro všechny“ dostat kamsi k 35 procentům nebo ještě výš podobně, jako to svého času dokázaly jeho politické vzory Robert Fico a Viktor Orbán, zřejmě vzala s koronavirem za své.

V plné nahotě se totiž ukázalo, že Babiš je populistickým vůdcem pro dobré časy, který dokáže obratně nakupovat příznivce a umně surfovat na voličských náladách přesně do chvíle, než přijde skutečný průšvih. Tím se stal covid-19.

Paradoxně nejlépe se Babiš zachoval na samém počátku pandemie, kdy se nechal zcela správně vyděsit amatérskými, ale kvalitními výpočty „toho, který přišel“, tedy šéfa pojišťovny Direct Pavla Řeháka. Oprávněná obava, že koronavirus dokáže při nekontrolovaném šíření za pár týdnů zbořit Babišův obraz zdatného manažera a vůdce země, donutila premiéra dupnout na brzdu včas. Díky tomu bylo Česko skutečně na chvíli „best in covid“ a proplulo první vlnou nákazy elegantněji než mnoho jiných zemí.

Jenže se to stalo jen proto, že Babiš na chvíli popřel svou populistickou podstatu a zachoval se z leknutí jako standardní, ba dokonce jako dobrý politik. To podle příruček znamená identifikovat včas problém (na pomoci zvenčí není nic špatného), navrhnout řešení (nic než tvrdý lockdown nepřipadalo kvůli časové tísni a nedostatku informací o nemoci v úvahu), řešení politicky prosadit a nakonec mít po ruce nástroje k vyhodnocení jeho účinnosti (náhlý digitalizační skok ve zdravotnictví umožnil za pár týdnů vytvořit po léta nemyslitelnou datovou základnu).

Jistě, často to drhlo, vládní tiskovky byly zmatené a Česko na koleně vyvíjelo nástroje, které mělo mít už léta k dispozici. Pořád ale platí, že v první covidové vlně prošel Andrej Babiš za pomoci obří práce stovek lidí z armády, státní správy i soukromého sektoru všemi fázemi politického řešení problému velmi dobře. I proto, že se jako politik dokázal bez vytáček postavit do čela covidového boje, získal na svou stranu i velkou část veřejnosti, jejíž vypětí při šití roušek a tisících dalších projevů soudržnosti a solidarity bez nadsázky vstoupí do učebnic.

Babiš pro věrné

Jenže to všechno dokázal Babiš zase velmi rychle poztrácet, jen co zděšení z první vlny trochu opadlo. V tu ránu byl zpátky starý Babiš naslouchající jen hlasům, které mu vyhovují (jako byly ty, které předpovídaly zánik viru během letních měsíců), a ostouzející všechny, již nabádali k opatrnosti.

Premiér zase myslel víc na to, co se bude dobře prodávat, než na to, co je potřeba udělat, čímž zadělal Čechům na průběh druhé vlny, který je velmi rychle smetl na dno týchž covidových žebříčků, jimž ještě nedávno kralovali. Babiš se opět začal tvářit, že není žádný politik, nepopulární rozhodnutí že přijímají jiní lidé než on a s politickým drajvem logicky poztrácel i důvěru veřejnosti.

Na to jsou celkem přesvědčivá čísla. Agentura Kantar TNS pro Českou televizi pravidelně měří nálady voličů včetně spokojenosti s politickou situací. V březnu a dubnu, tedy během nejtvrdších opatření, vylétl tento ukazatel na roky nevídaných 60 procent, zatímco během léta se postupně propadal až na 27 procent v září, kdy bylo zcela jasné, že Česko se kvůli Babišovu kličkování mezi facebookovými anketami řítí do obřího průšvihu.

Babiš už tu byl a je zase jenom pro své věrné. Zatímco listopadová vlna průzkumu Kantaru naměřila v populaci 31 procent spokojených či spíše spokojených s politickou situací, mezi voliči hnutí ANO přesahuje tento ukazatel 60 procent. U příznivců žádné jiné strany nedosahuje spokojenost ani třetiny, s výjimkou ČSSD. Přesto není s politickou situací spokojena ani polovina příznivců oranžových.

Prostor pro opozici?

Babišův rychlý ústup ze státnických pozic zpět na ty populistické přirozeně otevřel voličský prostor, do nějž se snaží vlámat kdekdo v čele s opozičními stranami. Řada jejich představitelů zajásala po říjnových krajských volbách, v nichž ANO sice zvítězilo, ale s velmi malým náskokem, který umožnil v mnoha krajích postavit koalice bez babišovců. Číst však výsledek krajských voleb jako začátek Babišova pádu je velmi krátkozraké.

Jak ve svých modelech ukázal matematik Michal Škop, Babišův slabší výsledek byl dán především tím, že jeho voliči zůstali doma, nikoli tím, že by přeběhli k jiným stranám. Voliči opozičních stran byli při volbách druhého řádu výrazně disciplinovanější. Zatímco ke krajským volbám přišlo 80 procent lidí, kteří ve sněmovních volbách dali hlas ODS nebo KDU-ČSL, sněmovních voličů hnutí ANO se ke krajskému klání dostavilo jen 40 procent.

Takže o nadcházejících sněmovních volbách, k nimž dnes opozice vzhlíží jako k počátku Babišova politického konce, samotné krajské volby neřekly mnoho. Pokud Babiš dokáže své příznivce zvednout z gaučů a dostane je k urnám, nemusí být o nic slabší než v roce 2017.

Tomu ostatně odpovídají i v úvodu zmíněné stagnující voličské preference. Přes popsané chyby v covidové agendě se zdá, že Babiš pouze promarnil šanci významněji rozšířit svůj elektorát, nicméně vlastní příznivce nijak dynamicky neztrácí.

Agregátor volebních modelů Mandáty.cz ukazuje v případě hnutí ANO mezi sněmovními volbami a dneškem v podstatě neznatelný vývoj od 29procentního výsledku ve volbách k 28procentnímu výsledku v posledních volebních modelech. Od března, kdy klouzavý průměr volebních modelů přisuzoval ANO přes 31 procent podpory, je patrný sestupný trend. Ani to ale nemusí mnoho znamenat, podobných vlnek už babišovci vybrali od sněmovních voleb víc, naposledy jednu na jaře v roce 2019.

Pirátské vlny

Opozici během první covidové vlny nezbylo než držet s vládou krizovou basu, nicméně už od pozdního jara začala hledat v koronavirové krizi prostor, který by pro sebe politicky využila. Vyostřené debaty kolem prodlužování nouzového stavu k tomu přirozeně patřily stejně jako tlak na vládu, aby své kroky pečlivěji vysvětlovala a zdůvodňovala, a stejně jako předkládání více i méně realistických návrhů na řešení krize, z nichž některé vláda posléze přejímala.

Úspěšnost této covidové opoziční strategie je zatím těžké hodnotit. Za velmi důležitý krok lze ovšem už dnes označit vznik dvou opozičních koalic, na jedné straně lidovců, ODS a TOP 09 a na straně druhé Pirátů a hnutí STAN.

Zejména druhá jmenovaná koalice může mít velmi solidní potenciál zásadně zatopit dosud hegemonnímu postavení hnutí ANO. Právě Piráti a Starostové jsou dvěma stranami, které na velmi nehybných vodách volebních modelů dokázaly během končícího roku udělat alespoň nějaké vlnky.

Agregátor Mandáty.cz přisuzuje aktuálně Pirátům 16procentní podporu oproti 11procentnímu výsledku ve sněmovních volbách a 13procentní podpoře na začátku března. U Starostů činí aktuální klouzavý průměr volebních modelů 8 procent proti pětiprocentnímu volebnímu výsledku. Obě strany zahájily vzestup zhruba v červenci letošního roku a některé jednotlivé modely jim v listopadu přisoudily i podporu přes dvacet (Piráti), respektive přes deset (STAN) procent lidí, kteří se chystají k volbám.

Prosté součty v případě koalic nefungují, nicméně i tak je z těchto čísel patrná jedna důležitá věc. „Liberální“ koalice se nemusí obávat desetiprocentního prahu pro vstup do Sněmovny, což je velká psychologická vzpruha jak pro zúčastněné strany, tak i pro voliče. Právě na obavách o zdolání přísné volební hranice pro koalici ztroskotalo před minulými volbami spojenectví Starostů s lidovci.

Koalice stagnujících

Koalice SPOLU, která se profiluje jako konzervativní, je naopak tvořena stranami, jejichž podpora dlouhodobě spíše stagnuje. ODS podle posledních čísel celkem výrazně prohrává souboj s Piráty o post nejsilnější opoziční strany, KDU-ČSL ani TOP 09 se dlouhodobě nedaří odlepit se od nebezpečné pětiprocentní čáry politického ponoru.

Průzkumy zatím společné koalice moc neměří, výše zmiňovaný Kantar TNS nicméně v poslední vlně svého průzkumu zkusil do volebního modelu zahrnout i konzervativní koalici a naměřil úctyhodných 19,5 procenta volební přízně. Je to ale jeden údaj, jejž bude nutné ověřit a upřesnit v dalších průzkumech.

Čísel je zatím málo, programy koalic jsou kusé a nejvýraznějším počinem vznikajících spojenectví dosud byla absolutní neshoda na uspořádání daňového systému. Takže na silné závěry je brzy.

Snad ale není příliš troufalé říci, že obě vzniklá spojenectví, pokud vydrží a neznemožní se před svými případnými voliči, mají potenciál hrát s hnutím ANO alespoň stejnou volební ligu.

To je proti sněmovním volbám v roce 2017, jejichž výsledek se popisoval slovy „Babiš a osm trpaslíků“, zásadní změna. I šéf hnutí ANO si ji nepochybně uvědomuje a zejména z Pirátů si svým vystupováním udělal hlavního politického soupeře do nadcházející předvolební kampaně.

Kampaň by podle momentálních dat mohla být předehrou k velmi napínavému volebnímu dramatu, jehož pointu nelze v tuto chvíli odhadnout ani s velkou dávkou odvahy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené