Článek
Je strašně smutné dívat se na to, jak se s jarními covidovými čísly zcela plynule vrací také jarní zmatenost vládních opatření a jejich komunikace. Jako bychom se během klidnějších letních měsíců nenaučili vůbec nic.
Dobrá, můžeme-li věřit slovům Andreje Babiše, Jana Hamáčka i dalších členů vlády, pak cennou výjimkou jsou dostatečné zásoby ochranných prostředků ve státních skladech. To je nepochybně důležitá změna. Ale místo aby si z ní vláda udělala pevný odrazový můstek pro sofistikovanější opatření, vymýšlí bizarní marketingové projekty, jako je rozesílání respirátorů penzistům prostřednictvím České pošty.
Vláda vlastně se zásobami roušek a respirátorů nakládá stejně jako s napůjčovanými penězi, s nimiž chtěla původně zvládat krizi. Místo aby je využila k cílenému boji s problémy působenými epidemií, použije je na plošná opatření, která sice mají mizivý systémový efekt, ale zato se dobře marketingově prodávají.
Když už by premiér chtěl dostat ochranné prostředky k lidem, dávalo by mnohem větší smysl například rozdělit část zásob obecním úřadům, které by je dokázaly cíleně dostat k potřebným nebo k těm, kteří si o pomoc řeknou. Jenže když se to pošle poštou, můžeme si u každého respirátoru představit i nějaký ten letáček s fotkou premiéra, aby nevznikly pochyby o tom, kdo je zachráncem národa.
Jako zcela zásadní problém se přitom nyní neukazují nedostatečné zásoby respirátorů v domácnostech seniorů, ale nedostatečné kapacity hygienické služby, která pomalu připravuje občany na to, že nezvládne stopovat kontakty všech nakažených. Jinými slovy, že z důvodu nedostatečných kapacit opustí dosavadní snahu držet virus pod stoprocentní kontrolou.
Jenže tato snaha byla od začátku v erbu vládního boje s epidemií. Důsledným trasováním všech nakažených se premiér nejednou chlubil na jarních tiskových konferencích. A ještě před týdnem na dotaz Českého rozhlasu o stropu trasovacích kapacit nevrle reagoval: „Nemůže být strop. Já odmítám strop.“ Nicméně se ukazuje, že strop zjevně někde je a bohužel není daleko. Zoufalá prohlášení hlavní i pražské hygieničky o vyčerpaných ročních přesčasech pracovníků a nutnosti zaměřit se jen na vážné případy jsou o dost důvěryhodnější než nepodložená premiérská chvástavost.
Hygienická služba i tým chytré karantény odvedly velký kus práce – lépe než na jaře umějí hygieny sdílet data, mají snahu zavést i systém sdílení pracovníků. Stát má v reálném čase mnohem lepší informace o nemocničních kapacitách. Ale dlouhodobě podfinancovaná hygiena je zkrátka pořád ještě velmi hluboko ve dvacátém století. A jako taková potřebuje stále více „analogových“ trasovacích kapacit, jinými slovy lidí schopných po telefonu nahánět dostatečné množství nakažených a jejich kontaktů.
To by ale pro vládu neměla být žádná novinka. Think tank IDEA, jemuž někteří členové vlády obvykle celkem naslouchají, už v červnu vydal soubor doporučených proticovidových investic. V jejich čele trůní právě investice do posílení hygienické služby. „Investice do záložních testovacích a trasovacích kapacit by nás stály diametrálně méně než případné znovuzavedení plošných zákazů, které by vedly k ekonomické ztrátě dalších stovek miliard korun,“ píší na začátku června ekonomové kolem Daniela Münicha.
Ačkoli ale vláda otevřela peněžní kohouty na plné pecky, na potřebné posílení hygienické služby se nějak nedostalo. A to se bavíme o investicích řádově nižších než u většiny vládních záchranných programů.
Teď na stejnou kritickou strunu zahrála i česká pobočka Světové zdravotnické organizace, která – tak jako zkraje i Babišova vláda – od začátku razí heslo „Testovat, testovat, testovat“. „Řešením není zastavit trasování, ale rychle navýšit kapacity a rozšířit služby, což je vždy možné. Jedná se o naprostý základ, který musí být úřady schopny zajistit,“ píše dost nekompromisně česká kancelář WHO.
Testování, trasování kontaktů a izolace nemají žádnou jinou alternativu ve zvládání covid-19. Ani u nás, ani kdekoliv...
Zveřejnil(a) World Health Organization (WHO): Country Office in the Czech Republic dne Pondělí 7. září 2020
Trochu jízlivě se chce poznamenat, kolik lidské energie použitelné pro trasovací práce by se ušetřilo, kdyby někdo „v případě zhoršení situace“ nemusel vytahovat z databází adresy milionů seniorů a cpát do milionů obálek miliony respirátorů.
Jestliže vláda kvůli nedostatku kapacit opustí svou dosavadní „testovací a trasovací“ strategii, znamená to faktickou kapitulaci před virem. Pokud to Babiš otevřeně přizná, budiž. Existují i alternativní strategie jako například skutečně přísná a důsledná ochrana rizikových skupin. Jenže i tahle strategie potřebuje své síly, své nástroje a své investice – a dosud v ní vláda neudělala nic. Ne, myšlenka rozesílání roušek poštou se opravdu nepočítá.
