Hlavní obsah

Dukovany 2036? Jízdnímu řádu pro novou elektrárnu raději nevěřte

Zuzana Kubátová
šéfreportérka

Posledním v Evropě spuštěným jaderným blokem je náš starý dobrý Temelín (na snímku), všechny ostatní evropské jaderné projekty se od té doby tragicky prodlužují a prodražují. Dokážeme být lepší? Těžko.

14. 11. 2019 9:30

Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu Karel Havlíček ujišťují veřejnost, že Česko získá do roku 2036 v Dukovanech novou jadernou elektrárnu. Lze o tom pochybovat.

Článek

„Jsem rád, že na zasedání stálého výboru pro stavbu nového jaderného zdroje zazněly jasné termíny,“ pochvaloval si ve středu na tiskovce po tříhodinové schůzi výboru předseda vlády.

Jasné termíny ohledně dukovanské stavby skutečně zazněly, ale není radno brát je příliš vážně.

Podle premiéra bude mít ČEZ do roku 2021 v ruce územní rozhodnutí a vypíše soutěž na dodavatele nové jaderné elektrárny. Dodavatel bude vybrán do konce roku 2022. Ještě před koncem dekády se začne stavět a v roce 2036 by nová jaderná elektrárna v Dukovanech měla začít vyrábět proud.

Jenomže ve hře je tolik neznámých, že jakékoliv předpovědi jsou zatím na vodě.

Zrádná byrokracie

Jen v rámci územního řízení musí úřady schválit 12 samostatných žádostí, které budou spojeny s tisíci dílčích připomínek. Pro srovnání: letos úřady firmě ČEZ posvětily pro nové Dukovany studii vlivu na životní prostředí. Vyřizovala se – jak na včerejší tiskovce podotkl šéf ČEZ Daniel Beneš – tři roky.

Nejde ale jen o nekonečné byrokratické průtahy, na které jsme v Česku zvyklí při schvalování jakékoliv větší stavby.

V případě Dukovan hrozí další průtahy v Bruselu. Evropská komise totiž musí posoudit spolupráci státu s polosoukromou firmou ČEZ jako investorem.

Je k tomu třeba uzavřít smlouvu, v níž se obě strany musí podělit o rizika. Pokud jich stát na sebe vezme hodně, bude to Evropská komise posuzovat jako nedovolenou veřejnou podporu (pokud jich na sebe vezme málo, neprojde kontrakt u minoritních akcionářů firmy ČEZ, ale to je jiný příběh).

Od počátku je tak potřeba mít souhlas – tzv. notifikaci – Evropské komise. A ne všichni její současní politici jsou jádru nakloněni, takže získat ho nebude jednoduché.

Smlouva státu s firmou ČEZ

Parametry smlouvy s ČEZem zatím nejsou známy ani v hrubých rysech. Na stole je zatím pouze rámcová smlouva, s tou se ale do Bruselu teprve pojede. Bez notifikace nemá smysl, aby ji obě strany podepisovaly.

Na středeční tiskovce zaznělo, že připravena je i navazující prováděcí smlouva státu s investorem. Teprve v ní se začnou řešit konkrétní otázky rozložení rizik a veřejné podpory. Půjde o balanc na hraně pěkně ostrého nože.

Stát ale pro tento komplikovaný dokument zatím nemá ani vlastní, ani externí odborný tým. Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž dodnes neuzavřelo výběrové řízení na právní a ekonomické poradce, kteří na těchto materiálech budou pracovat. Jen tento – relativně jednoduchý – proces má už půl roku zpoždění.

Pochybnosti o tom, že přípravy půjdou tak hladce, aby se stihly plnit ve středu potvrzené šibeniční termíny, jsou namístě. Stát není schopen zorganizovat ani tisíckrát jednodušší stavbu a opravu dálnic. Jen naiva by si představoval, že při přípravě jaderné elektrárny všechno poběží v úplně jiné kvalitě.

Otázka není, kdy bude nová elektrárna stát a jak se dnes stanoví přesný harmonogram. Otázka je, zda novou jaderku je vůbec Česko schopné postavit. Posledním v Evropě spuštěným jaderným blokem je náš starý dobrý Temelín, všechny ostatní evropské jaderné projekty se od té doby tragicky prodlužují a prodražují. Dokážeme být lepší? Těžko.

Řešení může být víc

Pokud nebude nový jaderný zdroj v Dukovanech stát v roce 2036, hrozí nám apokalypsa? Ne nutně.

A to i přesto, že podle nedávno zveřejněné studie státní firmy ČEPS začnou ve 30. letech Česku chybět energetické zdroje, byť ČEPS počítá s výstavbou obnovitelných zdrojů s výkonem tří dnešních Temelínů. I tak nám ale hrozí nejpozději od roku 2040 akutní energetický nedostatek – pokud tedy do té doby nevybudujeme dost dalších nových elektráren.

Jenomže vážnou nouzi o elektřinu se zřejmě podaří oddálit, pokud jaderný dohled vyhoví žádosti firmy ČEZ o prodloužení životnosti původní jaderné elektrárny v Dukovanech o jednu dekádu, tedy do poloviny 40. let. Což je velmi reálný scénář.

Ve 30. letech se tak jako tak bude muset řešit výpadek fosilních zdrojů, tedy zavírání uhelných elektráren kvůli tlaku na snižování emisí. ČEPS počítá se dvěma scénáři, konzervativním a nízkoemisním, a výpadek vyčísluje na 6 342 až 7 818 megawattů instalovaného výkonu. I to je hodně. Představa, že deficit dokážeme vykrýt rychlejší výstavbou obnovitelných zdrojů, je při dnešním stavu energetických technologií nereálná.

Pomoci ale mohou nové plynové elektrárny, které lze stavět rychleji a za menší peníz než jaderky. Šance je také v malých modulárních jaderných reaktorech, které se počátkem 30. let zřejmě uchytí na komerčním trhu. Jejich výstavba má být nesrovnatelně jednodušší a levnější než výstavba klasických velkých bloků.

A nakonec i nástup solárů a větrníků může urychlit technologický vývoj: pokud se dostanou na trh za rozumnou cenu výkonnější a dokonalejší baterie, tedy úložiště energie, obnovitelné zdroje to zlevní.

Pokud bych si měla vsadit: velkou jaderku podle harmonogramu, který včera představili pánové Babiš a Havlíček, nepostavíme. Než se k tomu rozhoupeme, mohou nás zachránit nové technologie. Tak hlavně se neupnout na jedno nejisté řešení a nezavřít si dveře před alternativami!

Reklama

Doporučené