Hlavní obsah

Komentář: Největší strašák jsou zavřené školy

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Zpátky do lavic! Snaha vyhnout se plošnému zavření škol je patrná. A zdravá.

Reklama

4. 8. 2020 9:30

Česko má zase jednou v koronakrizi náskok a můžeme se rozhlédnout po zkušenostech v okolí, než nás začne tlačit čas.

Článek

Ve Spojených státech, zejména v desítkách obvodů v Georgii, protestují učitelé i nepedagogičtí pracovníci proti otevírání škol a prosazují distanční vzdělávání. Agentura AP popsala slzy v očích jedné georgijské matky, která v pondělí posadila své děti do školního autobusu. „Normálně takhle v první školní den nevypadám, letos to bylo určitě nejtěžší,“ svěřila se novinářům žena, jejíž teta zemřela na covid-19 v Alabamě.

Také v některých částech Německa se školy otevírají o měsíc dříve, než jsme zvyklí u nás v české kotlině. Tentokrát německé plovoucí prázdniny skončily nejdříve v Meklenbursku-Předním Pomořansku. „Autority si přejí návrat k normálnímu školnímu životu. To se ale snáze řekne, než udělá,“ uvádí stanice Deutsche Welle a dodává, že letošní návrat do škol lze nejlépe popsat jako jeden velký experiment.

Týdeník Der Spiegel přinesl v pondělí výsledky studie lipské univerzitní kliniky, dosud největšího německého výzkumu mezi dětmi. Zkoumaly se vzorky od několika tisíc dětí z 18 škol v pěti městech Saska. „Výskyt infekce ve zkoumaných saských školách se ukázal být zcela zanedbatelný. Mezi 2 599 testovanými v období května a června se nevyskytl žádný případ aktivní infekce,“ řekl vedoucí studie Wieland Kiess. Obecně došli autoři studie k závěru, že přinejmenším v Sasku je možné, ba dokonce důležité školy normálně otevřít při dodržení hygienických opatření. „Roušky jsou úplně stejně účinné jako úplné uzavření škol!“ apelují podle Der Spiegel lékaři.

Drobný zahraniční exkurz je užitečný kvůli tomu, že Česko má zase jednou uprostřed světové koronavirové krize trochu štěstí. České školy se otevírají až za měsíc, takže máme čas a možnost poučit se z chyb či dobré praxe ostatních. Návrat do škol se bez diskusí a obav neobejde nikde na světě, v tom Česko nebude žádnou výjimkou.

Trochu zarážející je ovšem fakt, že vláda zatím dětem, rodičům ani učitelům neposkytla nějaký jízdní řád nebo možné scénáře návratu do škol podle momentální situace. Jediné vyjádření poskytla pražská hygienička v pondělí při představení vládního „semaforu“. Z něj ovšem vyplynulo jenom to, že semafor se školstvím nijak zvlášť nesouvisí a šéfka pražské hygieny Zdeňka Jágrová si představuje opatření mírnější než v březnu, dubnu a květnu letošního roku – tedy selektivní karanténu pro nakaženého a jeho souseda z lavice a přechod zbytku třídy do karanténního režimu, ovšem při docházce do školy.

Doufejme, že to byl jenom takový slepý nástřel, protože jinak by se samozřejmě nabízela spousta otázek, například proč zrovna soused z lavice, když během přestávek může dítě přicházet do úzkého kontaktu s úplně jinými spolužáky.

Z dosavadních vyjádření je celkem patrné, že největším strašákem pro českou politickou scénu (a nejen pro ni, přiznejme si upřímně) je opakování úplného uzavření škol jako na jaře. To je zdravá výchozí pozice. Plošně zavřené školy představují „lose-lose“ situaci pro děti, rodiče i stát. Pro mnoho dětí především ze znevýhodněných skupin to znamená odříznutí cesty k jakémukoliv vzdělávání, pro rodiče komplikaci ve výkonu zaměstnání a pro stát negativní dopady obou těchto jevů.

Takže dokud český semafor skutečně nebude svítit červeně po celé zemi, bylo by dobré se plošnému zavírání škol obloukem vyhnout.

Pak se nabízí třeba otázka, nakolik je české školství připraveno na variantu selektivní distanční výuky pro děti, které se ocitnou v karanténě. To totiž může být v denním provozu škol poměrně běžný jev, pokud se epidemická situace nějak zásadně nezlepší. Zdraví lidé v karanténě se stávají běžnou částí života s virem, na niž si budeme muset nějak zvyknout. Dnes je jich kolem 3 500, číslo nejspíš postupně poroste a je skoro jisté, že do něj spadnou i děti školou povinné.

Pak je třeba se ptát, nakolik školy disponují technickým vybavením, které by mohly takovým dětem zapůjčit, učitelskými kapacitami, jež by se jim mohly věnovat, a odhodláním nepřistupovat k izolovaným dětem s pouhým podezřením na covid-19 či kontaktem na nemocného jako k nemocným.

V USA se hodně mluví o „hybridním“ přístupu k výuce, který by kombinoval prezenční a distanční vzdělávání podle potřeb dětí. Tedy něco podobného tomu, co se dělo v Česku na prvním stupni mezi 25. květnem a koncem školního roku, kdy byla v podstatě „dobrovolná“ školní docházka. Jenom tentokrát s jasnějšími metodickými manuály a pravidly.

Při pohledu na zahraniční zkušenosti a náskok, který byl Česku v koronakrizi zase jednou dán, je trochu smutné, že vláda má prázdniny a první náznak pravidel pro nový školní rok přijde, až se ministři vrátí z dovolené, což by mělo být 17. srpna – dva týdny před otevřením škol. Jestli je to pro učitele, žáky i rodiče dost na to, aby se na fungování v novém školním roce patřičně připravili, se uvidí. Ale poučení, která teď nabízejí nadcházející dva týdny školní docházky v Americe nebo v Německu, by byla velká škoda promrhat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované