Hlavní obsah

Komentář: Nevěřte předvolebnímu Babišovi, roušky jen tak nesundáme

Miloš Čermák
komentátor
Foto: DPP

Vzkazy jako tento v pražském metru jsou součástí našich životů už dlouhé měsíce.

Reklama

9. 10. 7:15

Představovat si konec pandemie bez roušek je zbytečná i nebezpečná symbolika. Pro spousty lidí může být rozumné nosit roušku i pak.

Článek

Věřte populistovi, že slibuje to, co lidé chtějí slyšet. Ale nevěřte Andreji Babišovi, že opravdu sundáme roušky, jak zaznělo v poslední předvolební superdebatě ve veřejnoprávním rozhlase. A to včetně podmínek, kdy se tak stane: až Česko „doočkuje“ pět procent populace a zároveň se „uznají“ protilátky.

Je to přesný Babiš, jak ho známe. Neříká, že sundáme roušky, až to bude bezpečné pro naše zdraví, případně až tento benefit převáží možná rizika jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Ne, místo toho stanovuje podmínky, které se zdají být snadno dosažitelné: „uznání protilátek“ je čistě administrativní akt, v momentě, kdy v této věci nepanuje jasný odborný konsensus.

Doočkovat pět procent se už zdá jako určitý plán, ale je to každopádně málo. Z premianta se Česko v očkování stalo v EU podprůměrnou zemí, která – měřeno dnešním tempem – plánovaný cíl proočkovanosti 70 procent nesplní nejenže na podzim, ale ani příští rok. Pokud by se očkovalo tolik lidí, jako minulých sedm dní, dosáhli bychom této mety v polovině ledna 2023!

Zároveň platí, že s odložením roušek nespěchá nikdo. Jednoduše proto, že je to ze všech možných opatření to nejméně agresivní a společensky destruktivní. Ano, je výrazné vizuálně, a vinou covidových hádek jsme mu přiřadili neblahý symbolický význam. Popírači covidu říkají rouškám „náhubky“ a jejich odmítání je pro někoho jakýmsi znamením svobodomyslnosti. Tenhle logický nesmysl je jednou z nejméně šťastných věcí, které se během pandemie přihodily.

Rozumný politik slibuje co možná minimum nových pozitivně testovaných a nula mrtvých, nikoli sundání roušek. Protože konec pandemie rovná se návrat k normálnímu a bezpečnému světu. Představovat si ho bez roušek je zbytečná a hlavně nebezpečná symbolika. Pro spousty lidí může být přijatelné i rozumné nosit roušku i poté, až pandemie skončí.

Proč? Protože se třeba nebudou cítit dobře a nebudou chtít ohrozit lidi, s kterými mimo domov přicházejí do styku. Nebo mají jiná zdravotní rizika a i malé procento bezpečnosti navíc, které rouška či respirátor poskytují, je pro ně důležité. Například. Důvodů může být celá řada a že existují, dokazuje to, že v jihovýchodní Asii bylo nošení roušek běžné dávno před covidem. Viděli jsme je ostatně často i na turistech, kteří k nám odtud přijížděli.

Roušky mohou být důležité v relativně bezcovidovém světě (pokud se ho dočkáme), protože pak zase začne být velkým problémem chřipka. Její útok se čeká už tuto sezónu, poté, co se v zimě 2020/2021 chřipkové epidemie v Evropě a USA prakticky nekonaly. Počty případů se pohybovaly v řádu tisíců, maximálně desetitisíců (!), běžným číslem jsou milióny.

Lockdowny a paradoxně právě nošení roušek snížilo naši individuální i kolektivní imunitu, a tedy hrozí, že chřipka udeří víc a ničivěji než před covidem. Lékaři radí dvě věci: aby se víc lidí nechalo i proti chřipce očkovat (v Česku to v minulých letech bylo běžně kolem 10 procent) a abychom změnili chování.

To znamená dvě věci: přestat nachlazení, chřipku a další virová onemocnění „přecházet“, což byl u nás běžný standard, a zároveň pomaleji sundat roušky. Lépe řečeno podporovat jejich nošení těmi, kteří třeba jen mají pocit, že „na ně něco leze“.

Aby bylo jasno, osobně nemám roušky rád. Většina mi je malá a špatně se mi pod nimi dýchá. V místnosti se mi kvůli nim vždycky potí brýle. A jsem rád, když si roušku můžu sundat. Nejsem žádný rouškový maniak a těším se, až na obličeji nic nebudu muset mít. Ale není to pro mě symbol a nespojuju si nošení roušek s politikou. Proto taky považuju za nesmysl, aby mi „konec roušek“ politik sliboval.

Jestli se kvůli covidu změnil na něco pohled (a to obrazně i doslova), pak na lidi v rouškách. Nejsou pro mě neadekvátně reagujícími, vystrašenými spoluobčany (jak jsem se dřív někdy díval na asijské turisty), a už vůbec ne „ovcemi“, které plní nějaká nesmyslná nařízení. Naučil jsem se k nim mít respekt. Zvlášť když je nosí v situaci, kdy je k tomu žádná vyhláška ani nařízení nenutí. Beru to jako projev empatie, sebevědomí a ohledů na ostatní.

Ano, roušky budeme mít navždy spojené s covidovou pandemií. Ale zároveň bychom si měli „přehodit“ v hlavě to, jak o nich přemýšlíme. Naše problémy nezpůsobily ani nezhoršily. Je to přesně naopak: pomáhají nám to šílenství přežít a budou mít svůj smysl i poté, až pandemie skončí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované