Hlavní obsah

Komentář: Opyluj a zhyň! Ministerstvo uchystalo čmeláčí masakr

Pavel Baroch
Novinář
Foto: ČTK

Čmeláci z dovozu. Zemědělcům pomáhají, ale pro přírodu jsou rizikem a jejich osud je děsivý. Jsou i lepší způsoby.

Reklama

24. 7. 2021 10:30

Ministerstvo životního prostředí napsalo přesný návod, jak zlikvidovat vyšlechtěné superčmeláky z dovozu, kteří opylováním splní svůj úkol.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Že si ničíme životní prostředí natolik, až v přírodě chybí hmyz, aby nám opyloval jablka, hrušky, jahody nebo okurky? Nevadí. Dokážeme se s tím vyrovnat. Průmyslově. Dovezeme si ze zahraničí vyšlechtěné opylovače, které po splnění jejich úkolu zabijeme, aby nám nezaplevelili naše louky. A pak si dovezeme další. Zvrácené? Nepochybně. Ale reálně se to děje - se čmeláky. Dokonce s posvěcením ministerstva životního prostředí, které vydalo přesnou metodiku, v jakých případech je „létající medvídky“ možné dovézt a jak přesně je pak zlikvidovat.

Čmeláčí role v přírodě je do značné míry nenahraditelná. Například v chladných a mírně deštivých jarních dnech zůstávají včely medonosné v teple svých úlů, ovšem čmelákům počasí nevadí a vyrážejí za pylem, což oceňují například sadaři pěstující rané odrůdy ovoce a zeleniny. Čmeláci rovněž netrpí různými chorobami v takové míře jako právě včely. A třeba v uzavřených sklenících za ně prakticky neexistuje náhrada.

Jenže obrovské lány, nedostatečně pestrá krajina, pesticidy a další výdobytky moderní civilizace způsobují, že čmeláci a další opylovači horko těžko shánějí vhodnou potravu a také místo, kde by mohli přebývat. Výsledkem je, že tento hmyz není zrovna v ideální kondici. Některé firmy tak začaly sadařům či zahrádkářům nabízet čmeláky z dovozu. A ministerstvo životního prostředí k tomu sepsalo několikastránkový návod.

Žadatelé totiž potřebují získat výjimku ze zákona o ochraně přírody. Dovozoví vyšlechtění čmeláci jsou sice hodně podobní těm našim, ale nejsou stejní. Ostatně v ochranářských kruzích se jim začalo přezdívat „superčmeláci“ nebo také „stroje na opylování“.

Pokud by se čmeláci z dovozu rozptýlili do české přírody, mohli by tím ohrozit své české příbuzné. Jaké nebezpečí představují cizí, zavlečené druhy, vědí například tuzemští raci, které v potocích decimuje rak americký – přenašeč račího moru.

Důležitým bodem ministerského manuálu je proto nejen podoba čmelínu, aby se z něj časem nemohli dostat jedinci schopní rozmnožování, ale také způsob, jak hmyz po splnění úkolu – opylování - zahubit. „Odstranění úlků nejpozději v 8. týdnu od instalace bude provedeno tak, že bude umožněn pouze jednostranný vstup dělnic (dovnitř) po dobu 24 hodin a poté bude úl uzavřen; následně bude zajištěno přerušení vývoje pohlavní generace a odstranění starých dělnic a královny (umístěním úlku na dobu nejméně 24 hodin do mrazáku při teplotě -18°C nebo použitím insekticidu či jiného způsobu, který zajistí prokazatelné ukončení vývoje jedinců včetně larev); úly je pak možné dle materiálu vhodně odstranit, například kompostovat nebo zajistit separaci a odevzdat do tříděného odpadu,“ píše ministerstvo.

No, to je tedy hodně silná káva. Představte si, jak si třeba jdete koupit na trh biojablka a jak vám sadař řekne, že je opylovali čmeláci z dovozu, které potom zabil… Anebo si představte ministra životního prostředí Brabce, jak se na sociálních sítích pochlubí svou fotkou s mrtvými čmeláky, díky nimž mají naši lidé více ovoce a zeleniny. Když už má snímky, jak spolu se svým šéfem Andrejem Babišem vypouští do přírody sysle, perlorodky nebo raky…

Vedle etického hlediska tu je ale ještě přírodně-ochranářský rozměr. Žádná ministerská vyhláška přece nezabrání tomu, aby se čmeláci dostali do volné přírody. „Cizácký hmyz“ je možné uhlídat snad jen ve sklenících. Ale zkontrolovat, jestli všechna dovezená čmelstva odešla ve stanoveném termínu na pravdu boží, prostě nejde. Potvrzují to případy, kdy po opylování svých plodin darovali farmáři své úlky například zahrádkářům.

Existuje ovšem i česká cesta, jak domácím čmelákům a dalším opylovačům (například samotářským včelám) pomoci. Vedle dlouhodobého zlepšování krajiny směrem k větší pestrosti je to například instalace takzvaných hmyzích hotelů v místech, kde opylovače potřebujeme. V ovocných sadech a jejich okolí je zase možné vysazovat takové pomocné plodiny, které opylovačům nabídnou potravu i mimo období, kdy kvetou ovocné stromy.

V každém případě je to lepší než podporovat dovoz superčmeláků z ciziny, které čeká brzká smrt.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované