Hlavní obsah

Komentář: Po pěti houskách rum a syrečky. Nouzová justice je divná

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Getty Images

„Dva roky za syrečky“ je mediální zkratka, ale varovná.

Reklama

14. 1. 17:00

Vězením by se přece měly trestat horší nepravosti, ne?

Článek

Už jsme na ně od jara postupně zapomněli, ale ty případy pořád existují, jak připomněl Krajský soud v Brně: V úterý zamítl odvolání jihlavského bezdomovce a 17násobného recidivisty a potvrdil, že půjde na další dva roky do vězení.

Muž se provinil tím, že za jarního nouzového stavu ukradl v hypermarketu nákup, kterému dominoval rum a syrečky, v celkové hodnotě 312,60 koruny.

„Schoval si ho do kapsy u bundy a do batohu a bez zaplacení prošel pokladní zónou, kde ho zadržel pracovník ostrahy. Takto byl přistižen hned dvakrát. Zboží bylo nepoškozené vráceno pokaždé zpátky do prodeje,“ shrnul událost žalobce.

Za krádež, a to i za malou krádež sortimentu takzvané základní potřeby v samoobsluze, hrozí recidivistům za nouzového stavu až osm let kriminálu. Symbolem takových příběhů se stala „kauza pěti housek“, ve které padlo půldruhého roku. Do vězení se ale chodilo i za tuňákové konzervy, krabicové víno nebo trenýrky.

Podle litery zákona je to v pořádku a pachatelé by teoreticky mohli být rádi, že nedopadli ještě hůř. Problém ale je v té liteře samotné.

Její myšlenka: Za nouzového stavu jsou některé zločiny nebezpečnější než za normálních okolností, a to se má promítnout i do jejich trestání. Když se země potýká s nějakou nouzí, nemá to být ohrožováno porušováním zákona. Takže přísnější tresty asi mají mít i preventivní a „odstrašující“ účinek.

To se dá celkem logicky vztáhnout třeba na rabování (za povodní) nebo na šíření nakažlivé nemoci nebo poplašné zprávy (za pandemie). Ale stokorunové krádeže poživatin v regálech? Co se mění, proč je to teď větší zločin než jindy? A je pravda, že soudci „nemají na výběr“ a musí za to ukládat nepodmíněné tresty? Podle některých právníků nikoli.

Nad zprávami o rozsudcích typu „dva roky za syrečky“ se asi řady lidí zmocní pocit nepatřičnosti. Vězením, a to i v případě recidivistů, by se přece měly trestat horší nepravosti, ne? Působí to dojmem, že přísnost funguje v první řadě tam, kde si ruka zákona dokáže pro viníky lehce sáhnout.

Ale není i tenhle dojem za nouzového stavu nebezpečnější než jindy? Důvěra ve stát, jak jsme si od loňského jara už víckrát ověřili, je přece při potýkání s pandemií klíčová.

Proč přísnější tresty? Prý proto, že doba je zlá, lidé jsou v ohrožení, někteří žijí ve strachu a právo jim má poskytnout silnější štít před nezákonností. Takže například i před zpronevěrou, podvodem nebo lichvou. Jenže co si pak počít s následující zprávou?

Policisté ve čtvrtek ráno zadrželi muže, který by mohl být útočníkem z pražského metra. Podle videozáznamu, který policie zveřejnila, ho poznal revizor. Pachatel minulý týden napadl na Proseku devadesátiletou ženu, která špatně vidí a pohybuje se o holi. Bil ji do obličeje, když ho požádala o uvolnění sedadla. Případ prověřuje pro podezření z trestného činu výtržnictví, za který hrozí až dva roky vězení.

dva roky jsou přesně stejná výměra jako za tu krádež rumu a syrečků. Za násilí na 90leté paní, a chcete-li podtrhnout nemravnost takového činu nouzovým stavem, pak není problém připomenout, že oběť patří do covidem-19 nejohroženější a prioritně očkované skupiny lidí. Ano, mezi „babičky a dědečky“, o které se máme starat a které má stát chránit.

Chápu, že nejde automaticky srovnávat tresty za různé zločiny a vynášet je podle matematického vzorečku, vždycky tam musí být lidský faktor. Ale dva roky za to i za ono za nouzového stavu je přece podivné.

Recept, jak to změnit, kde přitlačit a kde povolit, nemám, od toho jsou právníci. Neposílat na dva roky do vězení za drobné zlodějiny by mi ale přišlo rozumné. Druhý nouzový stav je zatím vyhlášen na 109 dní, to je tak dlouho, že to zlodějíčkové možná ani nevnímají. Ukrást něco k jídlu a k pití není teď o nic větší přečin než předloni v létě. Tvrdší represe nemá důvod ani smysl.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované