Hlavní obsah

Komentář: Političtí běsi před branami České televize

Jiří Leschtina
Novinář, spolupracovník redakce
Foto: twitter.com/ISDeCZ

Hana Lipovská patří k triu televizních radních zvolených loni na jaře. Spolu s oběma kolegy začala silně tvrdit muziku v neprospěch ředitele Dvořáka.

Reklama

25. 3. 15:20

Cesta k likvidaci generálního ředitele ČT se otevírá. Radní odhazují skrupule.

Článek

Jakkoli nemám ve zvyku začínat text rovnou citátem, stojí zato udělat výjimku. „Demokracie není modlou. Doufám, že lidé vymyslí něco ještě lepšího. Bojím se vlády židoliberálů, nikým nevolených, ale disponujících obrovským kapitálem.“

To nejsou slova vanoucí k nám z fašistického Berlína konce třicátých let minulého století. Je to vyjádření současného kandidáta do Rady České televize Pavla Černockého.

Už samotná skutečnost, že volební výbor Poslanecké sněmovny posunul zrovna tohle antisemitské zjevení do užšího výběru 12 kandidátů, z nichž poslanci nakonec vyberou čtyři nové radní, ilustruje dosud nevídanou míru pokleslosti, do níž se volba nových členů Rady České televize propadá.

Rada je orgánem, jemuž zákon ukládá chránit Českou televizi před tlakem politiků včetně extremistických sil a xenofobních uskupení. A který se nám před očima mění v nástroj, s jehož pomocí chtějí politici ANO, SPD a komunistů s Hradem v zádech definitivně ovládnout veřejnoprávní televizi.

Svědčí o tom i samotný užší seznam kandidátů do Rady ČT. Snad kromě dlouholeté rozhlasové novinářky Milady Richterové vyslal volební výbor do finále skvadru ostrých kritiků České televize, kteří více či méně okatě dávali při slyšení najevo: Pokud se rozhodnete odvolat Petra Dvořáka, můžete s námi počítat.

Cesta k likvidaci generálního ředitele České televize se tak otevírá. Do stadia reálného scénáře se posouvají sny prezidenta, okamurovců, komunistů i zastydlých klausovců, roztodivných putinovců, čínofilů i dalších politických zběsilců – sny o Dvořákově popravě a obsazení Kavčích hor.

Předepsaná radní většina deseti hlasů nutná k odvolání ředitele není ještě úplně spolehlivá. Tím spíš si ale „antikavčí“ sněmovní koalice dá záležet na tom, aby ji vyztužila vstřícnými radními, které v předstihu vycvičí pro velký převrat. Demokratická opozice nemá šanci jí v tom zabránit.

Na celé věci je pozoruhodná průhlednost a zároveň omezenost gradujících útoků na veřejnoprávní televizi. Kandidáti, kteří prošli sítem poslanecké předvolby, přičinlivě dštili síru výhradně na domácí zpravodajství a publicistiku. Mluvili o aktivistických novinářích, negativistickém zpravodajství, hlasatelích jedné jediné pravdy… Zkrátka přesně papouškovali řeči a výrazivo, které slýcháváme od samotných politiků.

Což jen potvrzuje, že aktérům honu na Petra Dvořáka je v podstatě ukradená Česká televize jako instituce zprostředkující svým koncesionářům nejen politiku, ale i celou škálu popularizačních, vědeckých a vzdělávacích programů včetně pořadů pro menšiny, které nejsou finančně zajímavé pro komerční televize.

Jsou uhranuti představou mocenského ovládnutí ČT ještě před volbami. Chtějí získat kontrolu nad politickým zpravodajstvím a zlikvidovat kritickou a investigativní žurnalistiku, která dnes jako jediná na televizním i rozhlasovém trhu přežívá právě jen ve veřejnoprávní televizi.

Vlastně to vypadá, že kdyby Petr Dvořák přičinlivě vypudil z Kavčích hor Marka Wollnera, Noru Fridrichovou a Václava Moravce, zadusil jejich pořady a k tomu ustavil patřičně ohebného šéfa zpravodajství, dosavadní kritici by generálního ředitele plácali po ramenou: Jen tak dál, manažerská hvězdo mediálního nebe!

Primitivní a nezpůsobilou šikanu sledujeme i v současném obsazení Rady ČT ztělesněném úderným triem příchozích z loňského jara – Hanou Lipovskou, Pavlem Matochou a Lubomírem Veselým.

Rada například pověřila generálního ředitele šokujícím a v podstatě nesplnitelným úkolem. Má zpracovat statistiky týkající se zvaní a vystupování předsedů a členů parlamentních stran, zástupců stranických think-tanků, novinářů podle redakcí, komentátorů, glosátorů v politických pořadech od Událostí přes Interview 24 a Události, komentáře až po Otázky Václava Moravce. Přehled má obsahovat nejen pozvané, kteří přišli, ale i ty, kteří přijít odmítli.

Celý tenhle pomatený humbuk má chytit Českou televizi na švestkách nevyváženosti. Přitom radní už teď vědí své, když Výroční zprávu o činnosti České televize zaplevelili na návrh někdejšího poradce Andreje Babiše Daniela Váni manipulativním, ničím nepodloženým tvrzením, že v ČT vystupovali politici z hnutí SPD méně, než odpovídá jejich politickému vlivu.

Což jen svědčí tom, že rada odhazuje skrupule a vlamuje se do prostoru redakční autonomie, který je jí přitom jasně zapovězen zákonem o České televizi.

Také to ovšem potvrzuje spekulace, že extremistická SPD získává v Radě České televize čím dál větší vliv. A společně s Hradem stupňuje tlak na odvolání ředitele Dvořáka. Dost možná i bez ohledu na momentální rozpoložení Andreje Babiše.

Ten totiž ještě nemusí být přesvědčen, že v divokém předvolebním čase by hnutí ANO bez větší úhony přestálo občanskou bouři, která by po zaříznutí Petra Dvořáka mohla nabýt nevídaných rozměrů.

Co se ale může stát s Českou televizí, pokud Petr Dvořák padne? Pučisté si zřejmě představují bleskurychlé ovládnutí média. A jeho podřízení volebním zájmům ANO, SPD a KSČM. A zároveň co největší vytěsnění demokratické opozice z obrazovky.

Což ale nemusí na sto procent vyjít, zvlášť když do voleb budou zbývat zhruba čtyři měsíce včetně prázdnin. Klidně se může ukázat, že není tak snadné ze dne na den otočit televizní moloch o třech tisících zaměstnanců a zapřáhnout ho do služeb autoritářské klaky.

Významnou roli mohou sehrát samotní redaktoři a editoři, jakož i jejich bezprostřední nadřízení. Půjde o to, kolik z nich podlehne viru strachu, jímž se už nyní snaží Českou televizi zamořit radikálové z Rady ČT a jejich řídící důstojnictvo ve Sněmovně. A jak známo, tenhle virus mívá vysoké reprodukční číslo a rychle mutuje do umrtvující autocenzury.

Pro demokratickou opozici ale může být televizní převrat zásadní vzpruhou k ještě silnějšímu vzepjetí. K odhození konkurenčních třenic mezi oběma koalicemi, které už nyní probublávají na povrch.

Za situace, kdy si budou muset poradit s diskriminací v prostoru, bude na opozičních lídrech, aby předvedli odolnost a schopnost elektrizovat voliče k boji o základní demokratické hodnoty včetně svobody médií. A jak napsal Albert Camus: „Damokles tančí nejlépe s mečem nad hlavou.“

V nadcházejícím půlroce nepůjde jen o to, zda Babiš zahájí ve spolupráci s Hradem destrukci veřejnoprávní televize. O tom se zdá být rozhodnuto.

Ve hře bude hlavně odpověď na otázku, zda výsledek voleb mu umožní v započaté destrukci České televize plynule pokračovat. Včetně zrušení koncesionářských poplatků a navázání televize na státní rozpočet. Což by znamenalo rozsudek smrti pro veřejnoprávní médium a politické podmanění si televize po polském a maďarském vzoru.

Autoritáři často dotahují šrouby a definitivně obsazují svobodný veřejný prostor ve svém druhém vítězném volebním období. Což nebylo dopřáno například velkému vzoru středoevropských populistů a nacionalistů Donaldu Trumpovi.

Zda to na podzim dopřejeme Andreji Babišovi, bude rozhodující nejen pro Českou televizi, ale i pro další osud demokracie a svobody v Česku.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené