Hlavní obsah

Komentář: Putinovo bude líp: tanky, bůh a Sovětský svaz

Jiří Just
Novinář, dlouhodobě žije v Rusku a na Ukrajině
Foto: Profimedia.cz

Putin táhne Rusko do minulosti, aby mu dal alespoň nějakou budoucnost (snímek z přehlídky v Moskvě 24. června 2020).

Reklama

25. 6. 11:00

Vladimir Putin se chce zuby nehty udržet u moci. Vsadil proto na osvědčenou kartu: na verbální militarismus a nostalgii o skvělém včerejšku.

Článek

O čem asi přemýšlel pán Kremlu, když ve středu 24. června před jeho očima defiloval výkvět ruských ozbrojených sil a jeho vojenská technika? Snil snad o tom, že tanky T-14 Armata, dunící po dlažbě Rudého náměstí, se vydají na západní hranici země a ještě dál? Někteří ruští i ukrajinští experti si myslí, že ano.

A opravdu, ruský prezident se do toho v posledních dnech opřel. Ve své stati pro americký konzervativní časopis The National Interest zapochyboval o současném stavu mezinárodních vztahů a vyzval k jeho redefinici. Putin zároveň varoval, že současné geopolitické otřesy mohou opět vést k velké válce.

Tezi o novém světovém uspořádání zmínil ještě ve svém projevu na Rudém náměstí během přehlídky na počest 75. výročí konce druhé světové války. Je prý nutné vytvořit nový pevný a společný mezinárodní bezpečnostní systém.

Nakonec v propagandistickém pořadu ruské televize Rossija 1 s výmluvným názvem „Moskva, Putin, Kreml“ prohlásil, že mnohé republiky s připojením k Sovětskému svazu získaly „tradičně ruská území“, a naznačil, že po rozpadu SSSR by tato území měly vrátit zpátky. „A netahat s sebou dary ruského lidu,“ jak se Putin vyjádřil. To už je silná káva.

Nelze si nevšimnout, že jak Rusko postupně vnitřně trouchniví, tím intenzivněji se upíná k válečné tematice.

Ani tak už hromadně nezbrojí, jako spíš o tom tlachá. Letos mělo padnout na výdaje na obranu zhruba 2,4 procenta ruského HDP, tedy 1,894 bilionu rublů (přibližně 648 miliard korun). Kvůli koronavirové krizi a propadu cen ropy ruská armáda dostane jen něco okolo dvou procent hrubého domácího produktu. Loni přitom výdaje na obranu dosáhly cca 3 procent HDP.

Foto: Profimedia.cz

Tanky T-14 Armata na středeční přehlídce na Rudém náměstí.

Kupříkladu zmíněný tank T-14, který se s pompou posledních pár let účastní přehlídek na Rudém náměstí, se do arzenálu ozbrojených sil nedostal. Místo něho ruská armáda skromně nakupuje modernizované verze tanku T-90. Armata je drahá (250 milionů rublů za kus, tedy cca 86 milionů korun) a stále ještě se testuje. Páteř tankových vojsk tvoří staré dobré sovětské T-72: okolo dvou tisíc kusů.

Nejde o despekt vůči armádě, posměch nebo přehlížení možností, jimiž disponuje. Ruské ozbrojené síly jsou stále rizikem pro evropskou bezpečnost. Jde o kontext pro lepší pochopení Moskvy. A proč odtud zní tolik slov o válce a zbraních a co je příčinou této obsese.

Legitimita Ruska jako světové mocnosti je spojena výlučně se dvěma faktory: jaderným arzenálem a dědictvím Sovětského svazu, který se zásadně zasloužil o porážku nacistického Německa a tím získal právo rozhodovat o mezinárodním pořádku jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN.

Ruský velmocenský status je spojen s minulostí. Se státem, který už na mapě světa třicet let neexistuje. Kreml si je toho vědom, proto se k minulosti tolik upíná. Můžeme tomu říkat revanšismus, můžeme tomu říkat imperiální nostalgie. Je to vcelku jedno. Pro Rusko je to boj o zachování postavení, od kterého se nemůže oprostit. Zejména ne mentálně.

Pokud dnes Rusko navrhuje novou kombinaci mezinárodních vztahů, dělá to s odkazem na 75 let starý příběh, nikoliv na své nynější postavení. Výhra ve druhé světové válce jako by navždy definovala právo Moskvy určovat chod mezinárodních vztahů a být mezi hlavními arbitry mezinárodního práva.

Prezident Putin nemůže a především neumí vzkřísit Sovětský svaz. Ruský režim funguje jinak a chybí mu potenciál. Po dvaceti letech normalizace tuplem. Tak alespoň mává závětí SSSR a hlasitě se domáhá svého nástupnického práva.

Den před vojenskou přehlídkou jsem měl shodou okolností možnost navštívit hlavní chrám ruské armády. Svatostánek je zbytněním toho, na co slyší drtivá většina Rusů nehledě na politickou orientaci nebo vztah k Vladimiru Putinovi: víry a hrdosti na vítězství v ruském pojetí druhé světové války – ve Velké vlastenecké válce.

Foto: Profimedia.cz

Z interiéru ruské armádní katedrály.

Foto: Jiří Just

Kostel stojí pár desítek kilometrů za Moskvou.

Lampasácky zelený chrám postavený na počest 75. výročí konce války se odkazuje k tradici, které rozumí každý. Proto nijak nepřekvapuje, že vedle svatých a citátů z bible na stěnách svatostánku jsou slavné válečné výjevy z ruských dějin. Kulomety a Ježíš, seznamy vítězství a okupací vedle otčenáše. Ideální symbióza.

Využívat tyto motivy je jediné, co režimu Vladimira Putina zbývá. Není totiž schopen nabídnout Rusům novou, zářnou budoucnost. Žádný takový symbol v Rusku neexistuje. Kreml se v tomto směru vyčerpal, jeho poddaní sotva uvěří, že zítra bude líp. Místo Muska, Gatese či Zuckerberga v Rusku zaujímají zkostnatělé státní korporace. No future.

Proto Putin všechny své snahy obrací k minulosti a ke vzpomínkám na „skvělé včerejšky“.

A to je, zdá se, podstata jeho verbálního militarismu. Udržet se u moci. Na mezinárodní aréně i doma. Rusové budou v příštích dnech hlasovat o ústavních změnách. Do nové ústavy je zakomponována „ochrana historické pravdy“ a možnost, aby Vladimir Putin vládl zemi ještě dalších 16 let. Do svých čtyřiaosmdesáti. U moci je od roku 2000.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené