Hlavní obsah

Komentář: Trest pro Kúdelu. Justiční lynč na přání bez výchovného efektu

Jiří Hošek
zástupce šéfredaktora
Foto: Profimedia.cz

Situace na glasgowském stadionu Ibrox pár vteřin poté, co měl Ondřej Kúdela rasisticky urazit Glena Kamaru. Podle trestu od UEFA se tak skutečně stalo.

Reklama

14. 4. 19:00

Desetizápasový trest vyměřila disciplinární komise UEFA slávistovi Ondřeji Kúdelovi za rasistickou urážku protihráče Glena Kamary. Kolem sporného verdiktu a jeho poselství zůstává v českém fotbalovém prostředí silná pachuť.

Článek

Na desetizápasovém trestu pro Ondřeje Kúdelu je snad jediná dílčí pozitivní interpretace kamsi směrem k evropské veřejnosti, že UEFA bere téma rasismu vážně. Všechny další úvahy mě vedou k závěru, že je rozhodnutí disciplinární komise UEFA, jehož odůvodnění navíc neznáme, neobyčejně pitomé.

Čekal bych, že vyznění případu Kúdela-Kamara bude mít výchovný efekt. Jsem bohužel přesvědčený o tom, že dopad bude mít přesně opačný. Minimálně v české kotlině víra v elementární spravedlnost klesne a s odhodláním brát rasismus vážně to nejspíš bude ještě horší. Těžko se bude lidem vysvětlovat, že se slávistický bek nestal obětí jakéhosi moderního mccarthismu, současné anglo-americké módy stavět boj proti rasismu nade vše, i nad spravedlnost a zásadu „in dubio pro reo“, kdy se v případě přetrvávajících pochybností o skutkové podstatě právo přiklání na stranu obviněného.

Orgán, který verdikt vynesl, nese úplný název Kontrolní, etická a disciplinární komise UEFA. Neetický způsob, jakým Rangers přistoupili k odvetě na svém stadionu Ibrox, bylo jedno velké nesportovní chování, na které jaksi nebyl brán zřetel. Kúdelova šeptanda do ucha Glena Kamary, která byla samozřejmě obrovskou chybou, byla jen jednou epizodou a hlavně vyústěním toho, co se na trávníku předchozích 85 minut dělo. Poválečný odsun Němců z Československa a jeho nejhorší excesy byly zlem, ale je sprosťárnou o nich mluvit izolovaně bez zmínky o tom, jakých zvěrstev se dopouštěli Němci za druhé světové války a před ní.

Rozdivočelá ostrovní fotbalová veřejnost žádala vůči gladiátoru Kúdelovi přísný trest a císař, respektive Unie evropských fotbalových asociací, poptávku po moderním lynči sociálních sítí vyslyšel. Jeho palec zamířil nemilosrdně dolů.

Aby nedošlo k mýlce, „lepit“ za rasismus na evropské fotbalové scéně 10 zápasů stopku a více, je za mě naprosto „oukej“. Dávat takový trest za neprokázaný rasismus, navíc za zcela mimořádných okolností, mi „oukej“ nepřipadá. Asymetrii oproti třízápasovému trestu pro Kamaru a čtyřem zápasům pro brutálně faulujícího Roofea bych do toho úplně netahal.

Nechci se pouštět do spekulací, jak by analogický případ dopadl, kdyby byl Kúdela Němec a hrál za španělský tým. Jasné je, že český fotbal, potažmo Slavia, v evropské fotbalové diplomacii žádná těžká váha nejsou.

Mělo by se jasně stanovit, jak aktuálně navrhuje slavný Clarence Seedorf, že slova pronesená během zápasu vůči protihráči s rukou před ústy budou automaticky znamenat trest bez nutnosti dalšího dokazování. Litera pravidel je ale v této chvíli jiná a jednoznačný důkaz proti Kúdelovi, zdá se, nebyl. Bylo to tvrzení proti tvrzení a osazenstvo evropské disciplinárky se přiklonilo k výkladu, že by Kamara tak nevyšiloval, kdyby ho Kúdela rasisticky neurazil. Mimochodem, jakkoli se nám tady v Česku zdá trest obludně vysoký, českému obránci přiřkla UEFA nejnižší možnou sazbu, na jakou paragraf rasismu vůči protihráči pamatuje.

Disciplinární řízení už bylo vedeno se samotným hráčem a Slavia coby klub již v kauze nefiguruje. Sešívaní uhradí svému obránci advokáta a tím by to pro ně mělo končit. Rozhodně bych jim nedoporučoval vytáhnout s evropskou fotbalovou mašinerií do boje před civilním soudem. Mezinárodní škody na reputaci SKS jsou beztak značné, tak proč situaci ještě zhoršovat. Slavia už také vydala prohlášení, že rozhodnutí respektuje.

Pevně věřím, že jsou slávisté dost moudří na to, aby teď vážili slova a zdrželi se hysterických výlevů o UEFA mafii, což už v industriálním měřítku činí na sociálních sítích její fanoušci a neprospívají tím vůbec ničemu a nikomu, nejméně svému milovanému klubu. Nemůžu ale zamlčet, že pro ně mám hluboké pochopení.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené