Hlavní obsah

Komentář: Trump zničil poslední důvěryhodnou instituci – volby

Daniel Zeman
spolupracovník redakce
Foto: Profimedia.cz

Prezident Donald Trump se vrací do Bílého domu po partii golfu v Trump National Golf Clubu, 7. listopadu 2020.

Reklama

8. 11. 2020 10:15

Je nepravděpodobné, že by někdy Donald Trump připustil svou porážku. Namísto toho bude zbytek života udržovat narativ obrovského volebního podvodu, kterého se bude držet i skalní jádro jeho příznivců.

Článek

Sobotní dění ve Spojených státech bylo natolik zábavné, že stojí pro zaznamenání budoucím generacím.

• Ráno stále nebylo dokončeno sčítání hlasů v několika státech, včetně Pensylvánie, která byla rozhodujícím jazýčkem na vahách. Očekávalo se ovšem, že během dne by mělo být rozhodnuto.

• Prezident Trump vyrazil na golf. Ještě předtím vyzval Joea Bidena, aby se zdržel jakýchkoliv proklamací o vítězství.

• Pár hodin nato Trump tweetnul, že VOLBY VYHRÁL.

• Na odpoledne byla svolána tisková konference Trumpových právníků. Místo bylo vybráno příhodně – na filadelfské ulici před vraty garáže, která zvenčí vypadala jak varna pervitinu.

• Pár minut před začátkem tiskovky vydaly hlavní televizní stanice a agentury prohlášení, že vítězem voleb se stal Joe Biden. Stejnou informaci začala následně vysílat i republikánská hlásná trouba, televize Fox News.

• Donald Trump byl stále na golfu.

Po pěti dnech je tedy první dějství uzavřeno. Joe Biden získal nejdůležitější státy, avšak Floridu se mu uzmout nepodařilo. Získal přes 75 milionů hlasů, více než kterýkoliv jiný prezident před ním, a stejně tak i z hlediska volitelů to není žádná tragédie. Na druhou stranu, o bůhvíjakém triumfu se celkově u demokratů mluvit nemůže. Senát zůstane s největší pravděpodobností republikánský, ve Sněmovně udrží demokratickou většinu s odřenýma ušima a samotný Biden vyhrál některé státy jen o tisíce hlasů.

Nyní bude následovat druhé dějství, plné soudních tahanic, hoaxů na sociálních sítích a rozhořčených tweetů dosluhujícího prezidenta, v nichž bude žebrat o pozornost, kterou mu přestávají média věnovat. Ukázala to ostatně už čtvrteční tisková konference, kterou většina stanic přestala po pár minutách vysílat. Trump v nich bez jakýchkoliv důkazů hovořil o volebních podvodech.

Podle mnohých se jednalo o bezprecedentní zásah, který jen dokazuje oprávněnost Trumpových tvrzení z minulých let, že jej média nenávidí. Zde už ovšem vůbec nejde o Donalda Trumpa a více či méně neškodné blábolení poraženého muže. V Česku si plně neuvědomujeme závažnost Trumpova současného jednání a dalekosáhlých důsledků, které jeho zpochybňování voleb zanechá na Americe, a především na její soft power.

V USA jsou totiž přímo či nepřímo voleni prakticky všichni politici i státní úředníci – od toho nejvyššího, prezidenta, přes senátory, kongresmany, guvernéry až po starosty, ale i státní návladní, soudce nebo šerify. Při započtení stranických primárek to dělá během čtyřletého cyklu přes milion malých i velkých volebních soubojů v celé zemi. Na instituci voleb je založena de facto veškerá důvěra Američanů ve funkční stát. Nelíbí se mi, jak něco v mém sousedství funguje? Pak tam zvolím někoho jiného, případně se tam nechám zvolit sám a změním to. Pokud Trump volby zpochybňuje, vytváří tak nebezpečný precedens, kdy volení zástupci ztratí legitimitu, protože už nikdy nebude jisté, zda náhodou volby nezfalšovali „jako onehdá v roce 2020 demokrati“.

Více jak dvousetletá tradice svobodných voleb a hladkého předání moci byla také vždy jedním z pilířů americké demokracie a s tím související americké výjimečnosti. Američané jsou i z důvodů silné zbožnosti velice moralistní a tento faktor logicky proniká celou dobu i do jejich zahraniční politiky.

Je to ono pomyslné kazatelství o svobodě a demokracii, které už působilo často pokrytecky a otravně, avšak čas od času byl za to člověk rád. Patřilo to k jistotám světového řádu, z jehož funkčnosti jsme po léta těžili i my. S tím je však konec. Po letošních volbách a Trumpových výrocích už nikdy nebudou podobné apely tak silné, vlastně se stanou trapnými. Jakákoliv kritika nesvobodných voleb v Rusku, Bělorusku, Číně a dalších diktátorských režimech se americkým politikům obratem vrátí jako políček do tváře. To je omyl, my nefalšujeme volby „jako onehdá v roce 2020 demokrati“. Spolu s uplynulými čtyřmi lety Trumpovy diplomatické nemohoucnosti, s níž dokázal akorát útočit na spojence a podkuřovat autoritářům, tak jde o hřebíček do rakve. Americe zůstane už jen nepřekonatelná vojenská síla.

Druhé dějství se s jistotou uzavře teprve 20. ledna 2021, ve chvíli, kdy Joe Biden položí ruku na Bibli a složí slib. V tu chvíli začne třetí dějství celé americké frašky (nebo tragédie, záleží, jak se na to člověk dívá), a tou budou přípravy na volbu prezidenta v roce 2024.

Hlavní otázkou bude, jak s dědictvím posledních týdnů prezidentství Donalda Trumpa naloží Republikánská strana. Trump totiž, jak poznamenal Michael Durčák, vizionářsky pozměnil republikány a učinil ze strany multikulturní stranu pracujících. Tento nepřehlédnutelný progres však může on sám velmi rychle rozprášit a stranu uvrhnout do zmatku a chaosu, jaký umí rozpoutat jen on.

Od Trumpa se sice odvrací čím dál více významných republikánů, mnozí už dokonce pogratulovali Bidenovi a se zjevnou narážkou k Bílému domu hovoří, že jedním z principů americké demokracie je pokojné předání moci. Mnoho republikánů však stále Trumpova aura fascinuje a nepřestávají mu důvěřovat. To může být zdrojem velkých potíží. Zdá se totiž nepravděpodobné, že by někdy, byť jen na okamžik, Donald Trump připustil svou porážku. Namísto toho bude zbytek života udržovat narativ ukradeného vítězství a obrovského volebního podvodu, kterého se bude držet i skalní jádro jeho příznivců.

Předáky republikánské strany tak dříve či později čeká bolestivé vypořádání se s frustrovaným exprezidentem i s vlastními členy a voliči, kteří se za jeho odkaz budou bít do roztrhání těla. Extrémně konspirační postoj, do kterého se trumpismus nyní posouvá, jde totiž proti samým základům systému, z něhož vyrůstá veškerá moc Republikánské strany. Bojovat proti „deep state“ je jedna věc, vždy se můžete tvářit, že do něj patří ti druzí. Avšak z logiky věci nebudete bojovat proti volbám.

V extrémním případě by dokonce mohlo dojít k rozkolu strany jako v roce 1912, kdy prezident Theodore Roosevelt neobdržel republikánskou nominaci a z trucu si založil Progresivní stranu, se kterou se umístil na druhém místě, za demokratem Wilsonem. Donald Trump navíc už v primárkách v roce 2016 tvrdil, že pokud se nestane kandidátem republikánů, půjde jako nezávislý a sebere „staré straně“ miliony hlasů.

Ale to už značně předbíháme. S určitostí lze tvrdit pouze to, že Trump nebude tradičním exprezidentem na odpočinku, věnující se humanitární činnosti, psaní memoárů a dobře placeným přednáškovým turné. Prezidentská knihovna Donalda Trumpa zní ostatně jako nonsens, leda by byla s krupiéry a blackjackem. Trump se po Bidenově inauguraci z amerického povědomí nevytratí a zůstane politicky aktivní, navzdory tomu, že mu Twitter nejspíše hned po odchodu z funkce smaže účet. S Trumpem si ještě užijí obě strany. Jak demokraté, kteří ho podvedli a připravili o triumf, tak i republikáni, kteří ho nepodrželi.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené