Článek
Vláda v pondělí za svítání schválila přípravy první části vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe na řece Odře mezi Ostravou a polskými hranicemi. První etapa má podle výpočtů vyjít na (mrky mrk) zhruba 15 miliard korun.
Projekt kanálu, kterým má ta naše zemička uprostřed Evropy dostat zabrat ještě víc než doteď, jsem se komentovat vždycky zdráhal. Polemizovat s tím, že voda neteče nahoru a Země není placatá, je taky ztrátou času. Ale už není zbytí.
K superlativům zhůvěřilosti, které se v reakci na kuropějící tweet ministra Karla Havlíčka vyrojily, bych rád dodal:
1. Vláda si nemohla pro své počínání vybrat příznačnější den.
První hodiny nouzového stavu číslo 2. Česko „premiantem“ Evropy v počtu nových případů covidu na 100 tisíc obyvatel za týden. Situace je vážná. Zdravotnictví v ohrožení.
Ale ministři v čele s Romanem Prymulou nemají nic lepšího na práci než nastudovat podklady k vodní utopii a pak o veledílu po zralé úvaze na zasedání kabinetu hlasovat. Poučka „z krize se musíme proinvestovat“, která jim patrně zněla v uších, nicméně nezakazuje u takových pokusů myslet.
Ze všech stran slyšíme, a vychází to jak z dojmů, tak z fakt, že vláda v pandemii postupuje nečitelně, chaoticky, vypadávají z ní rozporuplné informace, nedokáže věci dotáhnout do konce, nemá jasný plán. Tím vším ještě napájí nevyhnutelný pocit nejistoty, který ve společnosti kvůli nové a obtížné situaci panuje.
Vláda nemá srovnané priority, dělá toho moc a málo pořádně. Kromě covidu a anti-covidu (ekonomika spadla o 10 procent, státní rozpočet zaťal sekeru půl bilionu, vzpomínáte?) řeší spoustu jiných věcí, které by mohly a měly počkat. Kanál je jedním z takových markantních případů.
2. Vláda se zalyká péčí o přírodu, o půdu, o hospodaření s vodou v krajině. Když na to přijde, dokáže se tvářit, že je zelená jak brčál. Andrej Babiš a Richard Brabec vysazují sysly, raky a perlorodky.
Skutečné myšlení vlády je ale betonové. Ekologie představuje komickou vložku. Stavět jako v Číně, to je ideál. Dominuje tupý „rozvoj“ měřený prostavěností země. Kanál je jedním z takových markantních případů.
3. Vláda je menšinová. Vláda zároveň prosazuje projekty, které by se týkaly až příštích a přespříštích generací, ale nenamáhá se u nich hledat nějakou širší shodu, ani pracovat na konsensu ve společnosti. Myslí si, že stačí mumlat „potřebujeme stavět“ (silnice, ranveje, dráty, roury, kanály, budovy, vládní čtvrti) a všichni to automaticky buď vítají, nebo nějak skousnou.
Stavba kanálu za Ostravou by mohla začít po roce 2030 - to už se bude pravděpodobně týkat nějaké úplně jiné vlády, a na 99 procent nějakého jiného prezidenta. Tlačit projekt v roce 2020 takhle na sílu je sobecké.
Vodní koridor není Suezský průplav, není to očividně prospěšná a žádoucí investice, dokonce právě naopak. Kanál je jedním z markantních případů, jak spravuje a rozvíjí zemi vláda technokratů. Bez empatie, podle jednotného mustru „bude líp“.
Že je to všechno jen předstírání, že vláda řeší kanál jen na oko, protože jde o úlitbu prezidentovi? Pokud ano, dá se tím utěšovat, anebo spíš říkat: tím hůř?
