Hlavní obsah

Komentář: Vlci a rysi na mušce pytláků. Policie je na ně krátká

Pavel Baroch
Novinář

Člen takzvané vlčí hlídky ukazuje záběry vlka v Beskydech, snímek z roku 2018.

Reklama

30. 1. 16:00

Není pochyb, že obě šelmy do české krajiny patří.

Článek

Platilo to kdysi a platí to i dnes. Největším nepřítelem vlků a rysů je člověk. Jenže od 19. století, kdy byla původní populace těchto největších domácích šelem vyhubena, se situace přece jen změnila: vlky i rysy, kteří se znovu snaží usídlit v české přírodě, chrání zákony. Pytlákům hrozí pokuta, ale i několikaleté vězení.

Jenže: policie do dnešního dne neusvědčila jediného nelegálního lovce. A to podle odborných odhadů pytláci zastřelili v posledních třiceti letech stovky rysů a v poslední době i několik vlků.

Teď to mohou kriminalisté napravit. Od konce roku vyšetřují smrt vlčice nalezené u silnice v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj. Původně to sice vypadalo, že ji srazilo auto, jenže při bližším ohledání se zjistilo, že má v těle zbytky střely. I kdyby se kriminalistům nakonec přece jen podařilo pytláka vypátrat, nic to nezmění na tom, že policii dlouhodobě chybí jednotný postup, jasná strategie, „tah na branku“ při odhalování těchto trestných činů.

I když se mezi policisty samozřejmě najdou vyšetřovatelé, kteří mají skutečný zájem pytláky dopadnout, v mnoha případech je vyšetřování nedůsledné, formální. Jako třeba v případu postřeleného rysa, který byl objeven v beznadějném stavu v Beskydech. Šlo o zvíře, které ochránci přírody sledovali pomocí fotopastí od roku 2012 a dali mu jméno Olda. Na podzim vyšetřovatel odložil spis s označením „pachatel nezjištěn“ do archivu. Ochráncům přírody v tomto případě došla trpělivost a rozhodli se podat stížnost k dozorujícímu státnímu zástupci.

Záběry vlka v šumavském lese. (Video: Správa NP Šumava, Seznam Zprávy)

Chtělo by to například založit speciální policejní skupinu, která by se těmito trestnými činy programově zabývala. Mohla by například občas vyrazit na okraj lesa, kde rysi a vlci žijí – aby byla vidět. A třeba se i pokusila proniknout mezi skupiny, které o střílení šelem vědí. Jak před časem v jednom rozhovoru řekl terénní zoolog Ludvík Kunc: „Na české straně Beskyd bylo zabito pět vlků. Chtěl jsem mít doklad, že k tomu opravdu došlo. Mluvil jsem s člověkem, který mi říkal: ‚Já ti přísahám, já jsem je viděl. Vím, kdo to je, ale nechtěj po nás, abychom to někde veřejně říkali. Vždyť nám podpálí chalupu.‘ A tomu člověku věřím na dvě stě procent.“

O jak závažný problém jde, ukazuje průzkum České zemědělské univerzity – nejprve z let 2000 až 2001 a zopakovaný po patnácti letech. Ve druhé anonymní anketě mezi několika stovkami myslivců se k pytláctví přiznalo 14 procent dotázaných, tedy o čtyři procenta více než na začátku tisíciletí. Pokud by se podobná anketa uskutečnila dnes, kolik myslivců by asi řeklo, že si na rysa nebo vlka vystřelilo?

Příklady ze zahraničí přitom ukazují, že vypátrat a potrestat pytláka skutečně lze. Před několika lety například soud v německém Montanbauru ve spolkové zemi Porýní-Falc uložil myslivci, který zastřelil chráněného vlka, pokutu 3,5 tisíce eur (více než 90 tisíc korun) a natrvalo mu odebral lovecký průkaz. V Dánsku zase obvinili 66letého muže z „porušení lovecké legislativy“, když zastřelil jednoho z vlků, kteří se v zemi objevili po dvou stech letech.

Podobný případ, který by se dostal až k soudu, by mohl sloužit jako odstrašující příklad pro ostatní pytláky. Vlky a rysy je zapotřebí chránit nejen na papíře v zákonech a na seznamech ohrožených druhů, ale především v přírodě. Není pochyb, že obě šelmy do české krajiny patří. Živí se v převážné většině jeleny, srnci nebo divokými prasaty, tedy zvěří, která je v lesích (a na polích) přemnožená a způsobuje nemalé škody.

Ano, stává se, že vlci zaútočí na stáda ovcí a dalších chovaných zvířat. Pohled na zadávené jehně je pro chovatele zdrcující, depresivní. Zkušenosti z míst v zahraničí, kam se vlci vrátili už dřív, ovšem ukazují, že správně vybraný a vybudovaný ohradník spolu s pasteveckým psem dokáže zabránit až 85 procentům vlčích útoků. Stát vedle finančních kompenzací za zadávená hospodářská zvířata teď navíc proplácí veškeré náklady na zabezpečení stád.

Ano, stoprocentní ochrana ovcí či koz neexistuje. V přírodě to tak zařídit nejde. Podle posledního terénního monitoringu vlčích teritorií v příhraničních oblastech přibylo. Byla by pro českou přírodu škoda, kdyby o vlky, ale i o rysy znovu přišla.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované