Hlavní obsah

Komentář: Výplata bez práce musí pomáhat firmám, ne úředníkům

Martin Čaban
Komentátor
Foto: ČTK, ČTK

Kurzarbeit má smysl u firem, které jsou životaschopné. Zachraňování všech se nedá zaplatit.

30. 7. 11:30

Kurzarbeit je určitě potřebnou, nikoli však dostačující změnou českého pracovního trhu. Hrozí, že bude jenom drahý, ale nikoli efektivní.

Článek

Když je krize, může zaměstnavatel zkrátit úvazky svým zaměstnancům a vyplácet jim ze svého mzdu odpovídající zkrácenému úvazku, zatímco náklady na zbytek do původní stoprocentní mzdy doplatí stát. Zaměstnanec tedy pracuje méně, ale dostává peníze, jako by pracoval naplno, zatímco zaměstnavatel šetří na mzdových nákladech. To je v kostce princip programů, jimž se souhrnně říká kurzarbeit.

Účelem je zachovat v krizích pracovní místa a kupní sílu zaměstnanců při snížení nákladů zaměstnavatelů. Náklady pro stát jsou vysoké, ale pořád vycházejí nižší, než kdyby stát musel dávkami v nezaměstnanosti a dalšími nástroji řešit důsledky krachu firem a hromadného propouštění.

Před finanční krizí z let 2008 a 2009 mělo podobné programy k ruce 18 ze 33 zemí OECD, v roce 2009 už to bylo 25 zemí. Když přišla koronakrize, měly tyto státy nástroj po ruce. Česko si ale stálý mechanismus z Velké recese neodneslo. Svítá nicméně naděje, že alespoň ze současné krize se dokážeme poučit a od ledna příštího roku už záchranná brzda v podobě kurzarbeitu v českém právu bude.

Ministryně práce Jana Maláčová hlásí shodu s odbory i zaměstnavateli na „základní filozofii“, což v překladu znamená, že se chystá krvavá bitva o detailní parametry systému. Je to až trapně banální psát, ale právě na detailech hodně záleží. Kurzarbeit totiž může být v krizových situacích výborný sluha, ale špatně napsaný se může stát také velmi zlým pánem nad obřími a neefektivními státními výdaji.

Protože si Česko nedokázalo odnést kurzarbeit z Velké recese na přelomu první a druhé dekády tohoto století, muselo po vypuknutí koronakrize improvizovat. Tak vznikl program Antivirus – s ohledem na rychlost svého zrodu obdivuhodná záchranná struktura, jejíž zásluhou Česko po vypnutí ekonomiky nezažilo skokový nárůst nezaměstnanosti (což neznamená, že jej nezažije později).

O Antiviru se někdy mluvilo jako o určité verzi kurzarbeitu, ale je to spíše zavádějící. Připomeňme, že Antivirus vyplácí zaměstnavatelům část nákladů nikoli na mzdy zaměstnanců, nýbrž na náhrady mezd pro zaměstnance, kteří jsou doma „na překážkách“ – ať už šlo o překážky způsobené rozhodnutím státu o zavření některých firem (pak byla dotace vyšší), nebo o překážky způsobené náhlým propadem byznysu. V obou případech ovšem příspěvek náleží zaměstnavatelům, kteří své zaměstnance nechají doma. Kdo se koronakrizí zkoušel protlouct právě třeba omezením pracovní doby zaměstnanců, jimž nadále vyplácel mzdu, neměl na příspěvky z Antiviru nárok. Posléze se k Antiviru přidal ještě „režim C“, který umožňuje firmám do 50 zaměstnanců neplatit nějaký čas odvody za zaměstnance.

Skutečný kurzarbeit má přitom motivovat k pravému opaku, tedy k přechodnému udržení chodu firmy v omezeném režimu, aniž by bylo nutné propouštět nebo omezovat životní úroveň a kupní sílu zaměstnanců. Antivirus se proto zapíše do českých hospodářských dějin jako jednorázová ochrana před explozí nezaměstnanosti, ale strukturu pro budoucí stálý kurzarbeitový mechanismus příliš neposkytuje. Ta se musí zrodit od začátku.

Po světě existuje spousta fungujících vzorů. Takříkajíc na první dobrou by se nabízelo převzít model německý. Německý kurzarbeit bývá označován za jednu z hlavních příčin, proč naši západní sousedé zvládli Velkou recesi před deseti lety s velmi mírnými ztrátami. Jak ale upozornili v dubnové studii ekonomové z think-tanku IDEA, mezi odbornou veřejností se pořád vede debata, zda šlo skutečně o zásluhu kurzarbeitu jako takového, nebo spíše o vhodnou kombinaci tohoto programu s flexibilním německým trhem práce.

Tady může být pro Česko kámen úrazu, protože tuzemský trh práce má k flexibilitě daleko. Kurzarbeit se v českých podmínkách může snadno stát spíše nástrojem, jenž bude držet zaměstnance mimo úřady práce, protože ty s nimi neumějí rychle a efektivně pracovat. Připomeňme, že třetina českých uchazečů o práci stráví v registrech úřadu práce více než rok. To je ohromně nákladné a navíc riskantní, protože po roce bez zaměstnání už podle všech pouček zásadně roste riziko ztráty pracovních návyků a dlouhodobé nezaměstnatelnosti.

Kurzarbeit nemá být nástrojem, který usnadní život úřadům práce. Má usnadnit život firmám, a to v ideálním případě jenom těm firmám, které jsou prokazatelně životaschopné a procházejí pouze krátkodobým šokem způsobeným vnějšími podmínkami. Jak uvádí studie IDEA: „Kurzarbeit je ideálním nástrojem jen a pouze tehdy, jsou-li splněny tři podmínky. Zaprvé zachraňované pracovní místo či firma je životaschopná i po krizi. Zadruhé zachraňované pracovní místo nebo firma by bez kurzarbeitu zanikly, ale jeho prostřednictvím je lze zachovat. A zatřetí firma je zasažena zásadním ekonomickým šokem.“

Pokud by měl kurzarbeit v českých podmínkách jen ulehčovat situaci nefunkčním úřadům práce, bude z něj hlavně zátěž pro veřejné finance. Ze strachu před přetížením úředníků (a následnými potížemi sociálního systému) bude uměle zachovávat pracovní místa i ve firmách, v nichž by krize měla naopak pročistit situaci a donutit je buď hledat efektivnější fungování, nebo uvolnit místo na trhu lepším.

Proto je jistá naděje ve zprávě, že ministerstvo chystá společně s kurzarbeitem předložit i další novely pracovního práva. Jejich detaily, na nichž bude velmi záležet, ovšem zatím nejsou známy, takže zatím můžeme jen doufat.

Český trh práce potřebuje změnu. Kurzarbeit je její důležitou, nikoli však postačující součástí.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené