Řeč těla v Bílém domě: Trump jako „alfa gorila“, Zelenskyj ve vojenské černé

Nezvykle dlouhá Trumpova sebeprezentace, přesto uhlazenější chování. Americký prezident i jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj přišli na pondělní setkání poučenější i připravenější, nechyběl úsměv, sako ani poplácání po ramenou. Hrané, nespontánní.

„Řeč těla Donalda Trumpa není úplně spontánní. Opakují se tam vždy určité vzorce, jimiž chce vědomě opanovat situaci a projevit superioritu. Na druhou stranu poplácání po ramenu v případě Putina v Anchorage vypadalo o něco přirozeněji,“ poznamenává v rozhovoru pro Seznam Zprávy Michael Žantovský, bývalý diplomat, politik, mluvčí prezidenta Václava Havla, který nyní působí v zahraničněpolitickém poradním týmu současné hlavy státu Petra Pavla.

Kromě určité „nadřazenosti“, kterou Trump demonstroval, šlo ze schůzky i jasně vyčíst, kdo je pro amerického prezidenta tím nejdůležitějším partnerem. Bezpochyby je to jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron, kterého posadil vedle sebe a který měl privilegium „posledního“.

„Protokolární pravidlo totiž je, že první přijíždí ten nejméně důležitý. Aby ten nejdůležitější nemusel čekat na ty ostatní,“ vysvětluje Žantovský a dodává, že právě hlava Francie přijela na setkání vůbec poslední. Naopak mezi prvními byl generální tajemník NATO Mark Rutte a šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Jak hodnotíte pondělní schůzku v Bílém domě? Jaký z ní máte pocit?

Smíšený. Nejsem si úplně jistý, co se dohodlo, a nevím ani, jestli si tím jsou úplně jistí i účastníci jednání. V každém případě po tak vzrušeném večeru je zapotřebí trochu času, aby si prach sedl a dalo se z toho něco alespoň vzdáleně rozumného vyčíst.

Nicméně byly tam určitě pozitivní prvky. V jednání například rozhodně nedošlo k návrhu nějaké dohody, která by byla nespravedlivá nebo ničemná. A osobně na mě velmi povzbudivě působilo vystupování evropských lídrů, kteří projevovali vstřícnost, ochotu, ale také jednotu a hájili některé zásadní principy.

Že bych to ale viděl jako dohodu o míru na Ukrajině, po které už bude následovat jenom schůzka mezi Zelenským a Putinem, či případně ve třech, a tam se vše podepíše? Takto to nevidím. Podle mě to bude ještě trvat.

Únorová schůzka Zelenského s Trumpem skončila rozkolem, ta pondělní v sobě měla víc profesionality. V čem byl zásadní rozdíl?

Nyní to bylo celé daleko uhlazenější a poučenější. Obě strany si z únorového karambolu něco odnesly a přizpůsobily tomu svoje chování, což bylo jenom dobře. V jiných ohledech tam ale byly podobnosti. Například proud volné asociace, který se zase před novináři odehrál z úst amerického prezidenta, to bylo velmi podobné únorovému aranžmá.

V čem konkrétně?

Že ta úvodní část setkání trvala asi 40 minut a z toho 20 minut Trump mluvil o minulých amerických volbách, o věcech, které naprosto nesouvisejí s konfliktem na Ukrajině. Pojal to tedy jako vlastní reality TV. To je už asi pro něj typické, ale přesto člověka napadlo, že kdyby vedle něj seděl Vladimir Putin, udělal by to také?

Vnímáte to tak, že Trump do určité míry demonstroval svoji důležitost až nadřazenost? Mohlo to být takto na Zelenského cílené?

Rozhodně myslím, že měl pocit, že si to může dovolit. Ten moment byl o Trumpovi, ale k tomu, aby mu visela na ústech polovina světa, tam potřeboval vedle sebe Zelenského.

Mířil jistě i na domácí publikum.

A jak. Vždycky se snaží, aby bylo jasné, kdo je „alfa gorila“. To se mu nepochybně daří a samozřejmě to míří i mezi své stoupence. O to víc, že má v poslední době domácí problémy s vlastní reputací. K tomu je výborné využít sparing partnera, jak se říká ve sportovním jazyce. A tím je nyní pro Trumpa Zelenskyj.

Z diplomatického úhlu pohledu, jak to tentokrát Zelenskyj zvládl?

Bylo na něm znát, že je nervózní, ale byl velmi dobře připravený. Věděl, co bude říkat, měl připravenou etudu s dopisem Melanie Trumpové jako projev díků. To mu vyšlo výborně. Volodymyr Zelenskyj zřejmě není vůbec neinteligentní člověk, učí se. Není tak plný sám sebe, aby nevěděl, že může ještě ze sebe udělat víc.

Trump ho přivítal úsměvem, žoviálně ho chytil za rameno. Bylo znát, že je to celé hrané, nebo šlo spontánní gesta?

Řeč těla Donalda Trumpa není úplně spontánní. Opakují se tam vždy určité vzorce, jimiž chce vědomě opanovat situaci a projevit superioritu. Na druhou stranu poplácání po ramenu v případě Putina v Anchorage vypadalo o něco přirozeněji. A aplikoval to znovu při setkání s evropskými lídry. Pro pozorovatele je výhoda, že jeho repertoár je poměrně omezený, a něco - třeba vřelé objetí - do Trumpova repertoáru nepatří.

Když Trumpovu řeč těla srovnáte s aljašským summitem, kde se setkal s Vladimirem Putinem, kde vám přišel víc sám sebou, tedy jistější si v „kramflecích“? 


To bych si musel být úplně jistý, kdo je Trump, když je Trumpem. A na to bych musel vynaložit léta studia. Rozhodně mám ale pocit, že si dával víc záležet na setkání s Putinem. V jeho vidění světa je Putin mezi gorilami hned vedle něj nebo těsně pod ním. Zelenskyj je taková menší gorila.

Evropu reprezentovali na schůzce představitelé Francie, Německa, Velké Británie, Itálie, Finska a lídři NATO a Evropské komise. Byl takový výběr podle vás logický?

Pochopitelně nebylo možné opominout tři nejdůležitější evropské země, to znamená Německo, Francii a Velkou Británii. Pro porozumění s Trumpem to bylo klíčové čili v tomto ohledu bych souhlasil. Ale na druhou stranu zbytek toho výběru – to znamená Giorgia Meloniová a Alexander Stubb – evidentně vycházel vstříc Trumpovým osobním zálibám a sympatiím, což je jenom dobře. Nijak to nekritizuji.

Nechyběl tam Polák? Či nějaký zástupce středovýchodní Evropy?

Hodně se to komentovalo, Polák tam chyběl. Neumím ale odpovědět na otázku proč.

To zatím nikdo dostatečně nevysvětlil.

Možná jestli to byla cena za to, aby tam nebyl Viktor Orbán, tak fajn.

Maďarský premiér Orbán ale nemusí zůstat tak úplně ze hry, proslýchá se, že by k setkání Putina se Zelenským mohlo dojít právě v Maďarsku. Pokud by to tak dopadlo, co by to signalizovalo?

Víme, že premiér Orbán nemá stejný názor na evropsko-ruské vztahy a na ukrajinský konflikt jako zbytek Evropy. Na druhé straně jel by Putin do hlavního města členské země Severoatlantické aliance? Navíc do země, která by byla právně povinna uplatnit na něj zatykač Mezinárodního trestního tribunálu?

V Maďarsku mu to nehrozí?

Maďarsko je členem Římské smlouvy, mělo by to uplatnit. Záleží ale na tom, jak to má ta či ona země vnitřně právně uspořádané. V některých zemích, možná právě v Maďarsku, by šlo nakonec o politické rozhodnutí. A to by asi tedy potom zatykač Maďaři neuplatnili.
Ale třeba v zemích jako je Česká republika je státní zastupitelství procesně nezávislé na všech ostatních orgánech státu, především na politických orgánech. Čili by konalo podle svých povinností v rámci Mezinárodního trestního tribunálu a politici by se teoreticky do toho neměli vměšovat.

Pod drobnohledem diplomatů i kritiků evropské integrace byla v pondělí ve Washingtonu i šéfka unijní exekutivy Ursula von der Leyenová. Prezident Trump není její velký „fanoušek“. Šlo ze schůzky něco vysledovat o jejím postavení?

Diplomaté tyhle věci sledují. A to velmi ostřížím zrakem. Výpovědní hodnotu má například pořadí, v jakém jednotliví státníci na schůzku do Bílého domu přijížděli. Nemyslím si, že náhodou první přijel generální tajemník NATO Mark Rutte, druhá přijela Ursula von der Leyenová, pak teprve přijížděli premiéři a nakonec prezident Macron. Protokolární pravidlo totiž je, že první přijíždí ten nejméně důležitý. Aby ten nejdůležitější nemusel čekat na ty ostatní.

Tedy z toho by se dalo vyvozovat, a i z některých předešlých signálů a výroků prezidenta Trumpa, že komunitární evropské úrovni nepřikládá takovou důležitost, jako ji přikládáme my. Nicméně při setkání přitom i ocenil to, že s Ursulou von der Leyenovou uzavřeli dohodu o clech. Tedy nevynechal ji.

Říkal jste, že nejdůležitější přijíždí poslední. Francouzský prezident Macron je tak pro Donalda Trumpa nejdůležitějším parťákem?

Ano. A platí to i oboustranně, navzájem.

Signály dává i společná fotka státníků. Uprostřed je Trump, po jeho pravici Zelenskyj a po levici Trumpa hned Macron. Naopak poslední je na jedné straně Ursula von der Leyenová a Mark Rutte.

Odpovídá to přesně tomu, co říkáme. Ten nejdůležitější má být vždy po pravici, což byl včera Zelenskyj. Ale u stolu, když společně seděli, tam po pravé straně Trumpa seděl Macron. A samozřejmě ti nejméně důležití jsou na fotce poslední, tedy šéfka Evropské komise a generální tajemník NATO.

Bylo na pondělní schůzce z protokolárního hlediska něco nezvyklého? Zarazilo vás něco?

Nezvyklý byl prostor a čas, který byl věnovaný úvodní prezentaci prezidenta Trumpa. I včetně dotazů novinářů. Protokolární standard je, že na začátku takového jednání je takzvaný fototermín, novináři se pustí dovnitř a někdy je prostor na jednu či dvě otázky, poté je ale tiskový tajemník nebo šéf protokolu odvede. V případě Trumpa se to ale neděje. Ten rád tráví ve světle reflektorů tolik času.

A co telefonát s Putinem uprostřed jednání, to není zarážející?

To by naopak mohl být posun. Předem avizoval, že Putinovi bude po jednání volat, ale třeba z jednání vzešlo něco, co ho přimělo k tomu, že mu zatelefonoval okamžitě. Tedy pro mě to není zarážející, spíš je to důkaz pružnosti při jednáních a samo o sobě to je spíš dobré.

Víte, jednalo se o docela ojedinělou schůzku, proto je přirozené, že se nemusela aplikovat všechna protokolární pravidla. Každopádně schůzka proběhla dobře. Umělecký dojem devět, o sportovní hodnotě mám ale určité pochybnosti.

K uměleckému dojmu, když to nadneseme, patří i oděv. Existují nějaká pravidla, jaké třeba volit barvy. S výjimkou Ursuly von der Leyenové je to samá černá nebo tmavomodrá.

U prezidenta Zelenského je to jasná symbolika. Měl zvláštní druh černé, takovou tu vojenskou černou. Už kdysi vysvětloval, že dokud válka trvá, tak se nemůže oblékat jako normální politik.

A pokud jde o ty další? Tak schůzka myslím začínala ve tři odpoledne, to znamená, že světlejší oděv by byl ještě přijatelný na rozdíl od večerního jednání. Ursula von der Leyenová podle mého názoru byla oblečená jako vždycky bývá, chodí ve výrazných barvách, drží si svůj styl.