Evropa chce zvětšit Zelenskému manévrovací prostor, líčí účastník jednání lídrů

Videokonferencí, které se za Česko zúčastnil premiér Petr Fiala (ODS), rezonovala podle Pojara zejména otázka bezpečnostních garancí Ukrajině ze strany Spojených států a Evropy. „Jsou naprosto zásadní pro to, aby měl případně prezident Zelenskyj nějaký manévrovací prostor v dalších otázkách,“ upozorňuje Pojar.

To, že na setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nejede do Washingtonu nikdo ze středoevropského regionu, je podle něho logickým krokem. „Jedou tam země, které mají velké armády a velké rozpočty,“ dodává.

Válka podle premiérova poradce ještě nenapsala poslední kapitolu, existuje ale šance, že by se do konce roku mohlo něco pozitivního odehrát. „Záleží to však samozřejmě vždycky daleko více na útočící straně než na té, která se brání,“ dodává.

Na jakých konkrétních bodech se lídři dohodli? Můžete přiblížit, o čem se hlavně jednalo?

Jednak ti, kteří mluvili s prezidentem Trumpem, informovali o rozhovorech, které s ním měli telefonicky. Zároveň se ladily noty, respektive všichni říkali, co by měly být priority s ohledem na zítřejší jednání.

Nejvíce tam jednoznačně rezonovala otázka bezpečnostních garancí, které již připustily Spojené státy i prezident Trump, což je naprosto zásadní pro to, aby měl případně prezident Zelensky nějaký manévrovací prostor v dalších otázkách.

S čím ještě Evropa kromě bezpečnostních garancí pojede do Washingtonu? Zazněly i nějaké další body?

Ano, mluvilo se o otázkách mezinárodního práva, teritoriální integrity, o otázce příměří a důležitosti toho, že se má přestat zabíjet. Že vyjednávat detaily nějaké dohody ve chvíli, kdy obě strany naplno bojují, je daleko obtížnější, než kdyby byla dohoda o ukončení nebo dočasném ukončení vojenských akcí a dalo to prostor pro jednání. Bylo by to daleko jednodušší.

Zazněly a diskutovaly se samozřejmě také otázky sankcí. Všichni vědí, že součástí nějaké dohody, pokud k ní dojde, bude ukončení sankcí. Zároveň si všichni uvědomují, že pokud by k žádné dohodě nedošlo a pokud by Rusko neustále jenom uměle prodlužovalo vyjednávání, tak musí dojít k dalším sankcím.

A to ze strany všech, kteří se na tom budou chtít podílet – tedy jak ze strany Evropy, tak ze strany snad i Spojených států, případně dalších zemí, protože dneska na koalici ochotných byl například i japonský premiér a australský premiér. Nebyla to jenom otázka euroatlantická, ale skutečně globální.

Česko na videokonferenci zastupoval premiér Petr Fiala, co bylo pro něho klíčové? Je něco, o co se hodně zasazoval?

Premiér je jednoznačně přesvědčen, že otázka bezpečnostních garancí je teď naprosto zásadní tak, aby mohlo dojít k jednání o dalších aspektech. Stejně tak, že jednou z klíčových, nebo nedílnou součástí bezpečnostních garancí je dobře vyzbrojená ukrajinská armáda, která bude schopná se bránit, respektive která bude mít odstrašující sílu a Rusko se opět nepokusí zaútočit.

Na pondělní jednání s prezidentem Trumpem jedou lídři západoevropských států. Nechybí tam zástupce ze střední či východní Evropy, která přeci jen historicky „zná“ Rusko lépe? Proč nebyl nikdo z nich osloven?

Protože tam jedou země, které mají velké armády a velké rozpočty. Výjimkou z tohoto je finský prezident, který má ale osobní vztah s Donaldem Trumpem. Jinak to jsou země, které prostě mohou díky své velikosti a díky své ekonomické a vojenské síle garantovat nějaké dohody. Malé země tuto možnost nemají.

Bereme to jako naprosto logický vývoj. Nemá smysl, aby tam jelo 30 zemí, které jsou shromážděny v koalici ochotných. Musí se vybrat a tento výběr je zcela racionální.

Jaká nálada panuje mezi evropskými lídry po aljašském summitu, který byl bezprostředně po svém skončení hodnocen rozporuplně. Jak ho po uplynutí delší doby a vyjasnění některých bodů vnímáte?

Vnímám to tak, že to byl pokus Donalda Trumpa o začátek procesu jednání o ukončení války. A za to mu patří dík. Zároveň všichni si jsou vědomi toho, že cesta bude ještě dlouhá. Myslím si, že naprostá většina lídrů je přesvědčena o tom, že Vladimir Putin v tuto chvíli válku ukončit nechce, ale pozitivně byla například vnímaná slova o amerických bezpečnostních garancích.

O těch se bavíme již od počátku, ale nyní jsme viděli určitý posun. Takže si myslím, že nyní půjde snáz vyjasnit si se Spojenými státy, co to ve skutečnosti znamená a jaký prostor to poskytuje k dalšímu nejbližšímu jednání.

Chce nyní být Evropa u všech jednání?

Je otázkou, jaká jednání to budou. Evropa teď jednoznačně podporuje to, že má dojít k trojstrannému jednání Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina za účasti Spojených států. Uvidíme ale, jestli Vladimir Putin vůbec bude ochotný do takovéhoto jednání jít.

Myslím, že nikdo v Evropě se necítí teď tak, že by byl nějakým způsobem odstaven, protože koordinace v rámci koalice ochotných a mezi jednotlivými státy je velmi intenzivní, v zásadě asi nejintenzivnější, jaká kdy byla. O tom svědčí mimochodem i víkendové videokonference. A zároveň Spojené státy velmi otevřeně a online informují o svých krocích a svých jednáních, takže v tuto chvíli to není tak, že by se to dělo bez Ukrajiny nebo bez Evropy.

Dá se tedy říci, že komunikace mezi Spojenými státy a Evropou je dobře nastartovaná nebo probíhá hladce?

V tuto chvíli probíhá dobře a probíhá neustále. A to jak na telefonické úrovni, bilaterální, skupinové nebo potom i na osobní úrovni. „Redline“ pro Evropu je, že u těch klíčových rozhodnutí musí být samotná Ukrajina, protože pokud by tam jedna ze stran nebyla, tak by se jednalo o diktát. A dohoda by stejně nebyla dodržována, neměla by žádnou hodnotu, takže jednání nakonec musí být mezi ukrajinskou a ruskou stranou.

Jsme sami zvědaví, kdy ruská strana bude ochotná k takovýmto jednáním. Zároveň pokud jednání mají dávat smysl a pokud má být důvěra v to, že někam povedou, tak musí ustat palba, protože za plné války to bude daleko složitější. A zase uvidíme, jestli ruská strana bude ochotná na toto přistoupit.

Naznačil jste variantu trojstranného jednání, mluví se o pátku jako o dni, kdy by se mohl setkat Putin se Zelenským a Trumpem. Jak dalece je to reálné?

Hodně bude záležet na diskuzi, která bude v pondělí ve Washingtonu. Podle toho uvidíme, jaké budou další kroky. Donald Trump chce nepochybně dále vyvíjet tlak, aby se jednalo, a v tom ho podporujeme. Na druhou stranu uvidíme až na základě zítřejšího přímého jednání, kdy Donald Trump bude moci přímo říct obsah rozhovorů, a to ve veškerém detailu i o ochotě Spojených států, jak dalece se chtějí angažovat. Na základě toho také bude jasnější i postoj ukrajinské strany.

Šéf polské diplomacie dnes zdůraznil, že je nadále nutný tlak na Rusko. Jak ještě se dá na Rusko víc tlačit? Jsou to další sankce?

Spojené státy nepochybně mohou zatlačit sankcemi a Rusko se snaží všemožně, aby k tomuto kroku nedošlo, což svědčí o tom, že by to byl krok důležitý. Zároveň se dá tlačit pokračující odhodlanou podporou Ukrajiny tak, aby se mohla bránit. Dokud Rusko nebude přesvědčeno o tom, že nebude moct postupovat dál, nebo že to bude za ještě krvavější cenu, než kterou platí dnes i ekonomicky či lidsky, tak prostě Rusko bude chtít dobývat další a další území na Ukrajině. A kdyby se to povedlo na Ukrajině, tak i v jiných částech Evropy.

Někteří státníci a komentátoři po té aljašské schůzce kritizovali Trumpa za to, že způsobem přijetí vlastně legitimizovat Putina. Vnímáte to podobně?

Osobně s tím a priori problém nemám, ale samozřejmě uvidíme, k čemu to nakonec povede. To ještě nevíme. Poslední kapitola této největší války v Evropě od druhé světové války ještě nebyla dopsána a uvidíme, jak se na tento summit budeme dívat za pár let. Myslím, že všichni oceňují snahu Donalda Trumpa se angažovat, protože angažmá Spojených států je naprosto zásadní. Uvidíme, jak bude taktika Trumpa úspěšná i v následujících týdnech až měsících.

Nicméně to, že na Aljašce nedošlo k nějaké zásadní průlomové dohodě, myslím všichni očekávali, včetně Spojených států. Možná Američané čekali nějaká vstřícnější gesta ze strany ruského prezidenta, ale i předtím říkali, že dobrat se cíle bude trvat nejméně několik týdnů až měsíců. A to myslím, že je střízlivý a realistický postoj.

Podle současného vývoje, kdy odhadujete, že bude ona poslední kapitola dopsána? Jsou to řády měsíců či týdnů?

Určitě existuje šance, že by se do konce roku mohlo něco pozitivního odehrát. Záleží to ale samozřejmě vždycky daleko více na útočící straně než na té, která se brání. Vladimir Putin nemusel zaútočit na Ukrajinu a stejně tak mohl ukončit válku, krveprolití každým dnem během posledních třech a půl let. Může to tak učinit i v následujících dnech, týdnech nebo měsících. Ale uvidíme, pro co se rozhodne.