Článek
Vladimir Putin na aljašském summitu zřejmě dosáhl maxima možného. Donald Trump místy vyhlížel jako komparzista, který asistuje kremelskému návratu na světovou scénu.
Americký prezident se ale přinejmenším veřejně nezavázal k ničemu, co by Ukrajině škodilo. Spokojeni s málem, oddechli si ti evropští pesimisté, kteří čekali okázale deklarovanou Mnichovskou dohodu 2.0.
Rusko dorazilo na americký sever připravené. Po třech letech tuhé izolace a desetiletích ekonomické i společenské stagnace opět získalo možnost sehrát milovanou roli globální velmoci. V projevu před novináři Putin do auditoria vysypal shluk otřepaných frází zjevně opsaných z pozdně sovětských učebnic. Bezobsažné věty doufaly v plodné sousedství, ty konkrétnější navrhovaly byznysovou spolupráci (rozuměj zrušení všech sankcí). Kožený car četl z papíru a nudil i zjevně unaveného Trumpa.
O jednotlivá slova nešlo, důležité bylo vyznění. Kremelský hegemon pozemšťanům u obrazovek sdělil: Jsme zpět! Spolu s Američany budeme jako sobě rovní řídit planetu! Ok, možná přizveme Čínu, zato Evropa s Ukrajinou ať šoupají nohama, když se baví velcí!
Nostalgii po časech studené války symbolicky vyjádřil i příslovečně neomalený ministr zahraničí Sergej Lavrov, který se Američanům ukázal v mikině s nápisem SSSR. Ve stejném duchu o summitu už předem referovala ruská režimní média. Sojuz-Apollo! (Pro mladší, sovětsko-americká vesmírná mise, na které se tehdy komunistická propaganda vyřádila.) Společně vítězství proti nacistickému Německu. Teď dvojvládí s Donaldem Trumpem, kterého Putin veřejně pozval do Moskvy! Toho hospodářsky i vojenský neúspěšné Moskvě seslala nebesa, pokud ho nestvořila sovětská KGB, což - podobně jako Boží existence - exaktně potvrzeno není.
Co se ruské vyjednávací taktiky týče, ta se nemění. Kreml chce a potřebuje Ameriku, nemíní ovšem ukončit agresi proti Kyjevu. Příměří možná jednou a jistě dočasné, do té (oddalované) doby se ale Rusko pokusí z privilegovaného vztahu s Trumpovou administrativou získat co nejvíce.
Podstatou je odvádět řeč od východoevropského tažení k tématům, které zajímají Moskvu - restart obchodu, diplomatických vazeb, nákup technologií, odbyt surovin.
Zkraje žoviální, později vyčerpaně působící Donald Trump předvedl málo. I když jako povýtce narcistní a proklamativně transakční lídr nedokázal naplno říci, že z jednání nemají měřitelné výstupy, přesto naznačil, že v otázce ukrajinského míru k úplné dohodě nedošlo. Přislíbil také, že se o dojmy z debaty podělí se spojenci z NATO i Kyjeva, což Západ může těšit, jakkoliv je brzy hovořit o Trumpově návratu domů, do západního společenství.
Pozorovatelé se shodují, že washingtonský předák odletěl z Aljašky s prázdnýma rukama. Pesimističtí stoupenci Ukrajiny jsou přesto spokojení: Trump snad neslíbil Rusku nic, co by Kyjev musel splnit. Alespoň ne před novináři. Optimisté, v tomto případě spíše naivové, patrně dusí zklamání. Realisté ale tuší, že diplomatický boj o svobodnou Ukrajinu teprve začíná.
