Umění těžit z cizí války. Proč je prohra Ruska pro Čínu nežádoucí

Sotva čínský personál uklidil červený koberec a pozametal konfety po velkolepé návštěvě amerického prezidenta, přípravy se rozjely nanovo.

Pro Vladimira Putina jde ale už o 25. návštěvu Číny, příhodně na 25. výročí podpisu Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Ruskem a Čínou. A rusko-čínské bilaterální vztahy, na rozdíl od těch s USA, není třeba urovnávat, natož s velkou pompou.

Jen málokterý vztah mezi světovými lídry je tak osobní jako ten mezi Si Ťin-pchingem a Vladimirem Putinem. Zatímco Donald Trump měl během návštěvy Pekingu potřebu směrem k čínskému prezidentovi nadužívat superlativů, Vladimir Putin to dělat nemusí.

Množství vzájemných návštěv i způsob, jakým spolu Si a Putin tráví čas, jsou výmluvné – společné večeře, oslavy narozenin, vaření knedlíčků na páře, čaj u jezera, sportovní události.

Si Ťin-pching je přitom známý tím, že na veřejnosti vystupuje se stoickým klidem a o svém soukromí či pocitech mluví velmi střídmě. I tak se ale „neudržel“ a Vladimira Putina označil za „nejlepšího a nejbližšího přítele“.

V roce 2013 spolu v rámci summitu APEC oslavili Putinovy 61. narozeniny – nechyběl dort, klobása ani vodka. Na tento vzácný okamžik Putin vzpomínal dlouho. „Prezident Si Ťin-pching je pravděpodobně jediným světovým lídrem, s nímž jsem oslavil své narozeniny,“ řekl v rozhovoru pro čínská státní média v roce 2018.

Do médií se minulý rok v září dostal i vzácný úryvek z jejich rozhovoru vojenské přehlídky v Pekingu. Skrze tlumočníky polemizovali, nakolik dramaticky by transplantace orgánů mohla prodlužovat lidský život a jak by to mohlo vést k nesmrtelnosti.

Důvod sbližování Číny a Ruska je však daleko přízemnější než vzájemné přátelství vůdců. Nejde o nic menšího než ruskou ropu a plyn, upevnění partnerství proti USA a ujištění v otázce konfrontace se Západem. A především se Peking bude snažit ochránit to, co ze vztahu s Ruskem získává.

Čím menší manévrovací prostor má Moskva kvůli sankcím na západních trzích, tím silnější vyjednávací pozici získává Peking – ať už jde o cenu ropy, dlouhodobé kontrakty na plyn, nebo platby mimo dolarový systém.

Čína se tak stala jedním z největších odběratelů zlevněné ruské ropy a plynu, přičemž velká část obchodu probíhá v čínských jüanech nebo rublech. Vedle často výhodnější slevy si tak Peking zajistil i energetickou bezpečnost, která zejména kvůli válce v Íránu dosahuje hodnoty v kategorii k nezaplacení.

Předmětem „vážných“ a „velmi podrobných“ diskuzí mezi Putinem a Si Ťin-pchingem má být podle Kremlu i dlouho odkládaný plynovod Síla Sibiře 2 o kapacitě 50 miliard kubických metrů ročně. Ten má vést na východ do Číny z ruských plynových polí, která kdysi zásobovala Evropu.

Podle analytiků je projekt jedinou reálnou šancí Moskvy kompenzovat část svých ztracených exportů do Evropy.

Tady se však projevuje první asymetrie rusko-čínského vztahu – Moskva potřebuje nové odběratele naléhavěji než Čína právě ruský plyn. To Pekingu umožňuje vyjednávat pomalu a dle jeho pravidel.

Rusko si je rizik této nerovnováhy velmi dobře vědomo. V nedávném komentáři s názvem „Nikomu se neklaníme“ Dmitrij Trenin, předseda think tanku Ruská rada pro mezinárodní záležitosti, uvedl, že Rusko nechce být vazalským státem.

„Je pro nás naprosto zásadní udržovat rovnocenné vztahy a mít na paměti, že Rusko je velmoc, která nemůže být podřízeným partnerem,“ napsal směrem k Číně. Schopnost stát si za svým je tak velkou výhodou a zároveň pojistkou Moskvy proti tomu, aby s ní Peking mohl libovolně zacházet.

Příkladem může být Siova cesta do Moskvy v roce 2023, při které údajně naléhal na Putina, aby na Ukrajině nepoužíval jaderné zbraně. Jen o několik dní později ruská strana oznámila, že jaderné zbraně rozmístí v Bělorusku, což někteří vnímali jako záměrný odpor Moskvy vůči vnějšímu tlaku a připomenutí své nezávislosti světu.

Po uvalení západních sankcí se sice Rusko nestalo pro Čínu hlavním trhem, v některých sektorech se však změnilo v důležitý ventil pro čínskou nadprodukci – zejména u aut, strojů, elektroniky a spotřebního zboží.

Od února 2022 se objem vzájemného obchodu dostal na rekordní úroveň. Zatímco Čína je pro Rusko nejdůležitějším obchodním partnerem, Rusko tvoří jen malou část čínského zahraničního obchodu.

Čína nyní nakupuje téměř 30 procent ruského vývozu, zatímco opačným směrem směřuje pouze asi tři procenta čínského vývozu. „Rusko je plně v čínské moci a Čína může diktovat podmínky,“ uvedl Alexander Gabuev, ředitel Carnegie Russia Eurasia Center.

Jedním z nejkonkrétnějších příkladů čínského profitu je automobilový průmysl. Prakticky přes noc sankce vytvořily čínským automobilkám luxusní prostor a zákazníky, kterým nezbývá než se dívat po čínských modelech aut.

Podle deníku The Guardian patřilo čínským značkám v roce 2024 téměř 60 procent ruského automobilového trhu. Ruské úřady musely nárůst korigovat vyššími poplatky, protože se obávaly zaplavení trhu levnými čínskými vozy.

Pokud jde o vojenskou spolupráci, agentura Reuters tento týden s odkazem na své zdroje ze třech evropských zpravodajských služeb informovala, že Čína loni tajně vycvičila 200 ruských vojáků, a to zejména v zacházení s drony. Tito vojáci se později zapojili do války na Ukrajině.

Jádro čínské podpory Rusku ale spočívá v technologiích dvojího užití: čipech, strojních součástkách, optice, elektronice, dronech, senzorech, obráběcích strojích a dalších komponentech, které lze využít civilně i vojensky.

Od zahájení plnohodnotné invaze je Moskva na čínských součástkách pro svou válečnou mašinerii stále závislejší.

Podle agentury Bloomberg, která se odvolává na osoby obeznámené s oficiálními statistikami, Rusko dováží přes Čínu více než 90 procent sankcionovaných technologií. Pokud je tento odhad přesný, nejde už jen o obchodní partnerství, ale o strukturální závislost.

Výrazným symbolem těchto postupných změn je dřívější zdroj nejistoty - dění na rusko-čínské hranici dlouhé 4300 kilometrů.

Čínské město Suej-fen-che v provincii Chej-lung-ťiang se stalo prvním místem v Číně, kde je povoleno používat rubl jako zákonné platidlo. Vlakem je to od Vladivostoku zhruba dvě hodiny a podle místních podnikatelů jsou to právě Rusové, kdo zde utrácí. Na hranicích s Ruskem tak rostou logistické firmy, autosalony, obchody, hotely nebo kosmetické salony přeorientované na ruskou klientelu.

„Válka mezi Ruskem a Ukrajinou byla pro náš podnik dobrou příležitostí,“ řekl bez obalu manažer autosalonu Suifenhe Hengchi International Trade.

Spokojenost vyjádřil i Ning Čchiang, který provozuje kosmetický salon zaměřený výhradně na ruské zákazníky. Od zavedení bezvízového režimu se počet jeho zákazníků zvýšil přibližně o 50 procent. „Když jsou čínsko-ruské vztahy dobré, život obyčejných lidí je lepší,“ pochvaloval si pro The Guardian. „Místní toho v Suej-fen-che jinak moc nenakupují.“

Podle čínských státních médií zaznamenala provincie Chej-lung-ťiang v prvních šesti měsících bezvízového režimu více než 60procentní nárůst návštěvníků z Ruska.

Čína z ruské války netěží jen materiálně. Přínos má i z toho, že konflikt dlouhodobě spotřebovává politickou, vojenskou a finanční pozornost Západu. Čím déle je Evropa fixovaná na Ukrajinu, tím méně energie jí zbývá na jednotnou a tvrdou politiku vůči Pekingu.

Rusko také důsledně podporuje Peking v otázkách, jako je Tchaj-wan. Společný odpor vůči světovému řádu vedenému Spojenými státy je pak jedním z hlavních pojiv čínsko-ruského partnerství.

Na rozdíl od západních zemí, které ukládají sankce a tresty také na základě hodnotových otázek včetně lidských práv, Rusko a Čína veřejně vnitřní politiku toho druhého nehodnotí.

„Nekritizují se navzájem kvůli Sin-ťiangu, otravě Rusa Navalného a tak dále,“ zmínil Gabuev represivní politiku Pekingu vůči muslimské menšině Ujgurů a okolnosti smrti významného opozičníka v ruském vězení. „A v mnoha otázkách týkajících se jednotlivých vlád se v OSN shodují. To vytváří organický symbiotický vztah,“ dodal.

Přesto má taková podpora jasná rizika. Blízkost s Moskvou zhoršuje vztahy s Evropou a posiluje podezření, že Čína není neutrálním aktérem, ale vytváří klíčové ekonomické zázemí pro ruskou válku.