České monstrum za stovky milionů. Brankářský objev zaujal i Real Madrid

Pokud vás zarazilo, že Lukáš Horníček o víkendu nedochytal zápas portugalské ligy, sluší se rychle dovysvětlit, že netřeba panikařit. Bylo to předem domluvené. Jeho Braga hrála poslední zápas v sezoně, pročež se trenéři rozhodli, že do branky pustí na pár minut taky mladého náhradníka Carvalha. Mohutný český brankář vykročil ze svého území, zaplácal o sebe oranžovými rukavicemi - a uslyšel uctivý potlesk vestoje.

Prožil sezonu, která ho může vystřelit ke hvězdám.

„On není žádná kometa, která by se zjevila na nebi a může brzy zhasnout. Kdo jeho příběh zná, tak nepochybuje, že ten kluk má šanci dostoupat hodně, hodně vysoko,“ zdůrazní brankářský expert Martin Shejbal, který na blonďatého žáčka narazil před lety v Pardubicích.

Horníček rostl rychleji než vrstevníci a když jednou na trénink nepřišel brankář, přihlásil se, že to zkusí. Možná se mu zachtělo plácat s sebou o zem, možná se mu nechtělo tolik běhat, možná jednoduše pomohl osud. Bylo mu sedm a zalíbilo se mu, že střelcům kazí radost. Stačilo se jim podívat na zklamanou tvář a sám se cítil jako vítěz, což ho hnalo dopředu.

O šest let později už Shejbal hlásil klubovému vedení: „Lukáše nesmíme pustit ani za zlaté prase. Nebude to dlouho trvat, Pardubice přeroste a vydělá nám majlant.“

Abyste si tu větu zasadili do kontextu, Pardubice tehdy patřily mezi šedivou myš kdesi ve čtvrté nejvyšší soutěži. O ligových zážitcích si mohly nechat leda zdát, roční rozpočet se pohyboval ve stovkách tisíc, zdaleka ne v desítkách milionů jako teď. A protože Horníček vynikal, vyptávala se na něj konkurence z Hradce Králové nebo z Olomouce.

Aby nezmizel za pár drobných, vymyslel Shejbal podpůrný systém. Od kamaráda, který má obchod se sportovním zbožím, zajišťoval pro talentovaného brankáře přísun nových kopaček a rukavic. Hrazení soustředění nebo speciálních tréninků si vzal na triko klub, aby rozvedení rodiče nemuseli zvažovat přestup jinam, který by se jim finančně vyplatil. Platit za synův fotbal třeba 70 tisíc ročně si těžko mohli dovolit.

„Lukáš byl vysoký a pořád ještě neohrabaný, ale já na něm viděl, že se jako gólman narodil,“ vzpomíná Shejbal.

Aktuální sezona byla pro Horníčka zlomová. V Evropské lize, druhé nejsledovanější evropské soutěži, vychytal sedm čistých kont ze čtrnácti zápasů a dotýkal se postupu do dnešního finále.

V Portugalsku přidal dvanáct nul ve třiatřiceti zápasech. Z pěti pokutových kopů, kterým čelil, dva chytil a s Bragou uchvátil čtvrté místo za nejbohatší šlechtou Portem, Sportingem a Benfikou.

S reprezentací, byť za ni ještě nenastoupil, oslavil barážový postup na mistrovství světa. Až se zítra objeví užší seznam nominovaných hráčů do Ameriky, neměl by v brankářské trojici chybět. V hierarchii možná hned za jedničkou Matějem Kovářem z Eindhovenu.

Sotva by překvapilo, kdyby si už v létě polepšil. Bude mu čtyřiadvacet, ideální věk na další velký krok. Specializovaný web transfermarkt.de odhaduje jeho tržní cenu na 15 milionů eur, nicméně v kontraktu s Bragou má zanesenou dvojnásobnou výstupní klauzuli. To znamená, že pokud se najde klub, který vysází 30 milionů eur (v přepočtu 750 milionů) a Horníček bude souhlasit, může se stěhovat klidně hned. Zájem o něj jeví několik anglických klubů, Inter Milán a zahraniční weby dokonce spekulují, že by o něj stál Real Madrid, který přichází oživit trenér José Mourinho. Nezapomínejme, že to byl on, kdo kdysi v Chelsea nastartoval úžasnou kariéru pro Petra Čecha. Co když ukáže na dalšího krajana?

„Musím říct, že Lukáš na svůj věk zvládá velmi dobře ten šrumec, který se kolem něj děje. Musí vnímat pozornost, která na něj míří,“ říká bývalý reprezentační brankář Tomáš Vaclík.

Ač chytal pár měsíců za Boavistu v Portu, s Horníčkem se letmo potkal jen jednou na letišti v Lisabonu. Prohodili pár komplimentů, podali si ruku a popřáli si štěstí do budoucna. Sedmatřicetiletý Vaclík poslední sezonu nechytal, zato Horníček je v kurzu: „Je veliký a dokáže zabrat spoustu prostoru. Má skvělý decision-making, čili proces rozhodování, takže se moc nedostává do situací, kdy by musel něco zachraňovat na poslední chvíli. Je dobře připravený předem. Někdo tomu říká instinkt, já tvrdím, že se na tom musí správně pracovat.“

Pokud jste chlapce z vesnice Dobříkov u Chocně zaregistrovali až třeba loni na mistrovství Evropy jednadvacítek v Dunajské Stredě, nemusí vás to trápit. Horníček totiž stoupal vzhůru vyloženě v ústraní. Z Pardubic mohl v šestnácti odejít na zkušenou do Neapole nebo Valencie. Taky do Sparty, ale rádce Shejbal si vydupal, aby se nenechal zlákat: „K ničemu ti to nepomůže a za pár let budeš rád, že chytáš za béčko.“ Místo toho se jako dorostenec stěhoval k oceánu do Portugalska.

Bydlel na internátu, v těžkých covidových časech mohl domů nanejvýš telefonovat. Babička s maminkou mu sice nabízely, že by se za ním odstěhovaly, ale odmítl, aby se osamostatnil. Za rok uměl výborně portugalsky a když má Braga vybírat hráče pro nepříliš oblíbené tiskové konference, patří Horníček na seznam ochotných. Postupně v Braze prošel týmem do devatenácti let, pak ‚třiadvacítkou‘ i béčkem.

K disciplinovanosti a tréninkové preciznosti, na kterou byl zvyklý z vyhlášené české brankářské školy, přidal práci nohama. Hned mu přišlo zábavnější, jak ho spoluhráči hledají zpětnými přihrávkami, které posílal dál. Čím přesnější u toho bývá, tím spíš vyniká moderní kombinační styl celého mužstva. „I když je Lukáš robustní, nohama umí velmi dobře a díky zkušenostem se stoprocentně bude zlepšovat,“ vidí Vaclík: „Hodí se do guardiolovského pojetí fotbalu, ve kterém týmy drží míč a snaží se kombinovat vyloženě od brankáře.“

Zlom pro Horníčka nastal v sezoně 2024/2025, kdy výtečně zaskočil za klubovou legendu Matheuse, načež se stal neohroženou jedničkou a jedním z nejlepších brankářů portugalské ligy.

Při podpisu nové smlouvy do června 2028 mu výrazně vylepšili podmínky a do jednoho z bodů připsali astronomickou výstupní klauzuli, díky níž se může stát druhým nejdražším českým fotbalistou v dějinách. Víc než tři čtvrtě miliardy, a to rovnou dvojnásobně, stál jen Pavel Nedvěd při přestupu z Lazia Řím do Juventusu Turín před pětadvaceti lety.

Jako teenager toužil Horníček po tom, aby jednou napodobil exkluzivní kariéru Petra Čecha v Anglii, přitom sám šel úplně jinou cestou. Zmizel na západní cíp Evropy bez jediného ligového startu. V Portugalsku už strávil třetinu života a kdyby po něm chtěli sáhnout obři z Lisabonu, jistě by nabídku seriózně zvažoval. Zároveň tuší, že může dokázat víc. Kromě toho taky přemýšlí, kdy si dodělá maturitu. Zrovna nemá moc času, s přítelkyní Žanetou se starají o půlroční holčičku.

Jeho táta, který ještě nedávno chytal za Dobříkov, je extrémně vášnivý fanoušek Sparty. A děda, který už nežije, prý byl úplný fotbalový maniak. Když Horníček junior viděl tu vášeň, na just začal přát slávistické konkurenci.

„I když se o Lukáše starala hlavně maminka, která byla u všech jednání s manažery a kluby, tak brankářskou postavu a nebojácnost zdědil po tátovi,“ vypráví Martin Shejbal, sám bývalý brankář, který roky pracuje pro mládežnické reprezentace. „V Pardubicích mi prošli rukama lecjací gólmani. Od Kinského, Letáčka až třeba po Markoviče, který teď Slavii pomohl k titulu. Za deset let u nároďáků jsem poznal kvality Staňka, Jedličky nebo Matěje Kováře, ale u Lukáše prostě odmalička vidím něco speciálního.“

Co je to speciální? Aktuálně určitě cenovka. Už přestup do Bragy, který proběhl po půlročním hostování, přinesl Pardubicím přes dvacet milionů, což se náramně hodilo do první ligové sezony.

Za nezkušeného osmnáctiletého holobrádka to byla nevídaná suma, která však potvrdila portugalské razítko na Projekt Horníček. Doučit, vypiplat, důvěřovat, do maxima využít a co nejlépe zpeněžit. Ani netřeba zdůrazňovat, že z dalšího přestupu budou významně (zhruba 10 procenty) profitovat také Pardubice, ale nepředbíhejme. Prozatím na Horníčka míří chvála za úctyhodné výkony v letošní sezoně. V Evropské lize už ho s čistými konty nikdo nepřekoná. Pro brankáře je to důležitý ukazatel, který se počítá. Pomáhá v popularitě i ke zvýšenému sebevědomí. Horníček skončil na sedmi čistých kontech, při dnešním finále se může Emiliano Martínez z Aston Villy dostat na šest a Noah Atubolu z Freiburgu na pět.

„Je škoda, že to Braga nedotáhla. Možná stačilo, kdyby při semifinálové odvetě s Freiburgem nehrála celý zápas o deseti,“ připomene Shejbal porážku 1:3. V součtu s úvodním vítězstvím 2:1 to nestačilo: „Ale jsem si jistý, že o Lukášovi už nikdo nikdy neřekne, že je nějaká rychlokvaška z Portugalska.“

Ještě před rokem, kdy se Horníčkovi nepovedlo mistrovství Evropy do 21 let, zaznívaly pochyby. Na Slovensko přijel jako hlavní osobnost týmu, ale ve třech zápasech nechytil prakticky nic navíc. Od Angličanů dostal trojku, od Němců ještě o gól víc, takže po dvou zápasech bylo jasné, že postupové naděje shořely. Teprve pak Horníček vystoupil ze stínu.

„Když jsme spolu v Pardubicích v žácích začínali, byl samá noha, samá ruka. Jeho styl vypadal lehce líně, ale protože měl touhu se zlepšovat, protože se z ničeho nepodělal a protože si jde za svým snem, vyrostlo z něj monstrum,“ nadšeně vypráví Shejbal. Když má Horníčka s někým srovnat, vybaví se mu slavný dánský ranař Peter Schmeichel, jenž zažil nejkrásnější roky v Manchesteru United: „Taky měl ohromná ramena a rozsah. Respekt budil už svou postavou. Takový barový vyhazovač, kterému se nechcete připlést do rány. I Lukáš je takové monstrum, jen má daleko do drsňáka. Je to skromný kluk, který občas připomíná budulínka.“

Dokud si nestoupne do brány a nerozhodne se, že ji zavře.