Spor o nového šéfa armády. Babiš přetlačil Zůnu, ten mluvil o rezignaci

Premiér Andrej Babiš opět potvrdil, že i když mají jeho koaliční partneři jiný názor, konečné slovo bude mít on sám.

V pondělí oznámil, že vláda coby nástupce Karla Řehky na post náčelníka generálního štábu vybrala jeho první zástupce Miroslava Hlaváče. A zatímco s ním v tomto ohledu souhlasí i prezident Petr Pavel, ministr Jaromír Zůna (za SPD) se postavil na odpor.

To na tiskové konferenci potvrdil i Babiš. „Pan ministr Zůna hlasoval proti, ostatní členové vlády hlasovali pro,“ řekl. Podle Tomia Okamury, šéfa hnutí SPD, kterému resort obrany náleží, Zůna postupoval správně.

„Pan generál Hlaváč nebyl preferovaným kandidátem SPD, proto ministr Zůna hlasoval proti,“ sdělil Okamura redakci. Další dva členové vlády za SPD – šéf resortu dopravy Ivan Bednárik a ministr zemědělství Martin Šebestyán – se však k tomuto postoji nepřipojili. U nich, stejně jako u ostatních členů kabinetu, se Babišovi podařilo prosadit si kandidáta, kterého si sám zvolil. Zůna tak v této otázce zůstal sám proti všem.

Ministr obrany Seznam Zprávám vysvětlil, že v dané věci neměl jednoho konkrétního favorita. Už v pondělí řekl, že rozhodnutí vlády respektuje. „Hlasoval jsem proti, jelikož jsem si dokázal na zmíněném místě představit vzhledem k dlouholeté znalosti armádního prostředí z mého pohledu vhodnějšího kandidáta,“ vysvětlil jen.

Z informací redakce vyplývá, že ministra obrany Babišovo rozhodnutí příliš nepotěšilo. „Zůna tvrdil, že jde o volbu ‚já, nebo Hlaváč‘,“ líčí jeden ze zdrojů blízkých hnutí ANO. Jeho slova následně nezávisle na sobě potvrzují další dva zdroje.

Sám ministr to ale označuje za spekulaci. „Těmto věcem prostě nevěřte,“ sdělil Seznam Zprávám.

Volba příštího náčelníka generálního štábu se řeší už několik měsíců. Zůna v minulých týdnech předjednal s prezidentem Petrem Pavlem, který nového šéfa armády jmenuje, seznam čtyř nejvhodnějších kandidátů. Konkrétně šlo o Václava Vlčka, Petra Čepelku, Petra Svobodu a Jaroslava Míku.

Jak potvrdil redakci Tomio Okamura, s jednotlivými generály se sešel i on. Údajně proto, aby se seznámil s fungováním armády.

Jenže Hlaváč na Zůnově seznamu nebyl. „Minulý týden o generálu Hlaváčovi ještě nebyla vůbec řeč,“ napsal ministr v SMS zprávě redakci a následně obšírně popsal historii vztahů s Hlaváčem, Svobodou a Vlčkem, se kterými spolupracoval už v 90. letech.

„Sloužili se mnou v letech 1996-1997 jako mladí důstojníci u stejného praporu. Všichni byli mí podřízení. Teď byli ve výběru na náčelníka, a zase v mé podřízenosti. Není to úžasné? Kdy to bylo možné, jsem jim v kariéře pomohl. Jsem na ně hrdý,“ vzkázal ministr.

Roli v tom, že volba nakonec padla na Hlaváče, měl údajně sehrát brigádní generál a ředitel sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany Petr Šnajdárek.

K němu má premiér blízko už od dob koronavirové pandemie, kdy se osvědčil jako krizový manažer. Stál například za projektem Chytrá karanténa, který pomáhal trasovat a izolovat potenciálně nakažené osoby na základě jejich kontaktů s nakaženými. Šnajdárek si svým nasazením tehdy vysloužil Babišovu důvěru, která trvá dodnes.

Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů to byl on, kdo premiérovi poradil, že vhodným Řehkovým nástupcem je právě Miroslav Hlaváč. Šnajdárek tuto informaci odmítl komentovat s tím, že „není kompetentní se k tomu vyjadřovat“.

Babišovi se na něm může podle zdrojů redakce mimo jiné líbit, že umí být loajální. Předseda vlády má tak jistotu, že Hlaváč nebude podléhat případnému tlaku například od zbrojařů a nebude vyvolávat spory. Alespoň ne veřejně.

To se potvrdilo už na lednovém výboru pro obranu, kde se Hlaváč, který v posledních týdnech na různých akcích stále častěji zastupoval Karla Řehku, nevymezil vůči tvrzení politiků, že armáda nedoporučila dodání letounů L-159 na Ukrajinu. Jeho šéf Řehka pak o pár dní později vystoupil na tiskové konferenci, kde prohlásil, že armáda naopak předání letadel Kyjevu podpořila.

Babiš své rozhodnutí nominovat do čela armády Hlaváče s ministrem Zůnou navíc ani příliš nekonzultoval. Oba se měli v minulém týdnu kvůli kandidátům na náčelníka generálního štábu sejít, to se ale nestalo. Ke krátkému setkání došlo až v pondělí, kdy bylo prakticky jasné, jak volba na vládě dopadne.

Tomio Okamura tvrdí, že o nápadu s Hlaváčem věděl předem. Zároveň prý premiéra už s předstihem informoval, že Zůna bude hlasovat proti. „U některých témat konsenzus není, a tak si to řekneme předem,“ dodal k tomu šéf SPD.

U výběru náčelníka generálního štábu je přitom zavedenou praxí, že vláda – potažmo premiér – dá na názor ministra obrany. Už jen proto, že šéf armády je jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. Že je podobný rozpor nestandardní, redakci potvrdila i exministryně obrany Jana Černochová (ODS).

Důvod, proč Okamura a Zůna Miroslava Hlaváče nenavrhovali, šéf SPD neuvedl. Pouze sdělil, že z profesního hlediska „není ideálním kandidátem“. Narážel pravděpodobně na fakt, že Hlaváč nikdy nevelel pozemním, vzdušným ani jiným silám, což je jedna ze zvyklostních podmínek.

Zůna s Hlaváčem spolu úzce spolupracovali v době, kdy byl šéfem armády Aleš Opata. Zůna byl tehdy jeho prvním zástupcem, Hlaváč pak „pouhým“ zástupcem. Byl to ale on, koho měl Opata upřednostňovat.

Zůna coby ministr obrany očekával, že bude mít možnost výběr šéfa armády ovlivnit. To se ale nakonec nestalo, a v pondělí tak bylo už Zůnovi jasné, že nemá šanci prosadit jiného kandidáta. Finálním důkazem byla odsouvaná schůzka s premiérem, který byl už rozhodnutý. Na znamení vzdoru tak ministr alespoň hlasoval proti.

Celé „obejití“ ministra obrany se navíc odehrává v době, kdy se spekuluje o možné výměně členů vlády. V této souvislosti se hovořilo o tom, že odchod z kabinetu hrozí právě Zůnovi. Sám ministr to minulý týden v rozhovoru pro Seznam Zprávy popřel.

Není to ale poprvé, co Babiš zasahuje do chodu ministerstva obrany. Vedle volby náčelníka generálního štábu nedávno jmenoval i vládního zmocněnce, který má na resortu „drženém SPD“ dohlížet na plnění závazků vůči NATO.

Jaromír Zůna byl v roce 2022 sám kandidátem na post náčelníka generálního štábu. Tenkrát byl favoritem prezidenta Miloše Zemana, tehdejší ministryně Jana Černochová ho ale na postu nechtěla, protože měla pocit, že není takzvaným „bojařem“. Čili, že nemá zkušenosti s velením bojových útvarů. Poté, co se jí nepodařilo prosadit generála Iva Střechu, se stal nakonec kompromisním kandidátem nynější šéf armády Karel Řehka.