Hlavní obsah

Komentář: Zeman s sebou vleče starý svět, ale proč si to připomínat o Vánocích?

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Milan Krumphanzl, ČTK

Miloš Zeman promlouvá jako alternativní premiér, ne jako prezident.

Žánr vánočního projevu by zasloužil přehodnotit. I když je pořád lepší než tichá vzpomínka.

Článek

Sedmý vánoční projev prezidenta Miloše Zemana se příliš nelišil od těch předchozích. Zase byl neúnosně, na vánoční svátky nepatřičně materialistický.

Nebo vlastně ne – do země, kde podle průzkumů i běžných životních zkušeností žije jedno z nejméně nábožensky založených obyvatelstev Evropy, zapadal docela dobře.

Je ale prakticky jisté, že kdybychom porovnali vánoční nebo novoroční projevy evropských státníků, ten Zemanův by z toho vyšel jako abnormálně technokratický. A to mluvil prezident, který „techniku“ na rozdíl od vlády má v popisu práce jen málo.

Ze Zemanova projevu by člověk mohl nabýt dojmu, že život se skládá z míry nezaměstnanosti, ekonomického růstu, státního dluhu a průměrné mzdy a starobních důchodů (rubrika naše úspěchy), respektive délky soudních a stavebních řízení (rubrika naše problémy).

Podle očekávání byl pochválen Národní investiční plán za osm bilionů, tady jsou technokrat Babiš a technokrat Zeman stejná krevní skupina.

Ale máme Vánoce. Nemohli bychom pro jednou změnit téma, neřešit bytovou výstavbu, daňové výjimky a kubíky proinvestovaného betonu? Opravu si je prezident jistý, že lidé, a to se nemusí zrovna vracet z kostela, potřebují slyšet zrovna tohle?

Druhá část vystoupení nebyla o nic lepší. Stručná přednáška o změně klimatu. Klišé „z diskusí o klimatických změnách se stává nové náboženství“ bylo v projevu zenitem duchovna.

Občany prezident v této souvislosti informoval, že „Grónsko, Greenland, tedy zelená země, bylo před tisíci lety bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, 14 farnostmi“, a varoval před tím, aby „úvahy o zelené Evropě dosáhly té míry, že se zde objeví například i zelené bankovnictví, to znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie“.

Ano, oteplování planety a drancování přírody je zásadní téma – ale Zeman tu spíš než cesty k řešení sleduje to, aby využil příležitosti potvrdit své antizelené krédo (to je dlouhodobá záležitost) a stylizovat se do oblíbené role „kacíře“ (to slovo sám použil).

Spíš než moudrého, zkušeného muže, který vzývá zdravý rozum a tradici proti pošetilým nápadům modernity, vidíme člověka hluboce vězícího ve výzvách a schématech 20. století. Životní prostředí a udržitelný rozvoj civilizace jsou témata, ke kterým Miloš Zeman nedokáže něco podstatného říct. Přesto se o to pokouší. A opakuje se.

Po dvanácti minutách se prezident dostal k vnitropolitickému vývoji a zmínil, že si „povšiml demonstrací v Praze, jejichž účastníci vyžadovali demisi ministerského předsedy“. Jestli v tom „povšiml“ někdo cítí ironii nebo povýšenost, je věc názoru; každopádně, kdyby si hlava státu dvou čtvrtmilionových a několika „menších“ demonstrací „nepovšimla“, bylo by to na abdikaci.

Z pohledu Milionu chvilek je ale úspěchem už to, že se demonstrace do vánočního projevu vůbec dostaly. Kdyby občanský protest dosáhl o něco menších rozměrů, Zeman by ho bez problémů ignoroval.

Nešlo ovšem zdaleka jen o demonstrace „v Praze“, výrazně se protestovalo i mimo metropoli, ale to je typický zemanovský faul, polopravda.

Stejně jako věta „v parlamentní demokracii, kterou jsme a budeme, premiéři přicházejí a odcházejí na základě výsledku svobodných voleb, tečka“. V parlamentní demokracii se samozřejmě premiéři mohou měnit i z řady jiných důvodů, příkladů jsou desítky, a samozřejmě přitom mohou hrát roli i pokojné protesty veřejnosti. Zeman si ale vybírá jen to, co se mu hodí do krámu.

Pochopitelně, někomu Zemanovo pojetí žánru vánočního projevu vyhovuje. Někdo raději slyší, co a jak „konkrétně“ (za mě jasný kandidát na příslovce roku). Připomínání hodnot, postojů, důvěry, smyslu mu připadá jako „fráze“ nebo dokonce „žvanění“.

Ano, i technokratická řeč k občanům má svůj význam. Jen je mrzuté, že jsme takovému, a navíc fosilnímu projevu alternativního premiéra, který ovšem za nic nikomu neodpovídá, vystaveni zrovna o vánočních svátcích.

Je to ale určitě lepší než nic, než kdyby prezident k lidem nemluvil vůbec a omezil se na tichou vzpomínku jako 17. listopadu.

Související témata:

Doporučované