Hlavní obsah

Lékař: Dětí v nemocnicích přibylo, vliv omikronu na vážný syndrom sledujeme

Foto: Profimedia.cz

Lékaři ve Fakultní nemocnici Ostrava se s vážným syndromem po covidu setkali u kojenců i dětí v dospívajícím věku.

Reklama

26. 2. 17:44

Ve Fakultní nemocnici Ostrava přibylo v posledních týdnech 11 malých pacientů s vážným postcovidovým syndromem. „Zejména nebezpečný je zánět srdečního svalu,“ říká přednosta dětské kliniky Jan Pavlíček.

Článek

Dětským pacientů s vážným syndromem po covidu v Česku přibylo. Díky lepšímu povědomí o problému se ale daří dostávat je k potřebné péči dříve.

„Problém je, že syndrom spouští i zcela bezpříznakový průběh covidu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jan Pavlíček, přednosta Kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice Ostrava.

Lékaři stále vyčkávají, jaký dopad bude mít na výskyt PIMS-TS (tedy syndromu multisystémové zánětlivé odpovědi) varianta omikron. Například hospitalizace dětí s akutním covidem se zvýšila.

V některých nemocnicích v posledních týdnech přibylo dětských pacientů s PIMS-TS. Jaká je situace u vás?

Od začátku pandemie a od doby, kdy se PIMS-TS objevil, jsme do loňského léta měli na klinice hospitalizováno 22 dětí. Poté covidová vlna opadla a až do začátku podzimu byl klid. S následující vlnou však teď v posledních týdnech postupně přibylo 11 dětí. Syndrom se může objevit za čtyři až šest týdnů, a to i po bezpříznakovém covidu. Takže tyto případy následují vlnu nákaz. Každopádně doposud jsme v Moravskoslezském kraji měli celkem 33 takto nemocných dětí.

Alespoň orientačně z toho, co vím od ostatních kolegů, se zdá, že v celé České republice už je to okolo 350 případů. Pokud jde o naše pacienty, myslíme, že u všech byl syndrom způsoben ještě variantou delta nebo předchozími typy. Proto teď de facto vyčkáváme, zda i omikron bude PIMS-TS způsobovat.

Je už známo, zda se syndrom týká dětí kteréhokoliv věku? A proč je vlastně tak nebezpečný?

Ano, týká se všech dětí. Na rozdíl od Kawasakiho syndromu (multisystémové zánětlivé onemocnění – pozn. red.), který je ve vyšším dětském věku raritní, postihuje i náctileté. Měli jsme PIMS-TS u kojence i u náctiletých dospívajících dětí. Věkový průměr u nás vyšel asi na 11 let.

Hlavním nebezpečím je, že při těžkém průběhu dojde k významnému poklesu krevního tlaku a vývoji šokového stavu. Zejména nebezpečný je zánět srdečního svalu, který se objevuje u vysokého procenta pacientů.

Kromě toho děti mohou mít další kardiální komplikace – tedy postižení chlopní nebo věnčitých tepen, poruchy srážlivosti, gastrointestinální příznaky (týkající se trávicí soustavy – pozn. red.), případně neurologické – třeba poruchu vědomí a křeče. Čeho se ale nejvíce obáváme, jsou jmenované kardiovaskulární potíže a zhroucení oběhu. Bez intenzivní péče by tyto stavy nebylo možné zvládnout.

Už je zřejmé, jak virus tento syndrom spouští?

Jde o abnormální imunitní odpověď na předchozí infekci s výsledkem poškození mnoha orgánů. Existuje určitá podoba právě s Kawasakiho nemocí. Zvažováno je přímé poškození původním virem nebo vznik takzvané imunitní bouře u disponovaných jedinců. Další studie o původu tohoto onemocnění budou nepochybně probíhat.

Varovné signály

PIMS-TS se obvykle projeví v první řadě vytrvalou a vysokou horečkou (nad 38,5 °C) a vyrážkou. „U menších dětí pak často i projevy na sliznicích – zarudlé hrdlo, popraskané rty – a zvětšením krčních uzlin,“ popsala pro Seznam Zprávy lékařka Pavla Doležalová. Mezi další příznaky patří zánět očních spojivek, zarudnutí plosek nohou či dlaní. Starší děti (školáci a dospívající) naopak častěji mají bolesti břicha a další zažívací potíže. Bolesti hlavy, svalů a kloubů.

Je možné alespoň předpokládat například to, že s postupným úbytkem nákaz do určité míry vymizí i PIMS-TS?

Doufáme, že se stane to, co minulý rok. Tedy, že se se snižováním nákazy zmírní i počet případů PIMS-TS. Samozřejmě pro dětskou populaci by bylo nejlepší, kdyby vymizel úplně.

Problém je, že syndrom spouští i zcela bezpříznakový průběh covidu. Ve vysokém procentu případů tomu tak je – děti ani nevědí, že ho prodělaly. Ukáže se to až díky protilátkám, někdy si rodina vzpomene, že dítě bylo v určitém rizikovém kontaktu.

Je tedy otázka, zda ve společnosti bude nákaza i v létě, nebo nikoliv. Pokud vymizí, budeme šťastní. Je každopádně dobře, že je o problému už větší povědomí a informovanost mezi rodiči, zbystřili i pediatři. Na začátku pandemie děti často přicházely až ve velmi těžkých stavech. To už se teď tak nestává.

Za jak dlouho se vlastně takový malý pacient vrací zpět do běžného života?

Nejdéle u nás bylo dítě s PIMS-TS hospitalizováno pět týdnů. Bylo nízkého věku a mělo i některé další problémy. Běžně je to ale 10 až 14 dní. Návrat k běžnému životu nicméně probíhá opatrně. Pokud děti mají zánět srdečního svalu – což je většina – je třeba se k fyzickým aktivitám vracet opravdu postupně a s opatrností. Často přetrvává i únava a menší výkonnost.

Pro tyto děti jsme vytvořili určité post-PIMS sledování. Děti chodí na kontroly na pneumologii, kardiologii a je jim pravidelně kontrolována krev. Zásadní komplikace nemívají, ale do aktivního života je vracíme pomalu a nadále je sledujeme. Určitě zároveň toto onemocnění chceme poznat hlouběji.

Odpůrci očkování občas zmiňují, že to jsou malá čísla. Nicméně toto onemocnění je závažné. A musím dodat, že všechny děti s tímto syndromem hospitalizované u nás byly neočkované.
Jan Pavlíček, lékař, FNO

Je podle vás PIMS-TS argumentem, proč děti proti covidu-19 očkovat?

Je to jeden z argumentů. Jako pediatři jsme se k tomu samozřejmě museli vyjádřit a očkování jsme v době pandemie doporučili. Z důvodů zdraví dítěte a šíření viru. PIMS-TS k tomu přispěl.

Odpůrci očkování občas zmiňují, že to jsou malá čísla. Nicméně toto onemocnění je závažné. A musím dodat, že všechny děti s tímto syndromem hospitalizované u nás byly neočkované. Když se ptáte rodičů, jejichž děti se tu léčí, říkají, že pokud by očkování tomu stavu dítěte zabránilo, jednoznačně by byli pro.

V posledních měsících se u části společnosti rozběhly protivakcinační nálady namířené právě na vakcíny proti covidu. Neobáváte se, že to ve výsledku ovlivní důvěru i v očkování proti dalším nemocem?

Myslím, že ne. Každé dítě prochází rozsáhlým očkováním. Těch je opravdu celá řada a nikdo, až na výjimky, neprotestuje. Očkujeme hexavakcíny a další řádná nebo doplňková očkování a rodičům to nevadí, nesetkal jsem se s odmítáním jiného dětského očkování.

Je tedy pravda, že u nás nemáme obvodní středisko. Když jdou rodiče k nám, tak se ptáme na očkování a říkají, že děti naočkovány jsou. Ale nemáme na klinice primární péči, takže nevíme, jak tuto problematiku probírají s obvodními pediatry.

Pokud jde o samotný akutní covid a jeho dopad na děti, jaká je teď u vás v nemocnici situace?

Kupodivu u dětí omikron přinesl více hospitalizací. Teď v lednu a únoru jsme měli daleko více dětí než dříve s jinými variantami. Omikron tedy přinesl více hospitalizací dětí a kromě toho přinesl i ty, které mají jinou chorobu nebo přišly z jiného důvodu, a jsou náhodou k tomu covid pozitivní.

To bohužel velmi komplikuje péči. My máme výhodu v tom, že od začátku pandemie máme vyčleněno jedno patro pro všechny děti s covidem – ať už jako s hlavní diagnózou nebo jen s pozitivitou. Pochopitelně to ale ostatní péči komplikuje. Doufáme, že se se závěrem pandemie vrátíme k původnímu rozdělení dětské kliniky.

Čím si vysvětlujete, že omikron způsobil více hospitalizací dětí?

Jsme zvědaví, jak to bude v jiných částech republiky. Možná je částečné vysvětlení v tom, že děti unikaly deltě, a tak zbyly omikronu jako cílová populace. Nebo byl v masivní nákaze omikronem adekvátně postižen i větší podíl dětí.

Někteří lékaři upozorňují také na další dopad pandemie na děti – tedy že se jim zhoršila životospráva a zvětšil se problém s nadváhou a obezitou. Sdílíte tyto obavy?

Já to sám vidím, protože jsem dětský kardiolog a děti k nám chodí například i kvůli vysokému tlaku. Je pravda, že řada dětí přibrala na váze a u části dětí se potíže s váhou prohloubily. Nepozorujeme ale, že by se zdravotně jako celek horšily.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované