Hlavní obsah

Vizita: Přichází nový ministr Válek a ředitele nemocnic přepadá nervozita

Foto: ČTK

Doufejme, že Válkův příslib velkého větrání v přímo řízených organizacích nemá být zástěrkou pro vyřizování účtů.

Reklama

15. 12. 2021 10:00

Představujeme vám Vizitu – nový newsletter Martina Čabana plný postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Níže si můžete přečíst ukázku. Pokud vás zaujme, přihlaste se k odběru.

Článek

Pravděpodobný budoucí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek vypustil během svého „adeptského“ období z úst mnoho zajímavých výroků, které rozproudily veřejnou debatu. Jeden ale neprávem trochu zapadl. To, když v krátkém rozhovoru pro Zdravotnický deník zmínil, že po nástupu na ministerstvo hodlá vypsat konkurzy na všechna místa ředitelů přímo řízených organizací.

Takových organizací spadá pod Ministerstvo zdravotnictví skoro 70, mimo jiné všechny krajské hygieny, mnoho psychiatrických léčeben, Státní zdravotní ústav, Státní ústav pro kontrolu léčiv a tak dále. Ale v čele politického zájmu se obvykle vyskytují nemocnice, především 11 fakultních (dvanáctá fakultní ÚVN spadá pod Ministerstvo obrany), a superspecializovaná pracoviště jako IKEM, ÚHKT, Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí nebo Masarykův onkologický ústav.

Válek přímo neřekl, že se chystá všech 68 ředitelů a ředitelek vyhodit. Ale každému a každé z nich muselo při Válkových slovech alespoň trochu zatrnout: „Rád bych, aby ředitelé a ředitelky těchto organizací, tedy i fakultních nemocnic, měli možnost představit svoje vize, pokud nebudou chtít pokračovat, aby měli možnost se do konkurzu nepřihlásit. A samozřejmě nevylučuji, že se mohou objevit noví kvalitní kandidáti či kandidátky na tato místa.“

Kariéra každého ředitele každé přímo řízené organizace je závislá na čisté libovůli ministra zdravotnictví. Ten může kteréhokoli ředitele kdykoli bez udání důvodu odvolat a na jeho místo vybrat kohokoli jiného. To má své důsledky.

Ředitelé fakultních nemocnic mají v českém zdravotnictví unikátní postavení. Na jedné straně jde o lidi se zásadním vhledem do fungování velmi důležité části zdravotnického systému. Všemi nemocnicemi, mezi nimiž fakultní patří k těm opravdu velkým, proteklo loni 175 miliard korun, celá polovina všech peněz, které zdravotní pojišťovny vydaly na péči o pacienty.

I proto se z řad ředitelů fakultních nemocnic velmi často rekrutují ministři zdravotnictví. Je za tím představa, že člověk, který jasně vidí na polovinu peněžních toků ve zdravotnictví, si nějak kvalifikovaně domyslí i ten zbytek. To je všeobecně diskutabilní hypotéza, nicméně populární. Jen namátkou několik ministrů z posledních let se zkušeností s řízením fakultní nemocnice: Arenberger, Prymula, Ludvík, Němeček, Heger, Jurásková. Kdybychom počítali i náměstky ředitelů, můžeme přidat ještě třeba Jana Blatného, Martina Holcáta a v neposlední řadě také nastupujícího ministra Vlastimila Válka.

Absolutní závislost na momentální politické situaci na ministerstvu ovšem dělá z ředitelů fakultních nemocnic zároveň jedny z nejopatrnějších a nejnenápadnějších účastníků systémových debat o budoucnosti zdravotnictví. Hlavní snahou mnoha ředitelů je vplout do nastaveného systému, držet v něm hospodaření nemocnice kolem černé nuly a nevyčnívat.

I přesto známe z nedávné minulosti případy, kdy ani opatrnost nepomohla a výměna ředitele chtě nechtě působila jako politická msta. Adam Vojtěch, který na ministerstvo přišel jako sekerník tvrdého kritika zdravotnické „černé díry“ Andreje Babiše, si brzy po nástupu pověsil na čerstvý ministerský opasek skalpy svých předchůdců, ředitelů fakultek spojených s politickými soupeři – v únoru 2018 odvolal Svatopluka Němečka (ČSSD) z čela FN Ostrava a v listopadu téhož roku Danu Juráskovou (ODS) z čela VFN.

Vždycky se hovoří o „podezřelé zakázce“ nebo „manažerském selhání“, ale protože zákon žádné důvody pro odvolání ředitele nepožaduje, málokdy si ministři dávají s odůvodňováním vyhazovů nějakou velkou práci, natož aby se o podrobnosti dělili s veřejností.

Stojí za to připomenout, že z 11 aktuálně působících ředitelů fakultních nemocnic zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví jich šest uvedl do funkce ministr Adam Vojtěch. A další tři jeho předchůdce Svatopluk Němeček. Když nepočítáme Miloslava Ludvíka, který vede motolskou nemocnici s malou přestávkou přes dvacet let, nepatří křeslo šéfa fakultky k nejstabilnějším.

Doufejme, že Válkův příslib velkého větrání v přímo řízených organizacích nemá být zástěrkou pro nějaké další vyřizování osobních nebo politických účtů. Jako produktivnější než hromadné „přesoutěžení“ 68 ředitelských pozic by se přece jenom jevila hlubší úvaha o fungování ředitelů především přímo řízených nemocnic ve zdravotnickém systému. Pokud by se jejich postavení upevnilo alespoň tak, aby jejich kariéra nezávisela jen na tom, jak se zrovna úřadující ministr vyspí, mohli by být mnohem užitečnějšími účastníky diskuzí o nastavení zdravotnického systému.

Není nutné se hned vracet k letité myšlence univerzitních nemocnic, v nichž by ředitele vybírala správní rada se zastoupením nejen ministerských, ale i akademických hlasů. Ale výčet zákonných důvodů pro odvolání ředitelů a transparentní systém výběru jejich nástupců jsou to nejmenší, co by se v tomto směru dalo legislativně udělat.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba zajímavé podrobnosti o statistikách proočkovanosti mezi zdravotníky nebo přehledné vysvětlení, jak se u nás dohlíží na kvalitu léků. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované